Alnoor Ladha, Martin Kirk: Vidět Wetiko / O kapitalismu, virech mysli a protijedech pro svět v přerodu

Tato esej Alnoora Ladhy a Martina Kirka vyšla původně v časopise Kosmosjournal (jaro-léto 2016) pod názvem „Seeing Wetiko: On Capitalism, Mind Viruses, and Antidotes for a World in Transition“. Kratší pozměněnou verzi tohoto textu publikovali autoři na stránkách Culture Hacks Labs (11. dubna 2022) pod názvem „Seeing Wetiko“. Alnoor Ladha je spisovatel, aktivista a spoluzakladatel The Rules, globálního kolektivu spisovatelů, myslitelů, programátorů, zemědělců, umělců a aktivistů všech druhů, zaměřeného na řešení základních příčin nerovnosti a chudoby. Je také předsedou správní rady Culture Hack Labs. Martin Kirk je ředitelem The Rules a spoluautorem knihy Finding Frames: New Ways to Engage the UK Public in Global Poverty. Překlad eseje: Jiří Zemánek.

Co kdybychom vám řekli, že je lidstvo na pokraji vyhynutí kvůli nemoci? Že veškerá chudoba, klimatická katastrofa, neustálé války a konzumní fetišismus, které všude kolem sebe vidíme, mají kořeny v masové psychologické infekci? Co kdybychom pokračovali a řekli, že tato infekce je nejen vysoce nakažlivá, ale že se také podle zákonů kulturní evoluce sama replikuje a že zůstává v naší psychice tak skrytá, že většina hostitelů v důsledku svého infikovaného stavu vehementně popírá, že jsou nakaženi? Co kdybychom vám pak řekli, že tento „virus mysli“  lze popsat jako formu kanibalismu? Ano, kanibalismu. Ne nutně v doslovném smyslu pojídání masa, ale spíše ve smyslu konzumace lidských i nelidských druhých jako prostředku k zajištění osobního bohatství a osobní nadvlády.
Můžete tento způsob uvažování odmítnout jako new age bláboly nebo, hůře, jako levicovou konspirační teorii. Nicméně tento přístup, který považuje přenos myšlenek za klíčový determinant vznikající reality, je stále více potvrzován různými vědními obory, včetně evoluční teorie, kvantové fyziky, kognitivní lingvistiky i epigenetiky.
Historie této infekce je dlouhá, podivná a temná. Ale vede k naději.

Viry mysli

Nový svět nepadl mečem, ale memem.                    

– Daniel Quinn²

Jednou z nejvíce uznávaných vědeckých teorií, která pomáhá vysvětlit sílu šíření myšlenek, je memetika.

Memy jsou pro kulturu tím, čím jsou pro biologii geny: základní jednotkou evoluce. Tento termín poprvé použil evoluční biolog Richard Dawkins v roce 1976 ve své knize The Selfish Gene (Sobecký gen). Dawkins v ní píše: „Myslím, že se v poslední době objevil nový druh replikátoru. Stále se ještě neohrabaně pohybuje ve své pravěké polévce, ale dosahuje už evolučních změn tempem, které nechává staré geny daleko za sebou.“ Dále pokračuje: „Příklady memů jsou melodie, myšlenky, slogany, módní oblečení, způsoby výroby hrnců nebo stavění oblouků. Stejně jako se v genofondu šíří geny tím, že přeskakují z těla do těla prostřednictvím spermií nebo vajíček, tak se v memofondu šíří memy tím způsobem, že přeskakují z mozku do mozku prostřednictvím procesu, který lze v širším smyslu nazvat imitací.“³

Jeden z nejvyšších kněží racionalismu, vědecké metody a ateismu je tedy také otcem konceptu „memy“. Avšak stejně jako všechny memy či myšlenky ani tyto memy nemohou mít v tradičním slova smyslu vlastníka, pouze propojení, které, jak nám to připomíná kvantová fyzika, charakterizuje naše vzájemné interakce.⁴

Samozřejmě, podobné představy o tom, jak se mezi námi pohybují a šíří myšlenky, existují v západní tradici už po staletí. Byl to Platón, kdo je jako první plně formuloval ve své teorii forem, která tvrdí, že nehmotné formy – tj. myšlenky – představují dokonalou realitu, z níž je odvozena hmotná realita.

