„Jemný aktivismus lze chápat jako soubor praktik, které nám umožňují se v hloubi naší bytosti spojit s láskou ke světu a s touhou odrážet nejvyšší potenciál lidské přírozenosti. I když nás kontakt s nadějí na láskyplnější či mírumilovnější svět může učinit zranitelnými, je to zároveň nejmocnější síla pro změnu, kterou známe.“
David Nicol
Australan David T. Nicol se jako vystudovaný právník zabýval původně ochranou životního prostředí a působil v Austrálii v několika ekologických organizacích. V roce 2000 se přestěhoval do USA, kde na Kalifornském institutu integrálních studií začal studovat program Filosofie, kosmologie a vědomí. Na základě tohoto studia chtěl být aktivnější v politice a v roce 2004 se zapojil do prezidentské kampaně Dennise Kucinicha. Snažil se vytvořit politiku založenou na celistvosti a vzájemné závislosti a začal využívat internet k průkopnickým globálním meditacím na podporu Kucinichovy kampaně. Z této formativní zkušenosti vzešel Nicolův koncept jemného aktivismu, o němž napsal revoluční knihu Subtle Activism: The Inner Dimension of Social and Planetary Transformation (SUNNY Press, 2012), která představuje první ucelené akademické zpracování tohoto tématu.
Autor v ní propojuje svět sociálních aktivistů a kontemplativních lidí. Jemný aktivismus představuje podle něj most mezi hnutím vědomí a hnutími za mír, ekologickou udržitelnost a sociální spravedlnost. Není náhradou za fyzickou akci, ale spíše potenciálně klíčovou součástí integrovanějšího přístupu k sociální změně a cestou k integrativní spiritualitě. Své úvahy Nicol zakládá na dostupných vědeckých výzkumech, na dialogu se širokou škálou myslitelů z oblasti výzkumu vědomí, transpersonální teorie a myšlení nového paradigmatu (Teilhard de Chardin, Thomas Berry, Richard Tarnas, Chris Bache, Sean Kelly, Edgar Morin, Rupert Sheldrake ad.) stejně jako na dialogu s některými tradičními spirituálními přístupy (šamanismus, buddhismus, hinduismus, sufismus, domorodá spiritualita, křesťanství ad.). Je to první komplexní studie o tom, že soustředěná kolektivní meditace a záměr mohou silně a měřitelně přispět ke společenské změně.
David Nicol je výkonným ředitelem a spoluzakladatelem projektu Gaiafield – jemný aktivismus pro globální transformaci, a také spoluzakladatelem BeThePeace.com, WiseUSA a EarthRising, které spojily desítky tisíc lidí po celém světě k rozsáhlým meditacím zaměřeným na sociální změny. David Nicol se se svými přáteli snaží prostřednictvím využití koherentní síly skupinového vědomí podpořit přechod do kýžené nové více benigní éry života na Zemi, kterou Thomas Berry nazval ekozoickou érou. Přednáší na Kalifornském institutu integrálních studií, v The Shift Network a v Institutu pro jemný aktivismus, který založil. Se svou ženou Kate Naga žije v Mendocinu v Kalifornii. Tato esej vyšla pod názvem „Subtle Activism: A Way Forward through Chaotic Times“ v časopise Kosmos Journal (spring-summer 2017); překlad: Jiří Zemánek.
Jednou z charakteristik našeho nového podivného světa po amerických volbách je to, že věci jsou v takovém běhu, že je obtížné se v novém prostředí orientovat a vědět, jaké akce podnikat. Je to, jako by se rozpadlo mnoho zavedených myšlenkových cest a my se pokoušíme zorientovat v naší nové realitě. Jsme přitom nuceni přehodnotit naše nejzákladnější předpoklady o tom, jak věci jsou a kam jsme si mysleli, že směřujeme.
V tomto psychickém víru hrozí skutečná nebezpečí. V naší době slyšíme ozvěny předchozích traumatických epizod historie a mnozí z nás se snaží zjistit, zda se naše situace nebude vyvíjet podobným způsobem. Toto otevření však vytváří také nebývalý prostor pro příliv radikálně tvořivých myšlenek a energií do společnosti. Máme tedy také příležitost učinit rychlý nelineární pokrok v naší kolektivní evoluci.
