Luděk Čertík: Namodralé okraje

Svět překypuje. Stát se může cokoli. John Cage Poslední turista zmizel v ohybu cesty a já si konečně můžu na chvíli oddechnout. Lidí je někdy zkrátka moc –⁠ a tady v Krkonoších to platí dvojnásob. Sedím na hrubozrnném žulovém balvanu mezi Českem a Polskem a snažím se na nic nemyslet. Zády se opírám o druhý balvan, podobně…

Luděk Čertík: Ponořeni ve zvucích

Poslouchej. Nasaj divokou hudbu Země do svého těla. Nejsi sám. Kathleen Dean Moore, Earth’s Wild Music David Rothenberg se mě jednou zeptal, jaký mnou dosud neslyšený zvuk, bez ohledu na jeho původ, bych si nejvíc přál zaznamenat. Otázka mě, přiznám se, trochu zaskočila a musel jsem nad ní notnou chvíli přemýšlet. Po delším (už lehce…

Luděk Čertík: V krajině

„Jednou jsem se v Anaktuvuk Passu zeptal jistého muže, co dělá, když navštíví nové neznámé místo. ‚Naslouchám,’ odpověděl. A to je všechno: je třeba naslouchat tomu, co nám země říká. Bloudit krajinou a mít smysly napjaté v očekávání toho, co mi řekne –⁠ dlouho předtím, než sám vyslovím jediné slovo. Vstoupí-li člověk s podobným respektem, může věřit, že…

Luděk Čertík: Jen poslouchat

Oleg Kostyuchenko – Listening (2014, výřez)

Netrpíme-li nějakou vrozenou tělesnou nebo genetickou vadou, nebo nás v průběhu života nepostihlo nějaké závažné zranění, které by nám sluch vzalo, slyšíme – byť pochopitelně s odlišnou mírou citlivosti – všichni, neustále. Na rozdíl od očí nelze uši zavřít, zaklopit. A po pravdě, zvuku nelze uniknout ani v případě, že nám kdovíjak neslouží sluchový aparát: lze ho totiž,…

Luděk Čertík: Nenechat opici a tygra zemřít

Shaun Tan – Tygr (ilustrace z knihy Příběhy z vnitřního města, výřez)

Po celý tvůj život každou vteřinu někde se proháněly velryby Ještě se bojíš? Ondřej Tuček, Celou noc velmi silně štěbetalo vodní ptactvo Koncem roku 2022 se mi na doporučení americké spisovatelky Rebeccy Solnit, která ho sdílela na svém facebookovém účtu, dostala do rukou kniha The Nutmeg’s Curse (Kletba muškátového oříšku, 2021) bengálského literáta Amitava Ghoshe.…

David G. Haskell: Ve společenství

Omoda Seidžu - Cikáda (蝉), 1930, malba na hedvábí, ořez

Z obřího bronzového zvonu se ozve tón jasný a hřejivý jako sluneční svit. Není v něm ani náznak cinkotu nebo drnčení, pouze jediná, na svrchní (alikvótní) tóny bohatá frekvence, nacházející se několik tónů pod středním C, přesně ve středu rozsahu lidské řeči. Přestože stojím dva metry od zvonu, zdá se, že zvuk vychází z mého nitra, zklidňující,…

Joshua Jaffa: Velké tání / dopis ze Sibiře

Sacha (Jakutsko) boreální lesy a jezera tající severské sibiřské tundry.

Permafrost obsahuje mikroby, mamuty a dvakrát víc uhlíku než zemská atmosféra. Co se stane, když začne tát? Vyšlo pod názvem “The Great Thaw” v The New Yorker 17. ledna 2022 (český překlad: Jiří Zemánek); https://www.newyorker.com/magazine/2022/01/17/the-great-siberian-thaw / Joshua Yaffa je přispěvatelem časopisu The New Yorker a autorem knihy “Between Two Fires: Truth, Ambition, and Compromise in Putin’s Russia.”…

Amitav Ghosh: Prokletí muškátového oříšku (ukázka z knihy)

Amitav Ghosh, reprofoto

Následující ukázka z knihy The Nutmeg’s Curse: Parables for a Planet in Crisis (2021) anglicky píšícího bengálského autora Amitava Ghoshe přináší duchaplnou kritiku „oficiální modernity“ s její tendencí zbavovat vše mimolidské hlasu a intencionality, dějinnosti. Podle Ghoshe dnes stojíme před velkým úkolem, jímž je navrácení hlasu mimolidskému ve sféře lidské imaginace, stejně jako uznání (znovuobjevení) toho, že nejen…

Luděk Čertík: Vzdálené a blízké

Z ornitologické vycházky s autorem ve vodňanském Zátiší. Autor: Karel Burda

Následující text vznikl jako doprovod k výstavě ŽIVO(T) V ZÁTIŠÍ, završení stejnojmenného projektu, který formou terénních vycházek a participativních akcí usiluje o oživení dlouho zanedbávané lokality Zátiší v jihočeských Vodňanech. Text zde uveřejňujeme vzhledem k jeho obecnější platnosti – myšlenky v něm obsažené lze vztáhnout na libovolné místo na Zemi. Za roky poznávání ptáků jsem se naučil mnohé, ale ta…

Barry Lopez: Děti v lese

Autor: Luděk Čertík

Když jsem coby dítě vyrůstal v kalifornském údolí San Fernando, představoval výlet do Los Angeles něco výjimečného. Přesun z venkovské oblasti do městské působil skokově. Při jedné z těchto vzrušujících příležitostí, zatímco jsem kráčel s matkou po chodníku, jsem zničehonic zůstal stát, uchvácený vzorem slunečního světla lapeného ve spirálovité nedokonalosti okenní výplně. Neznámá postarší žena v plátěném kabátě a…