Alnoor LADHA pochází ze sufijské rodiny; je spisovatelem, aktivistou a spoluzakladatelem globálního kolektivu The Rules, zaměřeného na řešení základních příčin nerovnosti a chudoby a klimatických změn, a také předsedou Culture Hack Labs. Jeho práce byly publikovány v Al Jazeera, The Guardian, Truthout, Fast Company, Kosmos Journal, New Internationalist a Huffington Post ad.. Je spoluautorem knihy Post Capitalist Philanthropy: The healing of wealth in the time of collapse (Postkapitalistická filantropie: Uzdravení bohatství v době kolapsu). V tomto rozhovoru, který poskytl The Gaia Foundation mluví o kultuře, technologii a kanibalistickém ekonomickém systému, který pohlcuje život na Zemi. Překlad: Jiří Zemánek.
Řekněte nám něco o sobě a o své práci v The Rules.
V The Rules se snažíme propojit různé problémy, které se dějí ve světě a odhalit jejich skrytého protivníka: samotný ekonomický systém. Pracujeme na tom, aby se radikálnější myšlenky dostaly do hlavního proudu a staly se běžným způsobem myšlení. Také přímo spolupracujeme se sociálními hnutími ve snaze je podpořit. Tím, že se zaměřujeme, jak na meta světový názor, tak na lokální boje, lépe vidíme, že nebojujeme jen za pozemková práva v Indii, za daňovou spravedlnost v Keni nebo proti ropovodu v Severní Dakotě, ale že bojujeme proti logice neoliberálního kapitalismu jako takového.
Jak podle vás do této logiky zapadá digitální technologie? Je spíše součástí problému, nebo jeho řešením?
Morální otázka, kterou si musíme položit, zní: jaký vztah k technologiím chceme mít – jako jednotlivci, jako komunita i na úrovni celé společnosti? Domnívám se, že jsou technologie mimo kontrolu a že představují velkou část problému? Ano, samozřejmě. Ale je nereálné si myslet, že se můžeme vrátit do společnosti bez technologií. Alespoň ne před kolapsem.
Vždy je dobré začít citátem Terence McKenny: „Kultura není tvůj přítel.“ Kultura je soubor zkostnatělých přesvědčení, která jsou potvrzována naší neochotou tyto normy zpochybňovat. Budeme zkoumat naše privilegium? Budeme se snažit pochopit nebo pocítit destrukci, která se odehrává na naší planetě? Toto ničení je přímo úměrné výhodám, které získaly země (a území před vznikem národních států), které měly 5000 let náskok v totalitním zemědělství, které měly 1000 let náskok v kolonialismu, imperialismu, v otrokářství a genocidě. My jsme dědici tohoto odkazu. Jak poukazuje Thomas Pogge, jak můžeme sklízet plody hříchů našich předků, aniž bychom za to nesli jakoukoli odpovědnost?
Jakmile dojdeme k závěru, že tuto dohodu nechceme uzavřít, začneme na kulturu, která naši nevědomost živila, nahlížet kriticky. Morální postoj k technologii pak nespočívá v tom „jak se zbavit technologie“, ale spíše „jak se na ní stát méně závislým a jak syntetizovat její nejlepší aspekty, abychom mohli vybudovat infrastrukturu pro přechod k postkapitalistickým světům“.
The Rules používají pojem „virus Wetiko“ jako prostředek k popisu způsobu, jakým destruktivní kultury vznikají, fungují a možná také vyvíjejí technologie. Mohl byste popsat, co je virus Wetiko?
Wetiko je starodávný pojem, který pochází z tradic různých domorodých národů v Severní Americe. Slovo Wetiko existovalo už před pojmem kanibalismus. Když mezi kmeny vypukl hladomor nebo se člen kmene ocitl sám v divočině a nakonec snědl maso jiného člověka, výsledkem byla nemoc Wetiko. Wetiko mělo dva hlavní důsledky: jedním byla nepřirozená touha jíst stále více masa, i když bylo jídla dostatek, a druhým bylo zmrazené srdce a nedostatek empatie. Jakmile poprvé ochutnáte maso svého bratra, něco se ve vás změní. Myšlenkový virus kapitalismu je logickým výsledkem a dědicem Wetiko.
Z lovců a sběračů, kteří důvěřovali štědrosti Matky Země, jsme se stali usedlými vykořisťovateli země a začali jsme ji vnímat jako zdroj, nikoli jako zdroj všeho života. V tomto okamžiku se z nás stávají nevděčné kanibalistické děti Gaie.
Technologie je aspektem kultury, která se zrodila z viru Wetiko. Technologie je podřízenou součástí ekonomického systému. A operační systém je závislý na své hlavní směrnici – růstu. Ekonomové a politici nám říkají, že globální ekonomika musí každý rok růst o 3 %, aby se udržela nad vodou. Tímto tempem se globální ekonomika každých dvacet let zdvojnásobí, což je samozřejmě nepochopitelné. A přesto nás systém nutí věřit, že jiná možnost neexistuje. Jsme paralyzováni. Náš ekonomický systém je formou rozptýleného fašismu, v němž jsme se všichni stali nositeli Wetiko.