Čelíme tomu, co teoretici chaosu nazývají bifurkačním bodem (bodem rozdvojení), momentu krize v komplexním systému, který povede buď ke kolapsu nebo ke vzniku zásadně nové úrovně samoorganizace. Je důležité si uvědomit, že již delší dobu sílí tlak na to, aby se lidská společnost proměnila mnohem zásadnějším způsobem, než je toho možné dosáhnout prostřednictvím tradičního politického systému. V tomto kontextu lze zvolení Trumpa, brexit a nástup pravicového populismu v celé Evropě považovat za spouštěcí události, které již tak nestabilní systém posouvají do naprosté krize.
Teorie chaosu nás informuje, že když se systém blíží k bodu rozdvojení, stává se velmi citlivým na vstupy. Drobné vlivy mají díky přítomnosti složitých zpětných vazeb značně zesílené účinky. Mávnutí motýlích křídel v Číně vede k hurikánu v Bangladéši.
V takovéto nestabilní době však mohou naše intervence, jakkoli dobře jsou míněné, snadno prohloubit systémová napětí. K záchraně životů, k získání času a k narušení rychlosti destruktivních sil je jistě zapotřebí různých kreativních reakcí. Avšak z dlouhodobého hlediska mohou být pro podporu inteligentní systémové změny nejúčinnější nové formy jemných a citlivých aktivit, které se vztahují k systému jako celku.
Jemný aktivismus
Jemný aktivismus (Subtle activism) je pojem, který jsem zavedl, abych popsal potenciálně klíčovou roli, kterou mohou hrát praktiky založené na vědomí, jako jsou meditace, modlitby a rituály, v podpoře změny ve světě. Přestože se tyto praktiky v naší moderní západní kultuře obvykle používají spíše k podpoře individuálního růstu, je možné je využít i pro účely sociální a kolektivní transformace. Například během druhé světové války držely miliony lidí v celém Britském společenství každý den v devět hodin večer minutu ticha na podporu válečného úsilí spojenců. V listopadu 2016 se desítky tisíc lidí zúčastnily celosvětové meditace na pomoc „ochráncům vody“ ve Standing Rock.
I když je jemný aktivismus nový pojem, autentická spirituální praxe sloužila vždy prospěchu celku. Od starověkých šamanských tradic až po mnišské a mystické řády v rámci hlavních světových náboženství se praktikující již dlouho věnují duchovní práci pro blaho všeho života. V naší moderní hyperindividualizované západní kultuře se však spiritualita do značné míry zaměřila na osobní osvobození, často s vyloučením sociopolitických a environmentálních problémů.
Tuto situaci lze z historického hlediska částečně chápat jako důsledek vědeckých a politických revolucí, které svrhly nadvládu středověkých náboženských institucí a odsunuly veškeré náboženství a spiritualitu do soukromé a osobní sféry. Naše planetátní situace se však stala dnes natolik naléhavou, že toto rozdělení už nemůžeme déle snášet. Samozřejmě nechceme, aby se do veřejného prostoru vrátila dogmata institucionalizovaného náboženství. Potřebujeme však najít způsob, jak do našeho veřejného povědomí znovu vnést smysl pro posvátno. Kdybychom se například vztahovali k Zemi jako k posvátné živé bytosti, nebylo by možné, abychom se k ní chovali tím způsobem, jak to v současnosti děláme. Abychom tento posun mohli uskutečnit na kolektivní úrovni, budeme muset rozšířit naši duchovní vizi nad rámec osobního růstu směrem k angažovanosti ve světě jako celku. Bude to od nás vyžadovat, abychom rozvíjeli nové způsoby bytí a vidění, které se osvobodí od dogmat náboženství i od materialistické vědy.
Jemný aktivismus představuje krok tímto směrem. Více než pouhou filozofií angažovanosti je metodou pro spojení spirituálního vědomí s kolektivními obavami a zájmy. Není spojen s žádnou jednou duchovní metodou nebo tradicí; popisuje širokou škálu praktik založených na vědomí se záměrem podpořit kolektivní transformaci. Není také náhoda, že jemný aktivismus je na vzestupu jako planetární síla v digitálním věku. Internet a s ním spojené technologie umožňují vznik nových schopností kolektivního uvědomění, jejichž transformační potenciál teprve začínáme vnímat.
