„Když používám pojem „práva“ mám tím na mysli svobodu lidí naplnit svůj úděl, svou odpovědnost a základní přirozenost a analogicky, že také ostatní přírodní entity mají právo naplnit svou roli v rámci společenství Země.“
Thomas Berry
Kulturní historik, filosof, kosmolog a obhájce Země Thomas Berry je obecně považován za otce současného bouřlivě se rozvíjejícího hnutí za práva přírody. Ve svých textech a knihách (viz Velké dílo. Malvern 2021) opakovaně poukazoval na to, že dnešní právní a politické systémy legitimizují a podněcují exploataci Země. Zdůrazňoval, že je důležité nově definovat naše představy o právu a veřejné správě a vytvořit základ pro rozvoj zákonů a politických institucí, které posílí vzájemně prospěšné vztahy mezi lidmi a ostatním společenstvím Země.
K tomuto procesu Berry vyzval na konferenci v Arlie Centru ve Virginii v dubnu roku 2001, kterou za tímto účelem svolala londýnská nadace Gaia Foundation; sešli se na ní hlubinní ekologové, právníci a obhájci Země, včetně jihoafrického právníka Cormaca Cullinana. Na tomto setkání přednesl Thomas Berry svůj zásadní příspěvek „The Origin, Differentiation and Role of Rights“ („Původ, rozlišení a úloha práv“), v němž správu věcí veřejných a lidská práva zasadil do nového kontextu. Formuluje v něm deset nových principů pro chápání práv. Nejdůležitější je jeho tvrzení, že práva nepocházejí z lidské sféry ani do ní výhradně nepatří. „Práva vznikají tam, kde vzniká existence.“ Přírodní svět odvozuje svá práva ze stejného zdroje jako lidé: z vesmíru, který jej přivedl k životu. Z toho vyplývá, že lidská práva jsou podmnožinou konstelace práv, která náleží každému členu pozemského společenství; jinými slovy práva členů pozemského společenství jsou nedělitelná.
Thomas Berry položil těmito svými myšlenkami základ pro filosofii nové právní vědy Země (Earth Jurisprudence), kterou následně rozvinuli jihoafrický environmentální právník Cormac Cullinan ve své knize Wild Law (Divoký zákon, 2002), australští právníci Peter D. Burdon a Michelle Melonyová a četní další; tato nová právní filosofie se zároveň vtělila do širokého globálního lidového hnutí za práva přírody – do Všeobecné deklarace práv Matky Země, činnosti Globální aliance pro práva přírody a dalších aktivit. Překlad: Jiří Zemánek
- Práva vznikají tam, kde vzniká existence. To, co určuje existenci, určuje práva.
- Protože vesmír ve fenomenálním řádu nemá žádný další kontext existence, je ve svém bytí sebereferenční a ve své činnosti sebenormativní. Je také primárním referenčním rámcem pro bytí a činnosti všech odvozených modů bytí.
- Vesmír je společenství subjektů, nikoli soubor objektů. Jakožto subjekty jsou součásti vesmíru schopny mít práva.
- Přírodní svět na planetě Zemi dostává svá práva z téhož zdroje jako lidé, tedy z vesmíru, který jej přivedl k bytí.
- Každá součást pozemského společenství má tři práva. Právo být, právo na domov a právo naplnit svou roli ve stále se obnovujícím procesu pozemského společenství.
- Všechna práva jsou druhově specifická a omezená. Řeky mají práva řek. Ptáci mají práva ptáků. Hmyz má práva hmyzu. Lidé mají lidská práva. Rozdíl práv je kvalitativní, nikoli kvantitativní. Práva hmyzu by stromu nebo rybě nebyla k ničemu.
- Lidská práva neruší práva ostatních modů bytí existovat v jejich přirozeném stavu. Lidská vlastnická práva nejsou absolutní. Vlastnická práva představují jednoduše zvláštní vztah mezi konkrétním lidským „vlastníkem“ a určitým dílem „majetku“ ve prospěch obou.
- Druhy existují ve formě jednotlivců a uskupení – houfů, stád, rybích hejn a tak dále. Práva se vztahují k jednotlivcům a uskupením, nikoli pouze obecně k druhům.
- Tato práva tak, jak jsou zde prezentována, stanovují vztahy, které mají různé složky Země vůči sobě navzájem. Planeta Země je jedno společenství, spojené dohromady vzájemně závislými vztahy. Každá součást pozemského společenství je bezprostředně nebo zprostředkovaně závislá na každém dalším členu společenství, pokud jde o výživu a pomoc, kterou potřebuje pro své vlastní přežití. Tato vzájemná výživa, která zahrnuje vztah predátor-kořist, je nedílnou součástí role, kterou má každá součást Země v rámci komplexního společenství existence.
- Lidé mají zvláštním způsobem nejen potřebu, ale i právo přístupu k přirozenému světu, a to nejen proto, aby uspokojili své fyzické potřeby, ale také proto, aby jim poskytl údiv, který potřebuje lidská inteligence, krásu, kterou potřebuje lidská představivost, a intimitu, kterou potřebují naše lidské city.