Jak se můžeme tohoto destruktivního viru zbavit?
Prvním krokem je přestat se identifikovat se svou hostitelskou kulturou. Patriotismus, nacionalismus a všechny formy rigidní ideologie hrají brutální roli v naší indoktrinaci a v naší spoluvině na současném systému. Jeden z možných protijedů, který můžeme proti tomu použít, je začít si uvědomovat skutečnou historii lidstva, západní kultury a technologie. Velké pokroky, které jsme zaznamenali, se neodehrály nezávisle na velkém plenění, na ničení, na válkách, násilí a znásilňování. Musíme si začít klást základní otázky, jako například: Jaká je role technologie ve službách svého pána kapitálu? Jaká je logika tržní ekonomiky? Odpověď je všude kolem nás. Logika kapitalismu je krátkodobá, chamtivá, vykořisťovatelská a ničí život.
Druhým krokem je začít vnímat technologii jako produkt kultury. Pokud budeme technologii vnímat jako vedlejší produkt kultury a kapitalismu, můžeme změnit způsob, jakým s technologií interagujeme.
Možná se začneme ptát, kdo vlastně rozhoduje o tom, jaká technologie se vyvíjí a jaké jsou priority výzkumu. Jak nám připomíná David Graeber, mysleli jsme si, že už dnes budeme mít létající auta, ale ve skutečnosti nám vrchol technologického pokroku přinesl 140 znaků na Twitteru. Kdo rozhodl o tom, že naše společné zdroje, naše dary a dovednosti budou nasměrovány tímto způsobem?
Třetím krokem je zkoumání doprovodných účinků technologie. Když jsme vytvořili automobil, neuvědomili jsme si, že tím vznikne také moderní město, systém motorizovaných dálnic, domy se dvěma garážemi, naše závislost na fosilních palivech, války na Blízkém východě a v jistém smyslu i revoluce hippies. Stejně tak nemáme tušení, jaké budou dopady umělé inteligence nebo virtuální reality za pět, deset nebo dvacet let. Součástí tohoto zkoumání je klást si jako generace a jako civilizace velmi důležitou sebereflexivní otázku: vzhledem k našemu vztahu k technologii, jakými předky chceme být? A ještě důležitější je otázka: jakými předky se už dnes stáváme?
Digitální technologie prokazatelně zesilují stávající nerovnosti v přístupu k moci, která pochází z „propojení“. Existuje jednoduché řešení této nerovnosti, nebo musíme řešit systém jako celek?
To je obtížná otázka. 70 % světové populace žije dnes na jižní polokouli a polovina z těchto lidí je mladší třiceti let. Máme nejmladší a nejjižnější populaci v historii lidstva, takže v jistém smyslu revoluce může a bude muset vzejít z globálního Jihu.
Lidé krátkodobě těží z přístupu ke znalostem, které jim poskytuje internet, mobilní telefony nebo nástroje jako je Wikipedie. V některých ohledech však musíme pochopit, že tato kultura nejlépe slouží těm, kteří ji vytvořili. Touhu asimilovat většinu světa do kybernetických bytostí lze považovat za důsledek myšlenky finanční inkluze, která se snaží svobodné lidi přeměnit na konzumní kapitalisty a nakonec nás všechny uvěznit v dluhové neoliberální ekonomice. Zároveň bychom nástroje svých pánů a všechny potřebné prostředky měli používat k tomu, abychom se od kapitalismu osvobodili a vytvořili nové infrastruktury a nové příběhy.
Uzemnění, tedy chůze naboso, je jedním ze způsobů, jak se fyzicky znovu spojit se Zemí. Jaký význam mají tyto praktiky?
Znovuspojení má fyzický aspekt, ale můj přístup vychází z myšlenky, že se musíme zbavit vlivu moderní kultury holističtějším způsobem. Cokoli, co člověk může udělat, aby otřásl normami a socializací dominantní kultury, je zásadní a nezbytné. Ať už je to chůze naboso v přírodě, dar něčeho neznámému člověku, rozpuštění hranic pomocí psychedelik nebo jiných šamanských iniciací – musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom se zbavili pout identifikace se smrtící mašinérií modernity.
Na závěr bych chtěl říci, že bychom neměli podceňovat síly, proti kterým stojíme. W. H. Auden ve své knize The Age of Anxiety píše:
„Raději bychom byli zničeni, než proměněni
Raději bychom zemřeli ve strachu
Než abychom vylezli na kříž této doby
A nechali své iluze zemřít.“
To je motto mocenských elit, to znamená 1 % populace. Raději zničí celou planetu, než aby své iluze nechali zemřít. Musíme udržovat, zdokonalovat, zesilovat a pěstovat sofistikovanou kritiku moci, kultury a technologie, protože ty jsou v konečném důsledku produktem psychotického, sebevražedného establishmentu, který bude hromadit a konzumovat až do naší společné zkázy. Musíme se vrátit k prvenství Matky Země, k prvenství našich těl, našich rostlinných učitelů a spojenců, našich komunit, naší domorodé moudrosti, našeho spojení se sítí života a našich zapomenutých schopností vstoupit do přítomnosti věčného teď.