Spojení mezi osobní a kolektivní transformací
Je důležité si uvědomit, že procesy individuální a kolektivní transformace jsou hluboce vzájemně propojeny. Práce, kterou jednotlivec na sobě vykonává, mu nejen umožňuje stát se čistším a účinnějším nástrojem pro léčení kolektivu, ale na hlubších úrovních může být sama zdrojem transformace, jejíž účinky jednotlivce přesahují. Jungovská badatelka Marie-Louise von Franz (1985) vyjadřuje tuto myšlenku následovně:
Kdykoli jednotlivec pracuje na svém vlastním nevědomí, neviditelně ovlivňuje nejprve skupinu, a pokud jde ještě hlouběji, ovlivňuje velké národní celky nebo někdy dokonce celé lidstvo. Nejen, že mění a přetváří sám sebe, ale má nepřehlédnutelný vliv na nevědomou psyché mnoha dalších lidí. A naopak, kdykoli se jednotlivec zapojí do praxe, která máovlivnit kolektivní proměnu, nevyhnutelně se promění také on sám.Účastí na praxi navazuje kontakt se zdrojem léčivé moudrosti, který nemůže pozitivně neovlivnit jeho vlastní vědomí.1von Franz, M. (1985). The transformed beserk: Unification of psychic opposites. Revision, 8(1), 17-26.
Skepse a důkazy
Není třeba dodávat, že hypotéza o jemném aktivismu přesahuje rámec současných ortodoxních vědeckých teorií a může v mnoha z nás vyvolat skepsi. Zmiňovaná síla je natolik subtilní, že v kontrastu se zjevnějšími formami působení se může jevit jako bezvýznamný faktor pro ovlivňování událostí ve veřejné sféře; výsledky nemůžeme na vlastní oči vidět. Proto musíme důvěřovat, že naše jemné činy mají na svět vliv. Naše moderní vědecká kultura nás však naučila hluboce pochybovat o realitě neviditelných nebo nefyzických dimenzí.
Přesto bylo učiněno několik empirických pokusů o posouzení sociálního dopadu postupů založených na vědomí a to s působivými výsledky. Nejvýznamnější z nich je série studií o takzvaném Maharišiho efektu, které provedli vědci spojení s hnutím Transcendentální meditace (TM). Série zahrnuje více než čtyřicet studií (včetně více než dvaceti, které byly publikovány v recenzovaných akademických časopisech), jež důsledně prokazují statisticky významné korelace mezi přítomností velkých skupin meditujících a zlepšením sociální harmonie v okolních městech. Podrobná analýza tohoto výzkumu navzdory předpokladům mnoha skeptiků ukazuje, že jeho výsledky obstojí i v rámci kritického zkoumání. (Viz 3. kapitola mé knihy Subtle Activism: The Inner Dimension of Social and Planetary Transformation, kde je o této analýze podrobně pojednáno.) Obecnější podporu principu nelokálnosti lze nalézt v rozsáhlém parapsychologickém výzkumu, který nabízí podstatné empirické důkazy o nelokálních interakcích mezi myslí a myslí a myslí a hmotou, jež jsou výsledkem více než sto let vědeckého zkoumání.
Soudržné skupinové vědomí je branou do další úrovně lidské evoluce
V rámci svého akademického výzkumu jsem zjistil, že o tom, jak vlastně praktikovat jemný aktivismus, se toho moc neví (nebo se o tom alespoň veřejně nepíše). V různých tradicích bylo možné najít útržky této moudrosti, ale obecně se zdálo, že je tato oblast zcela nerozvinutá. V roce 2006 jsem se svými kolegy Leslie Meehanovou a Seanem Kellym zahájil projekt Gaiafield, jehož cílem je rozvíjet studium a praxi jemného aktivismu. Hned na začátku jsme vytvořili Radu moudrosti složenou z osmi až deseti lídrů v oboru, z nichž každý přinesl značně nezávislou zkušenost s facilitací duchovně založeného aktivismu. Začali jsme v roce 2008 – každý týden jsme se scházeli prostřednictvím telekonference a společně praktikovali jemný aktivismus. Tyto hovory se staly jakousi živou laboratoří, v níž jsme experimentovali s různými přístupy ke kolektivní transformaci.V průběhu let jsme vyvinuli standardní praxi, kterou jsme nazvali Gaiafield Attunement (Vylaďování pole Gaii) a která zahrnovala udržování naléhavého kolektivního problému ve skupinovém poli hluboké kontemplace. Tato praxe spolehlivě generovala hluboké intuitivní vhledy a stala se pevným základem našeho přístupu. Byl jsem však přesvědčen, že o umění kolektivního léčení toho musí být odhaleno mnohem víc.
