Kdo se byť jen okrajově zajímá o japonskou kinematografii, musel se někdy setkat se jménem Jasudžiró Ozu. Ozu, považovaný za jednoho z nejosobitějších japonských filmařů, se proslavil coby autor civilních filmů, v nichž citlivě portrétuje vztahy mezi dětmi a rodiči (ponejvíce mezi otci a dcerami), manželskými páry či studenty a učiteli, vždy z různých jemných proměn nálady a perspektivy.
Štítek: Japonsko
Luděk Čertík: Písně sněhu a ledu
Dlouho jsem žil v přesvědčení, že navázat intimní kontakt s horou lze jediným možným způsobem: že se k hoře vypravím a vystoupám na ni. Pravda je ale taková, že blízký vztah s horou – jejím krajinným tělem – můžeme navázat dlouho před tím, než se ocitneme na horském úpatí. Když jsem jednoho prosincového dne hleděl z pražské Bílé hory na…
Luděk Čertík: A neutop nás v bolesti, ale v kráse
Tým policejních vyšetřovatelů, který se snaží polapit bezcitného únosce a vyděrače, se ocitá ve slepé uličce – přes všechnu snahu chybí zásadnější indicie, která by je na stopu neznámému pachateli přivedla.