Moderní vyjádření teorie forem lze najít v myšlence Pierre Teilhard de Chardina o noosféře (sféře lidského myšlení) a v kolektivním nevědomí Carla Junga, kde jsou struktury nevědomí sdíleny mezi bytostmi stejného druhu. Pro Junga byla představa záškodnického kanibala nejprve archetypem, který se projevuje ve hmotném světě prostřednictvím činů těch, kteří je v sobě soustřeďují nebo ztělesňují.  

Pro ty, kteří dávají přednost empirickému přístupu k vědě, nabízí dnes určitou intelektuální oporu rostoucí obor epigenetiky. Epigenetika studuje změny v organismech, které byly způsobeny modifikací genové exprese ^1/, tedy nikoli fyzickou změnou samotného genu. Jinými slovy, to, jak se liší vlastnosti od generace k generaci, není pouze otázka materiální biologie, ale je to částečně určeno environmentálními a kontextovými faktory, které ovlivnily naše předky a které jsou poté aktivovány v naší vlastní genetické sekvenci prostřednictvím událostí v našem životě.⁵

Virus Wetiko

Velké otevřené pláně, krásné zvlněné kopce a klikatící se potoky s hustou vegetací jsme nepovažovali za „divoké“. Jen pro bílého muže byla příroda „divočinou“ a pouze pro něj byla země zaplavena „divokými“ zvířaty a „divokými“ lidmi. Pro nás byla země mírná. Byla štědrá a my jsme byli obklopeni požehnáním Velkého Mysteria. Teprve když přišli z východu chlupatí muži a s brutální zuřivostí nás a naše milované rodiny zahrnuli nespravedlností, to pro nás bylo „divoké“.   – Luther Stojící Medvěd, Země skvrnitého orla⁶

Mnoho duchovních tradic, včetně buddhismu, súfismu (mystické větve islámu), taoismu, gnosticismu, stejně jako mnoho domorodých kultur už dlouho chápe mysl jako základ stvoření. Tyto světové názory mají ve svém jádru uznání síly myšlenkových forem, které určují průběh fyzických událostí.

Různé tradice severoamerických domorodých národů mají specifické a dlouho zavedené pověsti týkající se kanibalismu a termín wetiko pro myšlenkovou formu, která jej způsobuje. Domnívám se, že pochopení této myšlenky nabízí účinný způsob, jak porozumět nejhlubším kořenům současné globální polykrize.

Wetiko je algonkinské slovo pro kanibalistického ducha, který je poháněn chamtivostí, nadměrností a sobeckou spotřebou (v jazyce Odžibwejů se mu říká windigo, v jazyce Powhatanů je nazýván wintiko). Své hostitele klame tím, že je přesvědčuje, že kanibalismus, tedy vysávání životní síly druhých (druhých v širším smyslu, včetně zvířat a ostatních forem života na Zemi), je logický a morálně správný způsob života.

Wetiko zkratuje schopnost jedince vnímat sebe sama jako propojenou a vzájemně závislou součást vyváženého prostředí a povyšuje sobecké ego na nejvyšší hodnotu. Právě toto falešné oddělení sebe sama od přírody z toho činí kanibalismus spíš než prostou vraždu. Umožňuje nakažené entitě– ba přímo jí přikazuje –, aby konzumovala mnohem víc, než sama potřebuje, ve slepé, vražedné extázi sebestřednosti. Spisovatel Paul Levy v pokusu najít jazyk, který by byl pro západní publikum srozumitelný, popisuje tento jev jako „maligní egofrenii“ – jako ego osvobozené od rozumu a omezení, které jedná podle zlovolné logiky rakovinné buňky. Budeme používat termín wetiko, protože se jedná o původní termín, který nám připomíná moudrost domorodých kultur pro ty, kdo mají uši k slyšení.

Wetiko může popisovat jak infekci, tak infikované tělo; člověk může být infikován wetiko nebo, v případě velmi pokročilé infekce, může sám tuto nemoc zosobňovat, tzn. být „wetiko“. To platí i pro kultury a systémy; všechny lze popsat jako wetiko, pokud pravidelně tyto vlastnosti projevují.

