Joanna Macy a Chris Johnstone: Aktivní naděje / Tři příběhy

Štítky
Joanna Macy
Joanna Macy

Kniha Joanny Macy a Chrise Johnstonea Aktivní naděje / jak čelit zmatku dnešní doby a nezbláznit se? (Alferia 2020, překlad Hana Bernardová) reflektuje současné globální výzvy – změnu klimatu, vymírání druhů, ztrátu biodiverzity, ekonomické kolapsy – v rámci ekofilosofického konceptu. Pojmenovává jednotlivé kroky na cestě k sebeposílení a nabízí též praktická cvičení pro objevení vlastního tvořivého vkladu pro svět, v jakém si přejeme žít. Tato knihashrnuje zkušenosti z programu Work That Reconnects (Práce, znovu obnovující spojení), který její autoři vedou už desítky let; provází čtenáře čtyřmi stádii transformačního procesu, který se opírá o mýtickou cestu hrdiny, moderní psychologii, spiritualitu, hlubinnou ekologii a o integrální vědu.

— Joanna Rogers Macy (nar. 1929) je americká ekologická aktivistka, spisovatelka, znalkyně buddhismu, obecné teorie systémů a hlubinné ekologie; přednáší a dělá workshopy po celém světě, je autorkou dvanácti knih. Působí jako profesorka na Kalifornském institutu integrálních studií a na University of Creation Spirituality.

— Chris Johnstone je skotský lékař, spisovatel a kouč. Školí zdravotnické pracovníky v behaviorální medicíně a vede kurzy zabývající se psychologickými aspekty současné planetární krize. Založil elektronický zpravodaj The Great Turning Times, který čtou lidé po celém světě. Je autorem knihy Find Your Power: A Toolkit for Resilience and Positive Change (2010). Tato ukázka z knihy Aktivní naděje prezentuje její první kapitolu (str. 20-40) a úryvky z druhé a třetí kapitoly (str. 41-42, str. 46-47).

Aktivní naděje není zbožné přání.
Aktivní naděje není čekání na to, až nás zachrání
Osamělý jezdec nebo nějaký spasitel.
Aktivní naděje znamená probouzet se do krásy života,

v jejímž jménu můžeme jednat.
Patříme do tohoto světa.
Síť života si nás v této době žádá.
Urazili jsme dlouhou cestu a jsme tu, abychom sehráli naši roli.
S aktivní nadějí si uvědomujeme, že jsou pro nás přichystána dobrodružství,
síly k objevení a kamarádi, se kterými se máme vzájemně podržet.
Aktivní naděje je připravenost se zapojit.
Aktivní naděje je připravenost objevovat síly
v nás i v ostatních,
připravenost objevovat důvody k naději
a příležitosti k lásce.
Připravenost objevovat velikost a sílu našich srdcí,
rychlost naší mysli, pevnost našeho záměru,
naši vlastní autoritu, naši lásku k životu,
živost naší zvídavosti,
netušený hluboký pramen trpělivosti a vytrvalosti,
dychtivost našich smyslů a naši schopnost vést.
Nic z toho nemůže být objeveno v křesle nebo bez riskování.

Chris Johnstone

Kapitola první

Tři příběhy naší doby

V této kapitole si popíšeme tři příběhy odehrávající se v naší době, jak již bylo zmíněno v úvodu. První předpokládá, že naše společnost je na správné cestě a že můžeme pokračovat ve všem jako doposud. Druhý odhaluje ničivé následky tohoto způsobu našeho běžného fungování a vzrůstající rozpadání našich biologických, ekologických a sociálních systémů. Třetí příběh je o narůstající odezvě na nebezpečí a o mnohotvárném přechodu k civilizaci podporující život. Poznání, že si můžeme zvolit příběh, na základě něhož žijeme, může být osvobozující. Nalezení dobrého příběhu, do kterého se zapojujeme, přispívá k našemu pocitu smyslu a živosti. Budeme zkoumat, jak tyto příběhy ovlivňují naši schopnost reagovat na globální krizi.

První příběh: Běžná praxe (Business as Usual)

Jaká část jídla, které jste snědli během posledních čtyřiadvaceti hodin, je vyrobena z ingrediencí vyprodukovaných stovky nebo i tisíce kilometrů daleko? Odpověď většiny z nás žijících v průmyslových zemích zní velká část. Například průměrná mrkev, hlávka salátu nebo bedýnka jahod prodávaných v supermarketech v Iowě cestovala pravděpodobně více než tři tisíce kilometrů. A není to jen naše jídlo: mnoho věcí, které používáme, cestovalo obrovské vzdálenosti, než k nám dorazilo. Náklady na přepravu jsou hlavním faktorem způsobujícím, že naše doba je nejnákladnějším obdobím na energii v historii. Ari Fleischer to možná považuje za americký styl života. Ale nejde jen o Ameriku. Pro ty, kteří žijí v bohatých částech našeho světa, se tento způsob stává narůstající měrou tím moderním, přijímaným způsobem, který považujeme za normální.

Moderní život, který popisujeme, nabízí mnoho lákadel. Je běžné, že lidé tráví dovolenou na vzdálených místech a mají vlastní auta, počítače, televize a ledničky. Jen před několika málo generacemi by byl takový komfort, pokud by byl vůbec dosažitelný, považován za doménu těch nejbohatších. V dnešní době vytvářejí reklamy dojem, že by tyto věci měl mít každý, a míra pokroku je posuzována na základě toho, o kolik toho máme více, než jsme mívali, či o kolik dál a rychleji jsme schopni se dostat.

Jedním způsobem přemýšlení o naší době je, že jsme tvůrci skvělého příběhu úspěchu. Ekonomický a technologický rozvoj nám po mnoha stránkách usnadnil život. Pokud hledáme, jak postupovat dál, tento příběh nám doporučuje cestu „více toho samého, prosím“. Tento příběh nazýváme běžná praxe.

