„Ještě je čas, aby naše zákony uznaly právo řek plynout, aby zakázaly činy, které destabilizují zemské klima a aby zavedly respekt pro přirozenou hodnotu každé živé bytosti. Je čas zastavit bezuzdnou komodifikaci přírody, stejně jako kdysi bylo zakázáno kupovat a prodávat lidské bytosti.“
Alberto Acosta, ekvádorský ekonom a soudce Mezinárodního tribunálu pro práva přírody
22. dubna 2009 přijalo generální shromáždění OSN rezoluci, navrženou Bolívií, vyhlašující 22. duben Mezinárodním dnem Matky Země. Bolivijský prezident Evo Morales tehdy ve své řeči ke Generálnímu shromáždění vyzval členské státy OSN, aby vypracovaly „Deklaraci o právech Matky Země“, která by zakotvila právo na život všeho živého, právo Matky Země na život bez znečištění a kontaminace a právo na harmonii a rovnováhu mezi všemi věcmi.
Poté, co se v prosince 2009 na kodaňském zasedání konference OSN o změně klimatu (COP15) nepodařilo dohodnout na mezinárodním právním nástroji pro boj proti změně klimatu, oznámil bolivijský prezident Morales, že Bolívie uspořádá v dubnu 2010 Světovou lidovou konferenci o změně klimatu a právech Matky Země. Deklaroval záměr projednat a dohodnout na ní projekt Všeobecné deklarace práv Matky Země a projekt Mezinárodního tribunálu pro klimatickou spravedlnost.
Světová lidová konference o změně klimatu a právech Matky Země se uskutečnila nakonec v bolivijském městě Cochabamba ve dnech 19.-22. dubna 2010. Zúčastnilo se jí více než 35 000 lidí z více než sto zemí světa, z nichž většinu tvořili domorodí obyvatelé, především z Latinské Ameriky. Účastníci konference přijali 22. dubna Lidovou dohodu a vyhlásili Všeobecnou deklaraci práv Matky Země, kterou vypracovala čtyřsetčlenná pracovní skupina na základě dřívějších návrhů; šlo o pestré společenství lidí, sahající od zemědělců z venkovských oblastí až po akademiky a odborníky.
Vyhlášení deklarace bylo vnímáno jako ústřední moment probíhajícího procesu, který by měl vnést zásadní změny do právních, politických a ekonomických systémů, které v současnosti vládnou světu a které způsobují většinu problémů, jako je krize klimatu, ztráta biodivezity a ohrožují život tak, jak ho dnes známe. Deklarace prohlašuje, že v nerozdělitelném společenství vzájemně závislých bytostí, jímž je Matka Země, což je tradiční andský výraz pro Zemi, není možné uznávat práva pouze lidských bytostí, aniž by to nezpůsobilo nerovnováhu v celém pozemském systému. V tomto smyslu deklarace vyhlašuje, že nejenom lidské bytosti, ale všechno, co existuje, má přirozená práva – přinejmenším právo existovat a hrát svou roli v evolučním procesu – a vymezuje naši základní lidskou odpovědnost ve vztahu k ostatním bytostem a ke společenství Matky Země jako celku.
Lidová dohoda, uzavřená na konferenci v Cochabambě vyzvala k vytvoření globálního lidového hnutí pro Matku Zemi – založeného na principech komplementarity a na respektu k různosti původu a vizí jeho členů – a ke změně základních hodnot a systémů řízení průmyslových civilizací. Vzápětí na to se v září roku 2010 sešli v ekvádorském Patate jednotlivci a organizace ze čtyř kontinentů a založili Globální alianci pro práva přírody(GARN, Global Aliance for Rights of Nature; viz: https://www.garn.org/), jejímž cílem je vytvořit účinnější nástroj k prosazování myšlenek, obsažených ve Všeobecné deklaraci práv Matky země. V současné době sdružuje Globální aliance více než 400 organizací z celé planety. V lednu 2014 založila Globální aliance Mezinárodní tribunál pro práva přírody jako fórum pro lidi z celého světa, kteří na něm hovoří jménem přírody, protestují proti ničení Země – ničení, které je často schvalováno vládami a korporacemi – a předkládají doporučení týkající se ochrany a obnovy Země. Tribunál poskytuje rámec pro vzdělávání občanské společnosti a vlád v oblasti základních principů práv přírody a je nástrojem pro právní experty, kteří zkoumají interpretace potřebné pro plnější začlenění práv přírody do širšího kontextu jurisdikce. I když jsou tyto tribunály nezávazné, dokazují, že mají potenciál ovlivnit výsledky v praxi. Viz: https://www.rightsofnaturetribunal.org/
Jiří Zemánek
Preambule
My, lidé a národy Země:
kteří si uvědomujeme, že jsme všichni součástí Matky Země, nedělitelného živého společenství vzájemně propojených a závislých bytostí se společným osudem;
kteří s vděčností uznáváme, že Matka Země je zdrojem života, výživy a učení a že nám poskytuje vše, co potřebujeme k dobrému životu;
kteří rozpoznáváme, že kapitalistický systém a všechny formy drancování, vykořisťování, zneužívání a znečišťování způsobily velkou destrukci, degradaci a narušení Matky Země a že ohrožují život tak, jak ho dnes známe, a to v důsledku jevů, jako je změna klimatu;
kteří jsme přesvědčeni, že ve vzájemně závislém životním společenství není možné uznávat práva pouze lidských bytostí, aniž by to nezpůsobilo nerovnováhu v Matce Zemi;
kteří potvrzujeme, že pro zajištění lidských práv je nezbytné uznávat a bránit práva Matky Země a všech bytostí v ní a že existují kultury, postupy a zákony, které tak činí;
kteří jsme si vědomi naléhavosti přijetí rozhodných kolektivních opatření k přeměně struktur a systémů, jež způsobují změnu klimatu a další hrozby pro Matku Zemi;
vyhlašujeme tuto Všeobecnou deklaraci práv Matky Země a vyzýváme Valné shromáždění Organizace spojených národů, aby ji přijalo jako společný standard pro všechny národy a pro všechny země světa; a aby každý jednotlivec a každá instituce převzali odpovědnost za to, že budou prostřednictvím výuky, vzdělávání a zvyšování vědomí podporovat dodržování práv uznávaných v této deklaraci; a že prostřednictvím rychlých a progresivních opatření a mechanismů na národní a mezinárodní úrovni zajistí jejich všeobecné a účinné uznání a dodržování mezi všemi národy a státy světa.