Ve své dnes již klasické knize Columbus and Other Cannibals (Kolumbus a další kanibalové) popisuje americký indiánský badatel a historik Jack D. Forbes, jak mezi mnoha domorodými komunitami panovalo všeobecné přesvědčení, že evropští kolonialisté byli tak chronicky a jednotně nakaženi wetiko, že to musela být charakteristická vlastnost kultury, z níž pocházeli. Při zkoumání historie těchto kultur Forbes s lítostí konstatuje: „Je tragické, že historie světa za posledních 2000 let je z velké části příběhem epidemiologie nemoci wetiko.“⁷

Všichni se pravděpodobně shodneme, že chování evropských kolonizátorů v Severní Americe lze označit za kanibalistické. Jejich touha po dobývání a hromadění materiálních statků byla násilným aktem konzumu. Motor invazivní kultury vysával životy a zdroje milionů lidí a dalších zvířat a přeměňoval je na bohatství a moc pro sebe. Čísla jsou stále sporná, ale počet lidí zabitých při „založení Nového světa“ lze bezpečně odhadnout na desítky miliónů. Šlo bezpochyby o jednu z nejbrutálnějších genocid v historii. A dopad na mimolidský život byl stejně rozsáhlý. Tyto ohavné činy byly spáchány s morální jistotou, která racionalizovala ničení ve jménu „pokroku“ a „civilizace“.

Tato konceptualizace zakrývá rozsah infekce wetiko v kultuře vetřelců. Byli tak zaslepeni sebestřednou ambicí, že nedokázali vidět jiný život jako stejně důležitý jako ten svůj. Neschopni překonat ideologické předsudky, nedokázali vidět vnitřní hodnotu života nebo vzájemnou provázanost všech věcí, přestože to byla dominantní perspektiva domorodých obyvatel, s nimiž se setkali. Zdá se, že jejich schopnost vidět a poznávat věci jinak, než jak je viděli oni sami, jim byla odňata.

Tohle není nějaká protievropská tiráda. Toto je popis nemoci, jejíž vektor byl určen hlubokými historickými vzory, včetně těch, které posílily Evropany v jejich snaze o „globální průzkum“, když se k tomu objevily určité vhodné technologie. 

Mem wetiko téměř jistě existuje u jednotlivců už od počátku lidstva. Je to koneckonců nemoc, která se rodí a která žije z lidské psychiky. Původ wetiko kultur je však snáze identifikovatelný.

Memy se mohou šířit rychlostí myšlenky, ale změna základních charakteristik kultury vyžaduje celé generace. Můžeme říci, že stopy přesvědčení podobných wetiko lze vysledovat přinejmenším až do neolitické revoluce, kdy se lidé v Úrodném půlměsíci poprvé naučili ovládat své prostředí pomocí toho, co spisovatel Daniel Quinn nazval „totalitním zemědělstvím“. To jest pomocí ustálených zemědělských praktik, které produkují více potravin, než je pro populaci nezbytně nutné, a které považují zničení jakéhokoli živého tvora, který brání této nadměrné produkci— ať už se jedná o jiné lidi, „škůdce“ nebo přírodní prostředí — za legitimní a morální.

S příchodem křesťanství získala tato raná forma logiky wetiko zesilující sílu nepopsatelného rozsahu. „Ustavme člověka …, aby vládl nad mořskými rybami i nad nebeskými ptáky, nad dobytkem i nad vší divokou zvěří a všemi plazy, kteří se hemží po zemi,“ řekl v Genesis 1:26 nikdo menší než Bůh. Po 8 000 letech totalitního zemědělství, které se pomalu šířilo po celé oblasti, není překvapivé, že se tato logika objevuje i ve svatých textech, které zde vznikly. Během dvou set let po Kristově smrti byla tato logika rozšířena po celé Evropě pod hrozbou římských mečů. Není náhodou, že proto, aby se křesťanství mohlo stát dominantním náboženstvím, musel být téměř zcela zničen stávající pohanský systém víry, který chápal místo člověka spíše uvnitř přírody než nad ní.⁸

Epidemiologie wetiko zanechala jasné stopy svého původu. I když tento jev nelze patologizovat podle geografických nebo rasových kritérií, kulturní napětí, které dnes známe, má bezpochyby mnoho svých nejhlubších kořenů v Evropě. Byly to koneckonců evropské projekty – od osvícenství přes průmyslovou revoluci až po kolonialismus, imperialismus a otroctví – které vyvinuly technologii, jež otevřela kanály usnadňující šíření kultury wetiko po celém světě. Tímto způsobem jsme všichni dědici a následovníky wetiko.

Všichni jsme dnes nositeli wetiko.

Wetiko kapitalismus: Odhalení kontextu

Nevím, kdo objevil vodu, ale vím, že to nebyla ryba.                      