Toto je příběh, který vypráví většina mainstreamových politických a korporátních lídrů. Jejich stanovisko je, že ekonomika může a musí pokračovat v růstu. I navzdory hospodářským poklesům a obdobím recese převládá předpoklad, že to nebude trvat dlouho a situace se zase zlepší. V listopadu 2010 vyjádřil prezident Obama svou důvěru v cestu ekonomického růstu, když řekl: „Ta nejdůležitější věc, kterou můžeme dělat, abychom snížili náš dluh a deficity, je růst.“

Aby tržní ekonomika rostla, je potřeba zvýšit odbyt. To znamená povzbuzovat nás, abychom nakupovali a konzumovali více, než už děláme. Klíčovou roli ve stimulování spotřeby hraje reklama a jejím terčem se stále častěji stávají i děti, což je způsob, jak povzbudit každou domácnost v její touze po zboží. Odhady naznačují, že průměrné americké dítě zhlédne mezi pětadvaceti a čtyřiceti tisíci televizních reklam ročně. Ve Velké Británii je to přibližně deset tisíc. V dětství se učíme tak, že pozorujeme ostatní. Naše názory ohledně toho, co považujeme za normální a nezbytné, jsou utvářeny tím, co vidíme.

Když žijete uprostřed tohoto příběhu, je snadné si o něm myslet, že takto se prostě věci mají. Mladým lidem je možná sdělováno, že neexistuje jiná možnost kromě toho, že si najdou své místo v tomto řádu věcí. Být úspěšný je prezentováno jako hlavní cíl podporovaný vedlejšími metami jako najít si partnera, postarat se o svou rodinu, vypadat dobře a nakupovat. V tomto náhledu na život jsou problémy světa spatřovány jako vzdálené a nesouvisející s dramaty našich osobních životů.

Tento příběh moderního žití je ukazován globálními médii. Ujímá se tak po celém světě a probouzí vzrůstající touhu po spotřebě. Před rokem 1970 byly v Číně za nezbytné k zakoupení považovány pouze čtyři předměty – jízdní kolo, šicí stroj, náramkové hodinky a rádio. Během osmdesátých let rostoucí spotřebitelská třída rozšířila tento seznam o ledničku, barevnou televizi, pračku a kazetový magnetofon. O deset let později začalo být pro stále více lidí v Číně běžné vlastnit auto, počítač, mobilní telefon a klimatizaci. A tento seznam se neustále prodlužuje, jak vysvětluje Joe Hatfield, ředitel společnosti Walmart Asia (1):

Začínali jsme s jedním metrem produktů péče o pleť, dnes jich máme šest metrů. Dnes nemáme deodoranty, ale jednoho dne v Číně budeme mít deodoranty. Před pěti lety se tu parfémům moc dobře nedařilo. Ale když se podíváte dnes, je to nově vznikající trh… je tu mnohem méně jízdních kol, takže ubývá s nimi spojeného pohybu a lidé přibírají na váze, takže o čem to vypovídá? Zlepšuje se prodej zařízení na cvičení, sportovního oblečení, vybavení na běhání a jednou budeme mít Slimfast a všechny druhy těchto produktů.

Někteří to považují za pokrok.

Tabulka 1.1. Některé hlavní předpoklady běžné praxe
Ekonomický růst je zásadní pro prosperitu.
Příroda je komoditou, která má být používána ve prospěch lidstva.
Podporování spotřeby je dobré pro ekonomiku.
Hlavním cílem je postupovat dopředu.
Problémy dalších lidí, národů a druhů nejsou naše starost.

Proč by lidé v dalších částech světa neměli rozvinout životní styl, který na Západě považujeme za normální? A proč bychom neměli pokračovat v běžné praxi ekonomického růstu, kdy lidé kupují stále více věcí a používají obrovské množství energie (viz Tab. 1.1)? Abychom odpověděli na tyto otázky, potřebujeme se podívat na stinnou stránku moderního života a také na to, kam nás vede. To nás přivádí k našemu dalšímu příběhu.

Druhý příběh: Velký rozpad

Průzkumy veřejného mínění pro CBS a Fox News v roce 2010 odhalily, že většina lidí věří, že podmínky pro život další generace budou horší, než jsou dnes. (2) Dva roky předtím přinesl mezinárodní průzkum s více než 61 600 osobami v šedesáti zemích podobné výsledky. S tolika lidmi ztrácejícími víru v to, že vše bude v pořádku, se vynořuje velmi odlišný způsob chápání událostí. Jelikož je v něm zahrnuto vnímání, že náš svět se nachází ve vážném úpadku, přebíráme termín používaný sociálním filosofem Davidem Kortenem a tento příběh nazýváme velký rozpad.

Při naší práci s lidmi, kteří se zabývají svými obavami o fungování světa, nás překvapuje, kolik témat vyvolává znepokojení. Seznam v Tabulce 1.2 uvádí pět častých oblastí spojených s obavami a pravděpodobně vy sami byste přišli na nějaké další, které byste do tohoto seznamu přidali. Konfrontovat se s těmito problémy může být nepříjemné, či dokonce zdrcující, ale abychom se dostali tam, kam chceme, musíme začít z místa, kde se nacházíme. Příběh velkého rozpadu nabízí znepokojivý obraz tohoto místa.

Tabulka 1.2. Velký rozpad na počátku dvacátého prvního století
Hospodářský pokles
Vyčerpání zdrojů
Klimatická změna
Sociální rozdělení společnosti a válka
Hromadné vymírání druhů

Hospodářský pokles

Ekonomická krize, která vypukla v roce 2008, znamenala nejen kolaps finančních institucí, ale také nárůst cen, nezaměstnanost, zástavu domů kvůli neschopnosti dlužníků splácet úvěr a nepokoje kvůli nedostatku potravin v mnoha částech našeho světa. Jen o pár let dříve, na začátku roku 2005, byla globální ekonomika pokládána za vzkvétající. S rychle rostoucími cenami domů ve Spojených státech byly nemovitosti považovány za „bezpečnou“ investici. Hypoteční trh vydělával peníze a byly volně poskytovány půjčky, dokonce i těm se špatným úvěrovým hodnocením. Tento boom však narostl do bubliny, která nakonec praskla. Ekonom to možná vnímá jako součást cyklu vzestupu a útlumu. Další výraz, který bychom použili pro popis toho, co se stalo, je přestřelení a kolaps. Zde je vysvětlení proč.

