“Mikrobi nás mají mnoho co učit, pokud jsme připraveni jim naslouchat a zažívat jejich svět!”
Eva Bakkeslett
Eva Bakkeslett je norská akční umělkyně, filmařka, kurátorka a kulturní aktivistka; vystudovala na Dartington College of Art v Anglii (obor umění a ekologie) a dnes žije na ostrově Engeløya v severním Norsku, kde vytvořila program Artist Residency a ateliér pro hosty jako platformu pro estetickou spolupráci a estetický výzkum, založený na ekologickém a vzájemně propojeném myšlení a kooperaci. Eva jako umělkyně a kulturní aktivistka zkoumá možnosti společenských změn prostřednictvím jemných akcí a jemných posunů v myšlení; jako klíčovou formu své jemné akce rozvínula proces fermentace, který je ústředním prvkem a metaforou její práce. Svou tvorbou zprostředkovává vzájemné vztahy mezi lidmi, přírodou a kulturou jako jedním živým organismem; zkoumá způsoby, jak se znovu propojit s našimi smysly, s ne-lidským životem a s prastarými, hluboce zakořeněnými způsoby poznání. Věří, že právě neuchopitelná, poetická a imaginativní síla umění je pro toto znovuspojení životně důležitá. Ve své sociálně angažované umělecké praxi kombinuje často film, participativní akce a workshopy; ráda spolupracuje s dalšími umělci, aktivisty, vědci a zapojuje lidi do své práce. Vystavuje, přednáší a performuje po celém světě; její filmy byly promítány na mnoha filmových festivalech a uměleckých akcích. Jako kurátorka se zaměřila na propojení umění a ekologie prostřednictvím projektu Gentle Actions (Jemné akce) Kunstnernes Hus v Oslu (2010), v programu Repair v galerii ROM v Oslu (2016-2017) a ve svém nejnovějším projektu Konference ptáků (2018-2023). V Česku participovala na výstavě Kartografie naděje: Příběhy sociální změny v Centru DOX (2012-2013). Překlad: Jiří Zemánek.
Před 15 lety jsem natočila film o poetice chleba. Dala jsem chleba kynout do tmavého sprchového koutu s mikrofonem připevněným po straně kynoucího těsta. Pozorně jsem poslouchala a tam, ve tmě, jsem ho uslyšela mluvit!
strkslkjodiudfnamnfdkfasss
Při přeměně těsto šeptalo tajnou řečí kvašení.
Právě tam jsem začala svou cestu za poznáním tohoto podivuhodného světa, z níž jsem nebyla schopna odejít ani se z ní vzdálit, a to ani v životě, ani v umění. Když se zamilujete do kvašení, nemůžete přestat. Je to nakažlivé!
Taková rozmanitost chutí a kultur, kterou lze prozkoumat a nasát.
Tolik vitálních a temperamentních procesů.
Tolik energie!
A úžasný způsob spolupráce s těmito kreativními a více než lidskými bytostmi, nejstaršími a nejúspěšnějšími transformátory na této planetě.
Slovo KULTURA pochází z latinského slova cultura, což znamená pěstovat a připravovat půdu pro to, aby z ní něco vzniklo. Kultura označuje také společenství mikrobů, zapojených do transformačního procesu kvašení. Lidské kultury si v průběhu staletí vytvořily vzájemně prospěšný a symbiotický vztah s mikrobiálními kulturami prostřednictvím kvašení potravin jako prostředku k jejich uchování a zvýšení jejich chutnosti a stravitelnosti.
Mikrobi jsou jednobuněčné organismy nejčastěji známé jako bakterie. Přestože jsou od 17. století, kdy je člověk poprvé spatřil, podceňovány a nechápány, jsou nejstašími a nejúspěšnějšími živými tvory na Zemi. Jejich rozsáhlá společenství našla důmyslné způsoby, jak přežít a jak vytvořit příležitosti pro rozkvět dalšího života. Mikrobi vytvářejí většinu vzduchu, který dýcháme, tím, že přeměňují sluneční světlo na kyslík, a zázračně tráví a recyklují půdu pod našima nohama. Když si uvědomíte, že vaše tělo ve skutečnosti hostí devadesátkrát víc mikrobů než lidských buněk, rychle se vám rozšíří představa o sobě samém. Všichni jsme navzájem propleteni svými příběhy.