– připisováno Marshallu McCluhanovi

Když západní antropologové začali poprvé wetiko studovat, domnívali se, že se jedná pouze o nemoc jednotlivce a o doslovnou formu kanibalismu.⁹ V obou případech, jak již bylo řečeno, bylo jejich chápání pokud ne zcela chybné, tak určitě omezené. Nicméně přesně izolovali dvě vlastnosti, které jsou relevantní pro uvažování o kultuře: (1) počáteční čin, i když byl motivován nutností, vyvolává nepřirozenou zbytkovou touhu po dalším kanibalismu; a (2) hostitelský nositel, kterého nazvali obětí, skončil s „ledovým srdcem“ – to znamená jeho schopnost empatie a soucitu mu byla odňata.  

Čtenář může z těchto dvou rysů pravděpodobně vycítit wetiko povahu moderního kapitalismu. Jeho nenasytnou touhu po omezených zdrojích; jeho lhostejnost k bolesti a utrpení skupin a kultur, které pohlcuje; jeho víru v konzumaci jako spasitele; jeho převládající posedlost vlastním materiálním růstem; a jeho virové šíření po povrchu planety. Je zcela přesné popsat neoliberální kapitalismus jako primární kanibalizující sílu života na této planetě. Není to jediná pravda – kapitalismus také usnadnil explozi lidského života a lidské vynalézavosti –, ale když se na něj podíváme jako na celek, kapitalismus rozhodně pohlcuje životní sílu této planety ve službě svému vlastnímu růstu.

Kapitalismus je samozřejmě lidský výtvor, a proto můžeme také říci, že jsme fenomenální hostitelé viru mysli zvaného wetiko. Abychom pochopili, co nás takovými činí, je užitečné se zamyslet nad několika rysy, které ovlivňují vývoj lidských kultur. 

Ze sociálních věd máme desetiletí důkazů, které popisují, jak vysoce kontextuální bytosti jsme. Téměř všechny aspekty našeho chování, včetně našich morálních soudů a limitů, jsou významně formovány v reakci na kulturní znaky, které nás obklopují. Studie o dobrém samaritánovi například ukazují, že i když jsou lidé předem naladěni na myšlenku altruismu, v případě, že spěchají nebo když dojde ke změně kontextu, projdou kolem lidí v nouzi bez povšimnutí.¹⁰ A nechvalně známé experimenty Stanleyho Milgrama ukazují, jak je velká většina lidí schopná šokovat jiného člověka do té míry, že mu mohou způsobit smrt, jen proto, že jim to nařídí autorita v bílém plášti.¹¹ Jsme skutečně produktem svého prostředí, a proto je nevyhnutelné, že ti, kdo žijí v kultuře wetiko, budou v té či oné míře projevovat wetiko přesvědčení i wetiko chování.

Při pohledu ze širšího kontextu musíme také vzít v úvahu samopohánějící povahu komplexních systémů. Jakákoli živá síť, která dosáhne dostatečné složitosti, začne sama sebe organizovat a od tohoto okamžiku bude projevovat instinkt přežití. V praxi to znamená, že bude své zdroje rozdělovat tak, aby podporovaly chování, které nejlépe napodobuje její vlastní logiku a které zajišťuje její přežití.¹²

Jinými slovy, jakýkoli systém, který je dostatečně infikován logikou wetiko, bude odměňovat kanibalistické chování. Nebo, jak to výstižně vyjádřil Jack Forbes: „Ti, kteří se [v systému wetiko] vyškrábou nahoru, jsou nebo se stanou wetiko a pouze udržují systém korupce či útlaku. Takže komunističtí vůdci v Sovětském svazu byli za Stalina přinejmenším stejně krutí, lstiví a vykořisťovatelští, jako byli jejich carští předchůdci. Získali „moc“, aniž by změnili svou kulturu wetiko.¹³

Tím je zajištěno, že základní logika kultur se šíří napříč generacemi i mezi nimi. A vysvětluje to, proč mocenské elity samy organizují zdroje tak, aby udržely vysokou míru kontinuity  při rozdělení moci, pokud toto rozdělování účinně slouží jejich přežití a růstu. Když je tato kontinuita přerušena nebo narušena, dochází k revolucím a systém je ohrožen.

Jak ale naznačuje výše uvedená citace, narušení musí nastat na správné úrovni. Pouhé nahrazení jednoho wetika jiným na vrcholu jinak nezměněné wetiko infrastruktury je v podstatě zbytečné. V nejlepším případě to může vést ke zmírnění nejkrutějších hran stroje wetiko. V horším případě to neudělá nic jiného, než že nás to odvede od toho, abychom spatřili skutečnou infekci.