Když něco přesáhne bod své udržitelnosti, nazýváme to přestřelením. Abychom obnovili rovnováhu, je nutné si toho všimnout a toto přetížení napravit. Pokud to neuděláme a systém vyžaduje stále více, může tento systém postupovat vpřed pouze tak dlouho, dokud nedosáhne bodu zhroucení a kolapsu. Trh s bydlením ani ekonomika nemohly pokračovat ve svém růstu donekonečna.

Po letech neudržitelného růstu bublina na americkém trhu s bydlením nakonec praskla a v letech 2006 a 2007 se ceny nemovitostí propadly. Vzhledem k tomu, že tolik finančních institucí investovalo do hypotečního průmyslu, zasáhla krize celou ekonomiku. Finanční obři spadli jeden po druhém jako kostky v dominu. Vlády si půjčily obrovské množství peněz, aby pomohly skomírajícím institucím, které nejprve přestřelily a potom se zhroutily. Ale co když je v režimu přestřelení celý ekonomický systém, následkem čehož se nyní rozpadá?

Bublina pokračujícího ekonomického růstu je závislá na stále narůstajícím vkladu zdrojů a vytváří čím dál větší množství toxického odpadu. Čím více tlačíme za udržitelné hranice obou těchto věcí, tím větší rozpad nastává.

Vyčerpání zdrojů

V roce 1859, kdy bylo v Pensylvánii objeveno první z amerických ropných ložisek, čítala světová populace jen něco málo přes miliardu lidí. Do roku 1930 se zdvojnásobila a v roce 1974, spolu se zvýšením produkce potravin ze zemědělství poháněného ropou, se znovu zdvojnásobila na čtyři miliardy. Již teď jsme na cestě k dalšímu zdvojnásobení se světovou populací přesahující mez sedmi miliard v roce 2011. Nejedná se jen o rostoucí populaci. Rozšíření moderního životního stylu, jak bylo zmíněno výše, zesílilo náš hlad, a to zejména po energii.

Ve dvacátém století se globální spotřeba fosilních paliv dvacetinásobně zvýšila. Ropa se stala převládajícím palivem a v dnešní době spotřebováváme více než 80 milionů barelů za den. Pokud budeme pokračovat tímto tempem, vyčerpáme dostupné zásoby během několika desítek let. Problémy začínají mnohem dříve, než ropa dojde. Zatímco se ropná ložiska ztenčují, těžba zbylých zásob se stává náročnější a nákladnější. Totéž platí pro všechny světové zdroje. V důsledku toho rostou ceny pohonných látek a doba levné ropy je za námi.

Po každém velkém nárůstu ceny ropy během posledních pětatřiceti let následovala recese, přičemž během pouhých dvanácti měsíců před hospodářským propadem v roce 2008 se cena ropy zdvojnásobila. Když se úroveň produkce ropy dostává za svůj vrchol a začíná klesat (bod, kterému se říká „ropný zlom“), neschopnost uspokojit poptávku vytlačí ceny prudce nahoru.

Není pravděpodobné, že nás zachrání nově objevené zdroje ropy. Během posledních tří desítek let je každoročně spotřebováno více ropy, než je nalezeno v nových ložiskách. V roce 2006 vyšplhal tento deficit na čtyři spotřebované barely na každý nově získaný barel. Kromě toho jsou nové zásoby buď těžko dosažitelné, jako v případě hlubinných zdrojů nacházejících se více než kilometr pod povrchem oceánů, nebo mají mnohem horší kvalitu, jako je tomu v případě dehtových písků v Kanadě. Naše hromadná spotřeba ropy nemůže trvat nekonečně dlouho. Pokud se tímto problémem nebudeme zabývat, budeme směřovat ke katastrofě.

Klesá také dostupnost sladké vody, která je pro život na naší planetě ještě zásadnější. Nedávná zpráva Organizace spojených národů varuje, že během dvaceti let mohou být až dvě třetiny světové populace ohroženy nedostatkem vody. Industrializace, zavlažování, růst počtu obyvatel a moderní způsoby života dramaticky zvýšily naši spotřebu vody, přičemž během dvacátého století vzrostlo používání vody šestinásobně. Svou roli sehrává i klimatická změna, v některých částech světa prší více, zatímco v jiných mnohem méně. Od roku 1970 přibyla prudká sucha a podíl zemského povrchu trpícího velmi suchými podmínkami vzrostl z patnácti na třicet procent.

Klimatická změna

Když více lidí spotřebovává více věcí, tak nejenže vyčerpává zdroje, ale také produkuje více odpadu. Odpadky vytvořené každým rokem ve Spojených státech by mohly naplnit kolonu kamionů dlouhou tak, že by šestkrát obkroužila svět. Ne všechen náš odpad je tak viditelný: průměrný Evropan každý rok vyprodukuje 8,1 tun oxidu uhličitého, průměrný Američan pak více než dvojnásobek. Zatímco tento skleníkový plyn je neviditelný, jeho dopady neviditelné nejsou. Klimatická změna již není jen nějakou vzdálenou hrozbou pro příští generace: dosáhla měřitelné a destruktivní podoby.

Osmdesátá léta byla ve své době nejteplejší dekádou, která kdy byla zaznamenaná. Devadesátá léta byla ještě teplejší a dekáda počínající rokem 2000 ještě teplejší. Ve spojitosti s tímto oteplováním dramaticky přibylo katastrof souvisejících s počasím (zahrnujících povodně, sucha a velké hurikány): v osmdesátých letech bylo zaznamenáno každoročně v průměru 300 událostí, v devadesátých letech to bylo každý rok 480 událostí a v dekádě do roku 2008 každoročně 620 událostí. V roce 2007 se po celém světě událo 874 katastrof souvisejících s počasím.