Mikrobi jsou schopni přeměnit cukry na ocet a oxid uhličitý, což je proces obecně známý jako kvašení. Ve spolupráci s člověkem jsou tak zodpovědní za některé z nejúžasnějších kulinářských pochoutek od vína a piva až po jogurt, kváskový chléb, kimči a kysané zelí. Dříve než se objevila lednička, se kvašené kultury pěstovaly, sdílely a předávaly z generace na generaci. Obsahují jedinečné směsi živého kulturního dědictví; znalosti a tradice s nimi spojené se vyvíjely jako činnosti specifické pro dané místo a vždy odrážejí přírodní zdroje a identitu dané oblasti.
Mnoho kvasných kultur zaniklo v důsledku jejich zanedbávání a v důsledku moderního způsobu života a komerčně efektivního způsobu výroby. Je to podobný příběh, jaký nacházíme u lidských kultur, kde také zanikla jejich rozmanitost, jejich jazyky a zkušenostní znalosti, které byly nahrazeny homogenizovanou korporátní kulturou. Když kultury umírají, umírá s nimi i jejich know-how a zkušenosti generací. Se zánikem bakteriálních kultur zaniká i pouto, které se vytvářelo neustálým sdílením kultury s ostatními, včetně našeho vztahu k půdě a jejím mikrobům. Naštěstí jsou bakteriální kultury neuvěřitelně odolné a mohou přežít tisíce let. Znovuzískáváním těchto zbylých kultur, jejich kvašením, sdílením a trávením mohou dnes lidé aktivně pěstovat mezikulturní odolnost, rozmanitost a smyslové zážitky.
Mohou také, obrazně i doslova, kvasit prostřednictvím dobrých a výživných rozhovorů a plodných interakcí. Sociální fermentace je právě taková. Inspirováni mikroby se můžeme setkávat v místech, kde dochází ke spolupráci, ke vzájemné výměně a změně díky sdílenému nadšení a radosti.
K dobrému procesu kvašení potřebujete dobré ingredience, čas, příznivou teplotu a trochu magie. Tyto podmínky platí i pro sociální fermentaci. Kouzlo fermentace spočívá v samotné kultuře. Při pečení kváskového chleba je to „mateřská kultura“ neboli „kořen“, která se pěstuje a sdílí se s ostatními. V rámci sociální fermentace je tímto kořenem v pravém slova smyslu inspirace.
Zesnulý anglický fyzik David F. Peat vyvinul nový model sociálního aktivismu, který lze přirovnat k procesu fermentace. Nazval jej “jemná akce” (“gentle action”), která začíná obdobím bdělého pozastavení tvůrčí aktivity, dokud se sama nevynoří nová forma kreativního jednání. Jemná akce vytváří vlnový efekt namísto jednotlivých explozí, vybízí k dialogu místo k rétorické debatě a bere v úvahu celý systém namísto toho, aby jej vnímala jako fragmenty. Když provádíte jemné akce rozvíjíte otevřený, flexibilní a kreativní způsob myšlení, který podporuje spolupráci s ostatními. Tento model lze aplikovat na většinu činností, od každodenního řešení známých problémů až po globální záležitosti.
Jako jemný a kulturní aktivista můžete tyto mikrobiální zázraky znovu získat, pěstovat je a kultivovat, trávit je a sdílet, abyste znovu aktivovali sami sebe a své místní prostředí. Pěstování mezikulturní rozmanitosti je obohacující. Dá vám pocit, jako byste byli Robinem Hoodem, pocit, že získáváte zpět to, co bylo ve světě ztraceno, kdy neviditelné transformační procesy mikrobů byly fyzickým i metaforickým způsobem často bagatelizovány, přehlíženy, zanedbávány, potírány, kroceny či homogenizovány. Znovu oživovat a ztělesňovat pouto mezi přírodou a kulturou je posilující a zároveň je krásné a obohacující o tyto jedinečné kultury pečovat a sdílet je mezi sebou. Dovednosti, znalosti, příběhy a estetický rozměr kvašení i rozšiřování našich smyslových hranic jsou přidanou hodnotou. Mikrobi nás mají mnoho co učit, pokud jsme připraveni jim naslouchat a jejich svět zažívat!