Otázka, která se tedy nabízí pro každého, kdo má zájem z kultury odstranit infekci wetiko, zní: kde se v těle hostitele tato infekce nachází? V jednom ohledu je wetiko nelokální, protože se jedná o psychický jev, který v nás všech potenciálně existuje. Ale i když je důležité tohle pochopit, není to celá pravda. Je rovněž pravda, že existuje konceptuální místo, kde se nachází nejmocnější logika wetiko, a to ji alespoň teoreticky činí zranitelnou.

Stejným způsobem, jakým včelí kolonie instinktivně ukrývá svou královnu v nejhlubších komnatách úlu, tak i komplexní adaptivní systém ukrývá svou nejdůležitější operační logiku co nejdál od sil, které ji mohou ohrozit. To znamená dvě věci: za prvé, znamená to zakotvit logiku do hlubokých pravidel, která řídí celek. A to nejen tuto nebo onu národní ekonomiku, nejen tuto nebo onu vládu, ale mateřský systém – globální operační systém. A za druhé to znamená, že tato pravidla musí být vnímána jako co nejvíc nezměnitelná a nevyhnutelná.

Jaká je tedy tato hluboká logika globálního operačního systému?

Skládá se ze dvou částí. První částí je konečný cíl, který bychom mohli nazvat Hlavní směrnicí, a který spočívá jednoduše ve zvyšování kapitálu, jak to naznačuje samotný termín kapitalismus.

Často ho oblékáme do narativu, který říká, že tvorba kapitálu není cílem, ale prostředkem, motorem pokroku. To způsobuje, že myšlenka sesazení kapitalismu se jeví jako nebezpečná a dokonce v rozporu se zdravým rozumem. Pravdou však je, že jsme vytvořili systém, který peníze uměle považuje za posvátné. V této fázi historie kapitalismu je život ovládán kapitálem víc, než sám ovládá síly kapitálu. Pokud potřebujete další důkaz, stačí se podívat na to, jak definujeme a měříme pokrok: HDP. Více o tom níže.  
Pak je tu logika, jak bychom se my, živé součásti tohoto systému, měli chovat, kterou bychom mohli shrnout následujícím výrokem:

Sobectví je racionální a racionalita je vše; proto je sobectví vše.¹⁴

To znamená, že pokud všichni upřednostníme sami sebe a budeme maximalizovat své materiální bohatství, neviditelná ruka (ach, jak lákavý mem!) vytvoří rovnovážný stav a život všude bude lepší. Jsme postaveni proti sobě v podobě rozptýleného fašismu, kdy se uzavíráme do kokonů bezprostředních problémů své vlastní situace a konzumujeme, co se dá. Toto chování pak obalujeme nevinnými frázemi o rodinných záležitostech, národních zájmech, o vytváření pracovních míst, růstu HDP a dalších ušlechtilých cílech. 

   Spojte tyto dvě části skládačky dohromady a snadno pochopíte, proč bankéř, který generuje  nadbytečný kapitál, dostává obrovské odměny a je označován za produktivního a úspěšného, téměř bez ohledu na škody, které způsobuje. A ti, kteří jsou v produkci nadbytečného kapitálu méně úspěšní, jsou mezitím odměňováni mnohem méně, bez ohledu na to, jak životně důležité dobro možná konají. Zdravotní sestry, matky, učitelky, novinářky, aktivistky, vědkyně – všechny dostávají mnohem menší odměnu, protože jsou méně efektivní v dodržování Hlavní směrnice a mohou dokonce principu vlastního zájmu (sobectví) odporovat. A ti, kteří jsou skutečně chudí, jsou bez námahy označováni nejen za praktické, ale i morální ztroskotance.