V roce 2014, poté, co jsem dokončil svou knihu o jemném aktivismu, jsem si poprvé po mnoha letech mohl dát delší pauzu. V tomto období se ve mně zrodila upřímná modlitba, abych více porozuměl tomu, jak facilitovat kolektivní proměnu prostřednictvím praxe jemného aktivismu. O několik měsíců později, po významném duchovním průlomu v mém osobním životě, jsem obdržel zprávu o specifickém kreativním způsobu, jak využít sílu skupinového vědomí k podpoře kolektivní transformace. Byl to velmi vzrušující čas objevů a odhalení.
Mnoho duchovních tradic se hlásí k představě jemného těla, které je základem těla fyzického. Hlavní součástí metody, která mi byla ukázána, je spoluvytváření jemného skupinového těla. Účastníci jsou vedeni krok za krokem procesem slučování svých duchovních center a společného vytváření skupinového srdce, skupinové mysli a skupinové vůle. Tento proces důsledně vede k hluboké úrovni skupinové soudržnosti. Vzniká nový jemný skupinový „organismus“ s vyššími duchovními schopnostmi. Zejména se stává mimořádně silným přenašečem posvátného do kolektivu.
Vědomý skupinový „organismus“ neboli skupinové pole disponuje komplexní směsicí duchovních vlastností, které mu umožňují absorbovat a metabolizovat kolektivní události a záměrně na ně reagovat způsoby, které přesahují schopnosti většiny jednotlivců. Tam, kde je jeden člověk ve skupině slabý, je jiný celistvý. Tímto způsobem má skupinové pole harmonizující účinek, který vyrovnává nedostatky nebo egoistické deformace kteréhokoli z jeho členů.Účastníci jsou tak simultánně zapojeni do procesu spoluvytváření vyšších schopností skupinového vědomí a zároveň jsou sami těmito schopnostmi uzdravováni a povznášeni.
Tento poslední bod je důležitý, protože tvořivé odpovědi na obrovské kolektivní výzvy, jímž čelíme, nebudou vycházet ze stejných stavů vědomí, s nimiž se v současnosti ztotožňujeme. Při řešení těchto výzev musíme být sami ochotni projít zásadní proměnou. Všichni jsme povoláni k vyšším úrovním integrace, osobním i kolektivním. Soudržné skupinové pole tento proces urychluje tím, že podporuje všechny své členy, aby společně stoupali ve vědomí.
Když se ve světě setkáváme s fanatickými nebo fundamentalistickými silami, můžeme být často zmateni, jak se k nim nejlépe vztahovat. Není vždy jasné, zda se jim máme postavit s neochvějnou silou, zda jim máme projevit mimořádný soucit nebo na ně reagovat nějak jinak. Zdá se však, že skupinové pole „ví“, jak na tyto síly reagovat správnou kombinací vlastností – citlivosti a sily, lásky a moci, radosti a smutku.Tím, že se skupinové pole setkává s těmito extrémními projevy s takto vyladěným vědomím, vykonává službu, která má hluboký, i když nepostřehnutelný vliv na vnější realitu. To, co nelze pocítit nebo to, čemu nelze čelit, přetrvává. To, čemu lze čelit s moudrostí a přítomností, se proměňuje.
Důsledky této perspektivy pro ty, kdo se zabývají spirituální prací, jsou hluboké, protože posouvá cíle cesty a otevírá mnoho nových a rozšířených možností duchovního naplnění a vyjádření. Spirituální cesta se méně zaměřuje na dosažení osobního osvobození a více na zkoumání schopností uzdravovat svět, které vznikají ve vysoce soudržných skupinách duchovně suverénních jedinců. Věřím, že takové skupiny mají potenciál působit silným magnetickým vlivem na kolektivní vědomí; stávají se na hluboké úrovni atraktory, kolem nichž se lidské vědomí a společnost mohou samoorganizovat novými způsoby, které jsou mnohem hlouběji v souladu s celkem života.
Projekt Gaiafield a Institut pro jemný aktivismus
Pro ty, kteří chtějí prozkoumat cestu jemného aktivismu hlouběji, poskytuje projekt Gaiafield řadu bezplatných veřejných programů a akcí. V současné době nabízíme sérii meditací Global Shift, která se koná vždy první den v měsíci (ve spolupráci s organizací Shift Network), a sérii meditací Earth Treasure Vase Global, která se koná každý měsíc o úplňku (ve spolupráci s Aliancí pro Zemi). Každý měsíc také rozesíláme elektronický zpravodaj.
V rámci Institutu pro jemný aktivismus a sítě Shift Network vedu online kurzy jemného aktivismu s využitím výše uvedených principů. Prostřednictvím našeho členského programu Gaiafield Community sloužíme také rozšiřující se globální komunitě jemných aktivistů.