Jelikož oteplování způsobuje, že se voda vypařuje rychleji, země v některých částech světa vysychá natolik, že není úroda a zintenzivňují se ničivé požáry. Sucha v Brazílii v roce 2005 byla považována za událost století. Nicméně sucha, která následovala v roce 2010, byla ještě horší. Ve státě Washington byly ztráty lesa v důsledku požárů během posledních deseti let větší než za předešlé tři dekády dohromady.

Teplejší větry zároveň nesou více vody z oceánů, což způsobuje, že jiné oblasti trpí nárůstem povodní a extrémních srážek. Ronald Neilson, profesor bioklimatologie na Oregonské státní univerzitě, vysvětluje: „Tím, jak se planeta ohřívá, se z oceánů odpařuje více vody a všechna tato voda musí někde spadnout v podobě srážek.“

V roce 2004 v Bangladéši napršelo během jednoho dne 35 centimetrů vody, což přispělo k záplavám, které zanechaly 10 milionů lidí bez přístřeší a zničily velkou část úrody. Povodně v Pákistánu v roce 2010 zaplavily jednu pětinu této země a vyhnaly z domova 20 milionů lidí.

Většina významných světových měst vznikla jako přístavy na březích moře nebo velkých řek a více než 630 milionů lidí žije v nadmořské výšce méně než deset metrů nad mořem. Pokud budou pevninské ledovce v Grónsku a Západní Antarktidě nadále tát, stoupající hladina vody zaplaví Londýn, New York, Miami, Bombaj, Kalkatu, Sydney, Šanghaj, Jakartu, Tokio a mnohá další významná města. Tající led je závažný také proto, že povrchy země a moře pohlcují více slunečního tepla, než je tomu u ledové pokrývky. To vytváří začarovaný kruh (viz Tab. 1.3), kdy platí, že čím více ledu roztaje, tím méně slunečního tepla je odráženo, což vede k oteplování a dalšímu tání ledu.

Lesy hrají ochrannou roli, neboť absorbují oxid uhličitý, ale tím, že lesy kácíme, o tento důležitý proces přicházíme. Tropické stromy jsou ohroženy ještě mnohem více, protože když vysušení půdy teplejším vzduchem překročí určitou mez, není taková půda již schopna podporovat velké stromy. Zvýšení globální teploty o 4 ºC by mohlo způsobit zničení většiny Amazonského deštného pralesa. Pokud by k tomu došlo, přišli bychom nejenom o ochlazující účinek pralesa, ale skleníkové plyny uvolněné z tlejících nebo hořících stromů by ještě více přispěly k oteplování, čímž by se spustil další začarovaný cyklus. K popisu této nebezpečné situace se používá termín nekontrolovatelná klimatická změna, během níž následky oteplování způsobují další oteplování (viz Tab. 1.3). Profesor Kevin Anderson z Tyndallského centra pro výzkum klimatických změn varuje před katastrofou, ke které by to mohlo vést:

Pro lidstvo je to otázka života a smrti… je velmi nepravděpodobné, že by při navýšení teploty o 4 ºC nenastalo masové vymírání. Pokud máme populaci čítající devět miliard lidí a dosáhneme zvýšení teploty o 4 ºC, 5 ºC nebo 6 ºC, přežije možná půl miliardy lidí.

Tabulka 1.3. Posilující zpětné vazby v nekontrolovatelné klimatické změně:

Taje ledPovrch pohlcuje více tepla

OTEPLOVÁNÍ SE STUPŇUJE

Vysychá půdaTlející/hořící stromy uvolňují skleníkové plyny
Umírají stromy

Sociální rozdělení společnosti a válka

V současné době nejvíce trpí dopady velkého rozpadu chudí lidé. S nárůstem cen ropy prudce stoupla i cena jídla. Mezi únorem roku 2001 a únorem roku 2011 se globální ceny potravin více než zdvojnásobily, a stále více lidí se tak dostává pod hranici chudoby. V roce 2010 trpělo více než 900 milionů lidí chronickým hladem. Naproti tomu nejbohatších 20 procent světové populace (to je kdokoli, kdo si může dovolit utratit více než 10 dolarů za den) pobírá tři čtvrtiny z celkových příjmů.

Zatímco někteří tvrdí, že ekonomický růst je potřebný k vyřešení chudoby, s růstem globální ekonomiky plyne bohatství mnohem více k bohatým než k chudým. Počet milionářů a miliardářů se zvyšuje, ale téměř polovina světové populace stále žije z méně než 2,5 dolarů na den. I v samotných bohatých zemích se prohloubila propast mezi bohatými a chudými. Před pětadvaceti lety nejbohatší 1 procento lidí ve Spojených státech vydělávalo 12 procent z národního příjmu a vlastnilo 33 procent bohatství. V roce 2011 tito lidé vydělávali téměř čtvrtinu příjmů a vlastnili 40 procent bohatství. Studie prokazují, že čím více je společnost ekonomicky rozdělená, tím více klesá úroveň vzájemné důvěry, narůstá kriminalita a rozpadají se společenství.

Podle odhadů Projektu tisíciletí OSN (Millennium Project) by extrémní chudoba a světový hlad mohly být odstraněny do roku 2025 s přibližnými náklady 160 miliard dolarů ročně. Světové výdaje na zbrojení v roce 2010 přesahovaly tuto částku desetkrát, přičemž vláda Spojených států utratila téměř tolik, kolik všechny ostatní země světa dohromady. Rozpadání našeho světa částečně pramení z úsilí o bezpečnost prostřednictvím boje s nepřáteli namísto toho, abychom se zabývali hrozbami, které představují prohlubující se nerovnosti, vyčerpání zdrojů a klimatická změna.