Tato infekce kapitálovou expanzí je tak pokročilá právě proto, že systém vyžaduje exponenciální růst kapitálu. Světová banka nám říká, že proto, abychom se vyhnuli recesi, musí globální ekonomika růst alespoň o 3 procenta ročně.¹⁵ Zamysleme se nad tím, co to znamená. V roce 2014 činilo globální HDP (poslední rok, za který jsou k dispozici úplné údaje) přibližně 78 bilionů USD.¹⁶ V roce 2015 jsme tento koláč zvětšili o 2,4 %, což vedlo ke komodifikaci a následné spotřebě dalších přibližně 2 bilionů USD v podobě lidské práce a přírodních zdrojů. To je přibližně velikost celé globální ekonomiky v roce 1970. Od počátku civilizace až do roku 1970 nám trvalo, než jsme dosáhli globálního HDP ve výši 2 bilionů dolarů, a dnes potřebujeme právě tuto částku, aby se celý ten domeček z karet nezhroutil. Abychom tohoto meziročního tempa růstu dosáhli, ničíme naši planetu, způsobujeme masové vymírání druhů a vysídlujeme z celého světa miliony našich bratrů a sester, které běžně označujeme jako „chudé lidi“.

Takže když nám lidé říkají, že trh to ví nejlépe, že nás zachrání technologie nebo že filantropický kapitalismus přerozdělí příležitosti (podle Billa Gatese), musíme si uvědomit, že všechny tyto zdánlivě samozřejmé pravdy jsou zakotveny v širším operačním systému, ve wetikonomii. A čím více jsou prezentovány jako neměnné, čím častěji nám říkají, že „neexistuje alternativa“, tím více bychom je měli zpochybňovat. Je vlastně krásnou ironií, že když víme, čemu čelíme, jsou právě takové výroky našimi ukazateli, kam se máme obrátit, abychom dosáhli změny.

Nejde o to, že bychom byli proti trhům, technologii nebo filantropii – všechny tyto věci mohou být ve správném kontextu úžasné –, ale jsme proti tomu, jak jsou využívány jako alibi k ospravedlnění šílenství paradigmatu wetiko, od kterého jsou neoddělitelné. Připomínají nám to těžká slova Jacka Forbese: „Není logické dovolit wetikům, aby páchali své zlé činy a poté přijímat jejich hodnocení povahy lidského života. Koneckonců, wetikové mají sklony, vytvořené jejich vlastními zlými životy, jejich vlastním amorálním nebo hříšným chováním. A navíc, pokud se nemýlím, byli a jsou také šílení.“ ¹⁷ 

Vidět Wetiko: Logika protijedu

Odvážně spusťte svůj mem a uvidíte, zda se bude šířit – stejně jako se šíří geny a infikují organismus společnosti a pronikají do něj. A protože se domnívám, že společnost funguje na principu jakési biologické ekonomie, věřím, že tyto memy jsou klíčem k evoluci společnosti. Pokud ovšem memy nebudou uvolněny, aby mohly hrát svou hru, k žádnému pokroku nedojde.                    

– Terence McKenna, Memes, Drugs and Community¹⁸

Možná z tebe bude černý Bill Gates.                  

– Beyoncé, Formation¹⁹

Klíčovým ponaučením teorie memů je, že když jsme si vědomi memetických virů, je méně pravděpodobné, že se jimi budeme slepě řídit. Vědomé uvědomění je jako sluneční záře prosvítající skrz škvíry v zastřeném okně.

Jedním z výchozích bodů pro uzdravení je tedy prostý akt rozpoznání wetiko v nás samých, v druhých i v naší kulturní infrastruktuře. A jakmile wetiko vidíme, můžeme ho pojmenovat, což je zásadní, protože slova a jazyk jsou ústředním bojištěm. Abychom znovu citovali McKennu: „Svět není tvořen kvarky, elektromagnetickými vlnami nebo myšlenkami Boha. Svět je tvořen jazykem. Země je místem, kde jazyk doslova ožil. Jazyk investoval do hmoty; replikuje se, definuje a sám sebe buduje. A je v nás.“ ²⁰

McKennova poslední věta je klíčová pro zkoumání naší vlastní role v reprodukci wetiko. Jsme všichni zapleteni do odvíjející se reality, která se děje jak nám, tak skrze nás. Místo tradičních jistot a lineární logiky příčiny a následku se můžeme přetvořit „v spontánně reagující, pohyblivé, ztělesněné živé bytosti – uvnitř reality neustále se prolínajících, tekoucích linií nebo vláken ustavičně se rozvíjející, aktivní činnosti, v níž nic (žádná věc) neexistuje odděleně od čehokoli jiného, uvnitř reality, do které jsme ponořeni jak jako účastníci, tak jako ti, jimž vděčíme za významné aspekty naší vlastní povahy.“²¹

Pokud wetiko existuje, pak proto, že existuje v nás. Je také propleteno se širší nadstavbou, se vztahy a architekturou voleb, s nimiž se konfrontujeme v neoliberálním systému na pokraji kolapsu.