Článek 1. Matka Země
1. Matka Země je živá bytost.
2. Matka Země je jedinečné, nedělitelné, samoregulující se společenství vzájemně propojených bytostí, které je všechny podporuje, obsahuje a obnovuje.
3. Každá bytost je definována svými vztahy jako nedílná součást Matky Země.
4. Přirozená práva Matky Země jsou nezcizitelná, protože vycházejí ze stejného zdroje jako samotná existence.
5. Matka Země a všechny bytosti mají nárok na všechna přirozená práva uznaná v této deklaraci bez jakéhokoli rozlišování, například mezi organickými a anorganickými bytostmi, mezi druhy, co se týče původu či možnosti využití pro lidské bytosti nebo jakýmkoli jiným postavením.
6. Stejně jako mají lidské bytosti lidská práva, i všechny ostatní bytosti mají práva, která jsou specifická pro jejich druh či typ a odpovídají jejich úloze a funkci ve společenstvích, v nichž existují.
7. Práva každé bytosti jsou omezena právy ostatních bytostí a jakýkoli konflikt mezi jejich právy musí být řešen tak, aby byla zachována integrita, rovnováha a zdraví Matky Země.
Článek 2. Přirozená práva Matky Země
1. Matka Země a všechny bytosti, z nichž je složena, mají tato přirozená práva:
a/ právo na život a na existenci;
b/ právo na to být respektovány;
c/ právo na regeneraci své biokapacity a na pokračování svých životních cyklů a procesů bez narušení člověkem;
d/ právo na zachování své identity a integrity jako svébytné, sama sebe regulující a vzájemně propojené bytosti;
e/ právo na vodu jako zdroj života;
f/ právo na čistý vzduch;
g/ právo na integrální zdraví;
h/ právo na ochranu před kontaminací, znečištěním a toxickým nebo radioaktivním odpadem;
i/ právo na to, aby její genetická struktura nebyla modifikována nebo narušena způsobem, který ohrožuje její integritu nebo vitální a zdravé fungování;
j/ právo na úplnou a rychlou nápravu porušení práv uznaných v této deklaraci způsobených lidskou činností;
2/ Každá bytost má právo na své místo a roli v Matce Zemi pro její harmonické fungování.
3/ Každá bytost má právo na dobré bytí a na život bez trýznění a krutého zacházení ze strany lidí.
Článek 3. Povinnosti lidských bytostí k Matce Zemi
1. Každý člověk je povinen Matku Zemi respektovat a žít s ní v harmonii.
2. Lidské bytosti, všechny státy a všechny veřejné i soukromé instituce musí:
a/ jednat v souladu s právy a povinnostmi uznanými v této deklaraci;
b/ uznávat a podporovat plné provádění a prosazování práv a povinností uznaných v této deklaraci;
c/ podporovat a podílet se na učení, analýze, výkladu a komunikaci o tom, jak žít v harmonii s Matkou Zemí v souladu s touto deklarací;
d/ zajistit, aby úsilí o lidský blahobyt přispívalo k blahobytu Matky Země nyní i v budoucnosti;
e/ vytvářet a uplatňovat účinné normy a zákony na obranu, ochranu a zachování práv Matky Země;
f/ respektovat, chránit, zachovávat a v případě potřeby obnovovat integritu životně důležitých ekologických cyklů, procesů a rovnováhy Matky Země;
g/ zaručit, že škody způsobené lidským porušováním přirozených práv uznaných v této deklaraci budou napraveny a že ti, kdo jsou za to zodpovědní, ponesou odpovědnost za obnovu integrity a zdraví Matky Země;
h/ posílit lidské bytosti a instituce k obraně práv Matky Země a všech bytostí;
i/ zavést preventivní a omezující opatření, která zabrání tomu, aby lidská činnost způsobila vymírání druhů, ničení ekosystémů nebo narušení ekologických cyklů;
j/ zajistit mír a odstranit jaderné, chemické a biologické zbraně;
k/ prosazovat a podporovat praktiky úcty k Matce Zemi a ke všem bytostem v souladu s kulturami, tradicemi a zvyky jednotlivých národů, společností a kultur;
l/ podporovat ekonomické systémy, které jsou v harmonii s Matkou Zemí a ve shodě s právy uznanými v této deklaraci.
Článek 4. Definice
1/ Pojem „bytost“ zahrnuje ekosystémy, přírodní společenstva, druhy a všechny ostatní přírodní entity, které existují jako součást Matky Země.
2/ Nic v této deklaraci neomezuje uznání dalších přirozených práv všech bytostí nebo konkrétních specifických bytostí