Hromadné vymírání druhů

Narůstající znečištění, poškozování přírodních lokalit a poruchy způsobené klimatickou změnou velmi poznamenaly divokou přírodu. Třetina všech obojživelníků, minimálně pětina všech savců a osmina všech ptačích druhů je v současné době ohrožena vyhynutím. Zpráva OSN „Globální biodiverzitní výhled“ došla k tomuto závěru:

Ve skutečnosti jsme nyní zodpovědní za šesté velké vymírání druhů v historii Země a největší vymírání od té doby, co před 65 miliony lety zmizeli dinosauři.

Některé druhy mají zásadní roli ve zdravém fungování přírodních systémů, naše přežití je na nich závislé. Například mikroskopický plankton v oceánech je potravou, na níž jsou závislé ryby. Tento plankton také produkuje velkou část kyslíku, který dýcháme. Když je oxid uhličitý ze spalování fosilních paliv absorbován oceány, způsobuje to okyselování mořské vody, což škodí planktonu. Kombinace acidity oceánů a oteplování vody již přivodila dramatický úbytek globální populace planktonu. Pokud bude tento úbytek pokračovat, nemůžeme si být jisti, ve kterém okamžiku to přinese katastrofické následky – jako například kolaps života ryb nebo výrazné snížení pro nás dostupného kyslíku.

Dvojí realita

Příběhy běžné praxe a velkého rozpadu nabízejí silně rozporuplné zprávy o stavu našeho světa. Jsou to dvě rozdílné reality existující současně v tomtéž čase a prostoru. Pravděpodobně znáte lidi žijící v odlišném příběhu, než je ten váš. Možná že se i vy sami pohybujete mezi příběhy. Je možné strávit část dne ve svém běžném módu, plánovat si budoucnost a předpokládat, že bude více méně podobná dnešku. Potom něco zaktivuje vědomí průšvihu, ve kterém se nacházíme, a my si ve svých srdcích i mysli přiznáváme katastrofu, která nás očekává.

Stále více lidí už tuto katastrofu zažilo: zatopené domovy po extrémních srážkách, farmy opuštěné kvůli dlouhodobým suchům, kontaminované zdroje vody, která přestala být vhodná k pití, ztracená pracovní místa a úspory. Mainstreamová realita běžné praxe je stále častěji přerušována špatnými zprávami velkého rozpadu.

Když si poprvé uvědomíme děsivost naší situace, může to být docela šok. Většina těchto témat je vytlačena mimo hlavní média, přičemž jejich zprostředkování je omezeno na příležitostné dokumentární filmy nebo okrajové publikace. Pozornost moderního tisku, obzvlášť v západním světě, je zaměřena především na rozšiřování klepů o celebritách. Žijeme, jak říká bývalý viceprezident USA Al Gore, v kultuře odvádění pozornosti.

Když se tato témata přece jen objeví v nějaké konverzaci, často se setkají s trapným odmlčením. Plynulé diskusi obvykle brání dva odlišné pohledy. První z nich problém odmítá s tím, že je zveličený. To je hlas prvního příběhu, který říká, že to ve skutečnosti není tak špatné. Druhý pohled se naplno ztotožňuje s velkým rozpadem. Tento pohled chápe pokračující úpadek za natolik nevyhnutelný, až už nepovažuje za důležité o něm hovořit. Je to rezignované smíření se s tím, že věci zašly příliš daleko, že s tím nemůžeme nic dělat, že jsme překročili bod, z něhož není návratu.

Výraz věci zašly příliš daleko je jiný způsob, jak říct, že jsme to přehnali. Je příliš pozdě na to, abychom zabránili již vzniklé škodě nebo předešli aspektům kolapsu, které již probíhají. Nadměrný rybolov již přivodil zničující kolaps mnoha světových rybářských oblastí. Klimatická změna již vedla k nárůstu extrémního počasí po celém světě. Mnoho zemí produkujících ropu (včetně Spojených států, Velké Británie a Ruska) již dospěly za vrchol své produkce a jejich výroba ropy v současné době klesá. Tyto věci se už staly. Ale můžeme se z nich poučit a učinit rozhodnutí, kam se vydáme z tohoto místa. Ve své podrobné studii globálního překročení mezí produkce a spotřeby environmentální vědci Donnella Meadowsová, Jørgen Randers a Dennis Meadows píšou:

Překročení mezí může vést ke dvěma různým výsledkům. Jedním je nějaký druh kolapsu. Druhým je záměrný obrat, náprava, opatrné zmírňování… Věříme, že náprava je možná a že by mohla vést k žádoucí, udržitelné, přijatelné budoucnosti pro všechny lidi na světě. Domníváme se také, že jestli opravdová náprava nebude provedena brzy, nějaká katastrofa je jistá. A nastane ještě během života mnohých lidí, kteří žijí dnes.

Příběh běžné praxe nás vystavuje hrozbě střetu s pohromou. A velký rozpad se sám o sobě může jevit jako hororový příběh, který je zdrcující a nad naše síly, čímž nás ochromuje. Naštěstí existuje třetí příběh – ten, který vychází stále více najevo. A vy už jste pravděpodobně jeho součástí.

Třetí příběh: Velký obrat

Během zemědělské revoluce před deseti tisíci lety vedla domestikace rostlin a zvířat k radikální změně způsobu, jakým lidé žili. K podobně dramatickému přechodu došlo během průmyslové revoluce, která začala jen před několika stovkami let. Nešlo jen o změny malých detailů v životě jednotlivců. Společnost se proměnila v celém svém základu, včetně vztahu lidí k sobě navzájem i k Zemi.

A právě teď se odehrává změna srovnatelného rozsahu a významu. Byla nazvána ekologickou revolucí, revolucí udržitelnosti, dokonce nezbytnou revolucí. To je náš třetí příběh: my mu říkáme velký obrat a chápeme ho jako nejpodstatnější dobrodružství naší doby. Zahrnuje v sobě přechod od zhoubné ekonomiky průmyslového růstu ke společnosti podporující život, odhodlané obnovit náš svět. Tato přeměna již probíhá.