Forbes nám připomíná, že proti wetiko nelze v nějakém tradičním smyslu bojovat: „Jednou z tragických charakteristik psychózy wetiko je to, že se šíří částečně díky odporu, který je vůči ní vyvíjen. To znamená, že ti, kdo se snaží bojovat proti wetiko, někdy přijímají hodnoty wetiko, aby přežili. Takže když zvítězí, prohrají.²² Reformní iniciativy, od sdílené ekonomiky po mikroúvěry, takto podlehly kooptování a odvetným opatřením kapitalismu wetiko.

Jakmile však jednou začneme wetiko vidět, můžeme hacknout kulturní systémy, které udržují jeho logiku. Není těžké přijít na to, kde začít. Sledování peněz nás obvykle dovede k základním pilířům mechanismu wetiko. Ti z nás, kteří jsou součástí těchto struktur, od korporátních médií přes filantropii a bankovnictví až po OSN, mají přístup k srdci monstra wetiko. Je na vás, co s tímto privilegiem uděláte.

My, kteří stojíme mimo, můžeme organizovat své životy radikálně novými způsoby, abychom podkopali struktury wetiko. Například jednoduchý akt daru podkopává neoliberální logiku komodifikace a vykořisťování.  Používání alternativních měn podkopává peněžní systém, založený na dluhu. Deschooling (Odškolnění) a alternativní vzdělávací modely mohou pomoci dekolonizovat a de-wetikoizovat mysl. Pomoc při vytváření alternativních komunit mimo kapitalistický systém podporuje infrastrukturu pro transformaci. A přímý aktivismus, jako je odpor vůči dluhům, může oslabit virus wetiko, pokud je prováděn se správným úmyslem a ve správném stavu vědomí.

Navazováním nových vztahů s druhými, s přírodou a sami se sebou můžeme vytvářet nový komplex propojení a myšlenkových forem, které jsou spojeny s post-wetiko a post-kapitalistickými hodnotami.

Musíme proniknout do svého nitra a do hlubin své vlastní psychiky a zároveň měnit strukturu systému kolem nás. Strukturně orientovaný pohled a nekompromisní kritika moderního kapitalismu – tj. konfigurační pohled na svět, který vnímá veškeré formy útlaku jako vzájemně propojené – nám pomáhá vidět a žít alternativy.

Platón věřil, že myšlenky jsou „očima duše“. Nyní, když se začínají zvedat závoje zakrývající wetiko, zroďme živé antigeny a staňme se jimi, přijměme polykulturu myšlenek, které zpochybňují monokulturu kapitalismu wetiko. Staňme se opylovači nových memetických úlů postavených na altruismu, empatii, vzájemné propojenosti, úctě, společenství a solidaritě, které se vzpírají dualitě subjektu a objektu kartesiánsko-newtonovské osvícenské logiky. Získejme zpět své přirozené právo jako suverénní bytosti, osvobozené od klamných představ o tržních systémech, neviditelné ruce, spravedlivé chamtivosti, o vyvolených, značkových doplňcích, o techno-utopismu a dokonce i o sebespasení New Age.

Tančeme s myšlenkovými formami prostřednictvím hlubšího pochopení etiky, poznání a bytí,²³ a s hlubokým uvědoměním, že naše individuální mysli a těla jsou součástí kolektivního bojiště o duši lidstva a vlastně i o život na této planetě.  A pojďme znovu přijmout dávnou budoucnost našich domorodých předků, která představuje jedinou nepřerušovanou linii života v symbióze s Matkou Přírodou. Rozpuštění wetiko bude stejně tak o rozpomínání se jako o tvoření.

Poznámky:

1. Toto je text písně „The Priests of the Golden Bull“ (Kněží zlatého býka) od kanadské zpěvačky a skladatelky Buffy Sainte-Marie z jejího alba z roku 1992 s názvem Coincidence and Likely Stories (Náhoda a pravděpodobné příběhy).
2. Quinn, D. Beyond civilization: Humanity’s next great adventure. Broadway Books (2008), str. 50. 
3. Dawkins, R. The selfish gene. Oxford University Press (1990). 
4. Intraakce“ je neologismus vytvořený Karan Baradovou a popsaný v její knize Meeting the Universe Halfway (2007). Baradová píše o intraakci spíše než o interakci, aby ilustrovala, jak propletenost předchází věcnost. Jinými slovy, neexistují věci jako takové, pouze vztahy – a tato neustálá dynamika vztahů je spoluzodpovědná za to, jak věci vznikají.
5. Nedávný výzkum například ukázal, že vnoučata přeživších holocaust mají odlišné profily stresových hormonů než vnoučata lidí, kteří žijí v podobných podmínkách, ale jejichž prarodiče holocaust nezažili. Rodriguez, T. „Potomci přeživších holocaustu mají změněné stresové hormony“, Scientific American (březen 2015), dostupné na: http://www.scientificamerican.com/article/descendants-of-holocaust-survivors-have-altered-stress-hormones/
6. Luther Standing Bear. Land of the spotted eagle. Bison Books (2006). 
7. Forbes, Jack D. Columbus and other cannibals: The wetiko disease of exploitation, imperialism and terrorism. Seven Stories Press (2008), str. 46. 
8. Viz Not in His Image (2006) od Johna Lamba Lashe, kde najdete podrobný popis systematického ničení pohanství novým křesťanským náboženstvím.
9. Cooper, J.M. “The Cree Witiko Psychosis” in Primitive Man, Vol. 6, No. 1 (Jan., 1933), str. 20-24: The George Washington University Institute for Ethnographic Research.
10. Darley, J. M., and Batson, C.D. “From Jerusalem to Jericho: A study of situational and dispositional variables in Helping Behavior.” („Od Jeruzaléma k Jerichu: Studie situačních a dispozičních proměnných v pomocném chování.“) In: Journal of Personality and Social Psychology (1973), Vol. 27, Number 1, pp. 100-108. 
11. Viz https://en.wikipedia.org/wiki/Milgram_experiment. 
12. Capra F, Luisi P, A systems view of life: A unifying vision. Cambridge (2014), Chapter 8.
13. Forbes, Jack D. Columbus and other cannibals: The wetiko disease of exploitation, imperialism and terrorism. Seven Stories Press (2008), str.46. 
14. Verze tohoto argumentu byla původně publikována na Occupy.com autory v dvoudílném eseji s názvem “Capitalism is Just a Story and Other Dangerous Thoughts.” („Kapitalismus je jen příběh a další nebezpečné myšlenky“). Více na: http://www.occupy.com/article/capitalism-just-story-and-other-dangerous-thoughts-part-i#sthash.INKCFdNs.dpuf.
15. Viz například tato prognóza Světové banky: http://www.worldbank.org/content/dam/Worldbank/GEP/GEP2016a/Global-Economic-Prospects-January-2016-Global-Outlook.pdf
16. Viz http://databank.worldbank.org/data/download/GDP.pdf 
17. Forbes, Jack D. Columbus and other cannibals: The wetiko disease of exploitation, imperialism and terrorism. Seven Stories Press (2008), str. 37. 
18. https://www.youtube.com/watch?v=NO6-1sqQme0. 
19. Tento text je z písně Beyoncé „Formation“, která byla původně uvedena na Super Bowlu v roce 2015. Kritickou analýzu najdete v článku Diancy London s názvem „Beyoncé’s capitalism, masquerading as radical change“ („Kapitalismus Beyoncé maskovaný jako radikální změna“).
20. McKenna, Terrence. The archaic revival: Speculations on psychedelic mushrooms, the Amazon, virtual reality, UFOs, evolution, shamanism, the rebirth of the goddess, and the end of history. Harper Collins (1992). 
21. John Shotter, “Agential realism, social constructionism, and our living relations to our surroundings: Sensing similarities rather than seeing patterns’’ („Agentní realismus, sociální konstruktivismus a naše živé vztahy k okolí: Vnímání podobností spíše než vidění vzorců“) Theory and Psychology, 2014. 
22. Forbes, Jack D. Columbus and other cannibals: The wetiko disease of exploitation, imperialism and terrorism. Seven Stories Press (2008), str. 61. 
23. Karan Baradová hovoří o souhře etiky, poznání a bytí jako o „onto-eticko-politické epistemologii“. Ontologie se týká toho, co je ve světě. Epistemologie se zabývá tím, jak poznáváme, co ve světě je. A etika je o tom, jak bychom se měli ve světě chovat. Tyto jevy tedy nejsou od sebe oddělené, ale  materiálně vznikají v neustálé dynamice. Povaha reality a povaha poznání jsou propletené – nejsou neměnné, konečné ani determinované – a nelze je tedy oddělit od moci a od toho, co považujeme za hodnotné nebo spravedlivé.