V raných stádiích velkých změn se může zdát, že počáteční aktivita je pouze okrajová. Když však přijde jejich čas, myšlenky a způsoby jednání se stanou nakažlivými: čím více lidí přejde k inspirujícím pohledům, tím více se tyto perspektivy ujímají. V určitém okamžiku se rovnováha naruší a je dosáhnuto kritického množství. Hlediska a postupy, které byly dříve okrajové, se stávají novým hlavním proudem.

To, co má úspěch v příběhu velkého obratu, je přijatý závazek jednat v zájmu života na Zemi, stejně tak jako vize, odvaha a solidarita tak činit. Sociální a technické inovace se propojují a mobilizují lidskou energii, pozornost, kreativitu a odhodlanost v tom, co americký ekolog a spisovatel Paul Hawken popisuje jako „největší sociální hnutí v historii“. Ve své knize Blessed Unrest (Požehnaný neklid)píše: „Brzy jsem si uvědomil, že můj počáteční odhad 100 000 organizací byl podhodnocen minimálně o jeden řád, a nyní věřím, že existuje přes milion (a možná dokonce přes dva miliony) organizací pracujících na ekologické udržitelnosti a sociální spravedlnosti.“

Nebuďte překvapeni, jestli jste o této velkolepé změně nečetli v hlavních novinách nebo jste ji nezaznamenali ani v dalších mainstreamových médiích. Jejich pozornost je obvykle vycvičená na náhlé, jednotlivé události, na které mohou zaměřit své kamery. Kulturní změny se odehrávají na jiné úrovni. Jsou spatřeny jen tehdy, když dostatečně poodstoupíme, abychom uviděli širší souvislosti proměňující se v čase. Snímek v novinách viděný přes lupu se může jevit pouze jako nepatrné tečky. Když se naše životy a rozhodnutí jeví jako ony tečky, může být těžké rozpoznat náš příspěvek k většímu kontextu změny. Možná se potřebujeme naučit vidět širší obraz a poznat, jak se příběh velkého obratu odehrává v naší době. Jakmile je jednou uviděn, je snadnější jej rozpoznat. A když ho pojmenujeme, tento příběh se pro nás stává skutečnější a známější.

Abychom vám pomohli uvědomit si, jakým způsobem už možná jste součástí tohoto příběhu, vytyčíme tři dimenze velkého obratu. Vzájemně se posilují a jsou potřebné stejnou měrou. Pro usnadnění jsme je označili jako první, druhá a třetí dimenze, tím však nenaznačujeme žádné pořadí posloupnosti nebo důležitosti. Můžeme začít v kterékoli z nich, přičemž tento začátek přirozeně vede k oběma zbývajícím. Je na každém z nás následovat náš vlastní pocit správnosti, který nám říká, kde máme jednat.

První dimenze: Zdržovací akce

Zdržovací akce se snaží o zabránění a zpomalení ničení, které je způsobováno politicko-ekonomickými procesy běžné praxe. Cílem je chránit to, co zbylo z našich přírodních systémů podporujících život, zachránit co nejvíce z naší biodiverzity, z čistého vzduchu a vody, lesů a půdy. Zdržovací akce také brání rozpadání naší sociální struktury, a přitom se starají o ty, kteří byli poškozeni, a ochraňují komunity proti vykořisťování, válce, hladovění a nespravedlnosti. Zdržovací akce chrání naši společnou existenci a integritu života na domovské planetě.

Tato dimenze zahrnuje zvyšování povědomí o probíhajícím ničení, shromažďování důkazů a dokumentování environmentálních, sociálních a zdravotních dopadů průmyslového růstu. Potřebujeme práci vědců, aktivistů a novinářů odhalující spojitosti mezi znečištěním a narůstajícím počtem nádorových onemocnění u dětí, mezi spotřebou fosilních paliv a narušením klimatu, mezi dostupností levných produktů a drsnými pracovními podmínkami ve vykořisťujících továrnách. Nejsou-li tyto souvislosti jasně vyjádřeny, je velmi snadné dál nevědomě přispívat k rozpadání našeho světa. Když zvyšujeme svou informovanost a snažíme se ostatní upozorňovat na problémy, kterým všichni čelíme, stáváme se součástí příběhu velkého obratu.

Existuje mnoho způsobů, co můžeme udělat. Můžeme se rozhodnout přestat podporovat jednání a produkty, o kterých víme, že způsobují problémy. Tím, že se spojíme s dalšími lidmi, můžeme přispět k přesvědčivosti a síle kampaní, peticí, bojkotů, manifestací, soudních řízení, otevřených akcí a dalších forem protestů proti činnostem, které ohrožují náš svět. I když zdržovací akce mohou být frustrující, postupují-li pomalu nebo setkají-li se s porážkou, vedou také k důležitým vítězstvím. Například oblasti pralesů v Kanadě, ve Spojených státech, v Polsku a Austrálii byly ochráněny díky odhodlanému a vytrvalému aktivismu.

Zdržovací akce jsou nezbytné: zachraňují životy, zachraňují druhy a ekosystémy, uchovávají část genofondu pro příští generace. Nicméně samy o sobě nestačí na to, aby nastal velký obrat. Na každý ochráněný hektar lesa připadá mnoho dalších hektarů ztracených kvůli těžbě nebo kácení. Na každý druh, který je zachráněn před vyhynutím, připadají další, o které přicházíme kvůli vymírání. Jakkoli je protest důležitý, spoléháme-li na něj jako na jedinou cestu ke změně, můžeme se cítit rozčarovaní a vyčerpaní z boje. Spolu se zastavením ničení potřebujeme ony systémy, které poškozování způsobují, nahradit nebo proměnit. To je práce druhé dimenze.

Druhá dimenze: Systémy a postupy podporující život

Když se rozhlédnete, můžete najít důkazy, že naše civilizace je přetvářena ve všech oblastech. Dříve přijímané přístupy ke zdravotní péči, podnikání, vzdělávání, zemědělství, dopravě, komunikaci, psychologii, ekonomice a k mnoha dalším oblastem jsou zpochybňovány a transformovány. Toto je druhý prvek velkého obratu a zahrnuje přehodnocování způsobu, jakým věci děláme, stejně jako kreativní přestavbu struktur a systémů, které tvoří naši společnost.

Finanční krize v roce 2008 způsobila, že mnozí lidé začali zpochybňovat náš bankovní systém. V průzkumu veřejného mínění onoho roku více než polovina z dotazovaných sdělila, že jejich hlavní starostí bývaly úrokové sazby, ale nyní berou v úvahu také další faktory, jako například do čeho jsou peníze investovány a jaké to má následky. Souběžně s touto změnou myšlení nové typy bank, jako je banka Triodos, přepisují pravidla poskytování finančních prostředků tím, že fungují podle modelu „trojí návratnosti“. V tomto modelu přinášejí investice nejenom finanční návratnost, ale také společenský a environmentální užitek. Čím více lidí vloží své úspory do takových investic, tím více prostředků bude k dispozici pro podniky, které usilují o větší přínos než jen vydělat peníze. To následně podporuje rozvoj nového ekonomického sektoru založeného na trojí odpovědnosti. Tyto investice se v době ekonomických turbulencí ukázaly být pozoruhodně stabilními a díky tomu se etické banky dostaly do silné finanční pozice.

Jedna z oblastí těžících z takových investicí je zemědělský sektor, který zaznamenal obrat k ekologicky a sociálně odpovědným postupům. Kvůli obavám z toxických účinků pesticidů a dalších chemikálií používaných v průmyslovém zemědělství přešlo značné množství lidí k nakupování a spotřebě produktů z ekologického zemědělství. Fairtradové iniciativy zlepšují pracovní podmínky výrobců a komunitou podporované zemědělství (KPZ) spolu s farmářskými trhy omezují kilometry, které jídlo muselo putovat, tím, že zvyšují dostupnost místních produktů. V těchto i dalších oblastech vyrážejí silné svěží výhonky v souvislosti s tím, jak vyrůstají nové systémy organizací na základě vizionářské otázky: „Existuje lepší způsob, jak dělat věci – takový, který prospívá a nezpůsobuje škody?“ V některých oblastech, jako je třeba zelené stavění, se dnes principy navrhování staveb, které byly ještě před pár lety považovány za okrajové, začínají všeobecně přijímat.

Když se zapojujeme do těchto vynořujících se pramínků kultury, která podporuje život, stáváme se součástí velkého obratu. Našimi rozhodnutími o tom, jak cestujeme, kde nakupujeme, co si kupujeme a jak ukládáme úspory, ovlivňujeme rozvoj této nové ekonomiky. Sociální podniky, mikro-energetické projekty, komunitní semináře, udržitelné zemědělství a etické finanční systémy, to vše přispívá k bohaté mozaice společnosti podporující život. Nicméně samy o sobě nejsou dostatečné. Nové struktury se neujmou a nepřežijí bez podpory hluboce zakořeněných hodnot. To je práce třetí dimenze velkého obratu.

Třetí dimenze: Změna vědomí

Co lidi inspiruje k tomu, aby se pustili do projektů nebo podporovali kampaně, které jim nepřinášejí okamžitý osobní prospěch? V jádru našeho vědomí je pramen péče a soucitu. Tato naše stránka – na kterou můžeme nahlížet jako na naše napojené já – může být pěstována a rozvíjena. Můžeme prohlubovat náš pocit sounáležitosti se světem. Podobně jako stromy rozprostírající svůj kořenový systém můžeme i my rozvíjet své napojení a tím sami sobě poskytnout možnost čerpat z hlubších rezerv síly, mít přístup k odvaze a inteligenci, které právě v této době tolik potřebujeme. Tato dimenze velkého obratu vzniká spolu se změnami, které se odehrávají v našich srdcích, v našich myslích a v tom, jak nahlížíme realitu. Zahrnuje vhledy a postupy, které rezonují s uznávanými duchovními tradicemi a zároveň jsou v souladu s novými revolučními poznatky vědy.

Významnou událostí v této části příběhu je vesmírný let kosmické lodi Apollo 8 v prosinci 1968. Díky této misi na měsíc a pořízeným fotografiím lidstvo poprvé spatřilo Zemi jako celek. Dvacet let předtím astronom Fred Hoyle prohlásil: „Jakmile bude dostupná fotografie Země pořízená z vnějšku, vynoří se nová představa, mocná jako žádná jiná v historii.“ Bill Anders, astronaut, který ony první snímky pořídil, to vyjádřil takto: „Podnikli jsme celou tu dlouhou cestu, abychom prozkoumali Měsíc, a to nejdůležitější je, že jsme objevili Zemi.“

Jsme jedni z prvních v lidské historii, kteří mají tento mimořádný pohled. Přišlo to ve stejný čas jako rozvoj ve vědě týkající se radikálně nového porozumění tomu, jak náš svět funguje. Teorie Gaia nahlížející naši planetu jako celek přichází s tím, že Země funguje jako seberegulující živý systém.

Během posledních čtyřiceti let ony fotografie Země spolu s teorií Gaia a ekologickými výzvami vyvolaly vynořování se nového způsobu myšlení o nás samotných. Již nejsme jen občany té či oné země, ale objevujeme hlubší kolektivní identitu. Tak jak to po generace učilo mnoho domorodých tradic, jsme součástí Země.

S posunem do širší krajiny toho, kým jsme, se odehrává posun ve vědomí. S tímto vývojovým skokem přichází krásné sbližování dvou oblastí, které byly dříve považovány za neslučitelné: vědy a spirituality. Uvědomování si hlubší jednoty, která nás propojuje, je jádrem mnoha duchovních tradic a poznatky moderní vědy vedou podobným směrem. Žijeme v době, kdy se začíná projevovat nové vnímání reality, kdy spirituální vhledy a vědecká zjištění společně přispívají k našemu chápání sebe sama jakožto bytostí úzce provázaných s naším světem.

Této třetí dimenze velkého obratu se účastníme, když věnujeme pozornost vnitřnímu aspektu změny – osobnímu a spirituálnímu rozvoji, který zvyšuje naši schopnost a touhu sloužit našemu světu. Posilováním našeho soucitu podněcujeme naši odvahu a odhodlanost. Obnovováním našeho pocitu sounáležitosti se světem rozšiřujeme síť vztahů, které nás vyživují a chrání před vyhořením. Měnit sebe a měnit svět bylo v minulosti často považováno za oddělené, vzájemně se vylučující snahy. Avšak v příběhu velkého obratu jsou rozpoznány jako vzájemně se posilující a jedna pro druhou nezbytné (viz Tabulka 1.4).

Tři dimenze velkého obratu

Aktivní naděje a příběh našich životů

Budoucí generace se budou ohlížet za obdobím, v němž právě žijeme. Podoba budoucnosti, z níž se budou dívat, a příběh, který si budou vyprávět o naší době, budou utvářeny rozhodnutími, jež uděláme za našeho života. Ze všech nejdůležitějším rozhodnutím může být příběh, na základě kterého žijeme a kterého se účastníme. Nastavuje rámec našich životů způsobem, který ovlivňuje všechna naše další rozhodnutí.

Volbou našeho příběhu nejenže odevzdáváme svůj hlas, který bude mít vliv na to, jaký svět zdědí příští generace, ale také ovlivňujeme naše vlastní životy tady a teď. Když najdeme dobrý příběh a plně se mu odevzdáme, tento příběh může skrze nás jednat a vdechovat nový život do všeho, co děláme. Když se posouváme směrem, který se dotýká našeho srdce, přispíváme k hybné síle hlubšího smyslu, který způsobuje, že se cítíme živější. Dobrý příběh a uspokojující život mají společný důležitý prvek: přesvědčivý plán směřující ke smysluplným cílům, kde jde o mnohem více než o naše osobní zisky a ztráty. Takovým příběhem je i velký obrat.

Spirála práce obnovující spojení

Práce obnovující spojení jako osobní praxe

Spirála poskytuje strukturu, o niž se můžeme opřít a k níž se můžeme uchýlit, kdykoli potřebujeme načerpat odolnost a vynalézavost, které plynou z širší sítě života. Pokud se cítíte znechuceni rušivými zprávami, můžete vstoupit do vděčnosti jednoduše tak, že se soustředíte na svůj dech a věnujete si chvilku na poděkování za cokoli, co vás v tom okamžiku může podpořit. Tak jak cítíte vzduch vstupující do vašich nosních dírek, poděkujte za kyslík, poděkujte svým plicím, všemu, co vás přivádí do života. Otázka „Komu jsem vděčný?“ přesouvá vaši pozornost od vás samotných směrem k těm, od kterých přijímáte, k těm, kteří vás podporují.

Moment vděčnosti posiluje naši schopnost podívat se na zneklidňující informace, spíše než se k nim otočit zády. S tím, jak si dovolujete přijímat všechno, co vidíte, dovolte si také cítit, ať už je to cokoli. Když prožíváte bolest týkající se našeho, co přesahuje váš bezprostřední soukromý zájem, vypovídá to o vaší péči, vašem soucitu a napojení – samé cenné věci. Když uctíte svou bolest týkající se světa, ať už má jakoukoli podobu, berete ji vážně a umožňujete signálu, který ta bolest přináší, aby vás vyburcoval.

Když se díváte novýma očima, víte, že to nejste jen vy samotní, kdo čelí této situaci. Jste jen jednou částí mnohem většího příběhu, pokračujícího proudu života na Zemi, který proudí již více než tři a půl miliardy let a který přežil pět hromadných vymírání druhů. Když se ponoříte do tohoto hlubšího silnějšího proudu a prožijete se jako jeho součást, objeví se jiný souhrn možností. S rozšiřováním vašeho vnímání přibývají pro vás dostupné zdroje, neboť týmiž cestami propojenosti, kterými proudí bolest spojená se světem, proudí také síla, odvaha, obnovené odhodlání a pomoc spojenců.

Se změnou vnímání, které vidění novýma očima s sebou přináší, můžete pustit pocit, že musíte všechno vyřešit. Místo toho se soustředíte na nalezení a sehrání své role, nabízení svého daru aktivní naděje, na to, jak vy můžete nejlépe přispět k uzdravování našeho světa. A jak se přesouváte k tomu jít dál, uvažujete, co to může být a jaký bude váš další krok. Potom ten krok uděláte.

To, co jsme zde popsali, je krátká forma spirály, jejíž jeden cyklus může zabrat jen několik minut. Podobně jako fraktál, který má stejný charakteristický tvar, v jakémkoli mířítku se na něj díváme, může být forma spirály použita pro širokou škálu časových rámců, s otočkami trvajícími minuty, hodiny, dny nebo týdny. Čtyřmi fázemi procházíme způsobem, který podporuje náš záměr jednat v zájmu života na Zemi. Čím důvěrněji znáte tuto posilující cestu, tím více můžete procesu se strukturou spirály důvěřovat. Každá z těchto fází v sobě obsahuje skryté hloubky, bohatý význam a poklady k prozkoumání. Právě jimi se budeme zabývat v následujících kapitolách.

Obálka knihy Aktivní naděje
Obálka knihy Aktivní naděje

Poznámky pod čarou

1) Walmart je americká značka prodejen provozující řetězec velkých diskontních obchodních domů. Mimo Spojených států firma provozuje obchody v 15 zemích. (pozn. překl., zdroj: Wikipedie)

2) CBS a Fox News jsou americké komerční televizní sítě. (pozn. překl.)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *