Glenn Albrecht (nar. 1953) je australský environmentální filozof, který se proslavil jako autor neologismů solastalgie a symbiocén. Teoreticky i prakticky se zabývá vztahem mezi ekosystémem a lidským zdravím. Je průkopníkem v oblasti výzkumu „psychoterratických“ neboli se Zemí spojených duševních zdravotních stavů – s konceptem „solastalgie“. Charakterizuje solastalgii jako formu citové nebo existenciální úzkosti způsobené změnami životního prostředí; jako negativně vnímanou změnu v životním prostředí, v němž žijeme a které je nám blízké. Publikuje také na poli etiky zvířat, včetně etiky stěhování ohrožených druhů v souvislosti s tlakem klimatických změn. Nejnovější publikací Glenna Albrechta je kniha Earth Emotions: New Words for a New World (Emoce Země: Nová slova pro nový svět), která vyšla v roce 2019. Podle Albrechta potřebujeme vytvořit nadějný slovník pozitivních emocí, abychom se dokázali vymanit ze současné ekologické opuštěnosti a znovu zažehnout naši tisíciletou biofilii pro naši domovskou planetu. Za tímto účelem navrhuje dramatickou změnu ze současné éry antropocénu ovládané člověkem na éru, která bude materiálně, eticky, politicky a duchovně založena na revoluci v myšlení, kterou přináší současná symbiotická věda. Albrecht toto období nazývá symbiocén. Tento autorův text z roku 2017 (Sumbiocracy) je publikován na stránkách humansandnature.org. Překlad Jiří Zemánek.
Když budujeme symbiocén, budeme budovat také nový politický systém – sumbiokracii (z řeckého sumbiosis; sumbioun – žít společně; sumbios – společné žití). Definuji sumbiokracii jako vládu určenou typem a souhrnem vzájemně prospěšných či vzájemně příznivých vztahů v daném sociobiologickém systému na všech úrovních (mutualismus). Jestliže jsou procesy, které vyživují ekosystémy a biomy, identifikovány, chráněny a zachovány, budou v takových zdravých ekosystémech vzkvétat i druhy. Nepotřebujeme proto dále demokratizovat selhávající „předpojatou“ demokracii například přístupem „rady všech bytostí“ hlubinné ekologie, kdy zájmy druhů v rozhodovacích strukturách „zastupují“ lidé s dobrými úmysly. Spíše potřebujeme zvolit do vlády lidi, kteří chápou a potvrzují život podporující organické formy, procesy a vztahy tak, aby mohli pečlivě zvažovat všechny tvůrčí návrhy, které vzejdou od lidí.
Jestliže je například známo, že nějaký aspekt lidského vývoje má dlouhodobý toxický dopad na základní životní proces, jako je metabolismus, pak prostě nesmí být povolen, nebo pokud již probíhá, musí být urychleně ukončen (např. olovo v benzínu, azbest ve stavebních materiálech, ftaláty v plastech). Na rozdíl od demokracie, která je z definice antropocentrická a je schopná pouze částečných odpovědí na naše lidsky předpojaté otázky, sumbiokracie vyžaduje, aby ti, kdo vládnou (sumbiokraté), důkladně porozuměli komplexu ekosystémů a symbiotickým vzájemným vztahům, které umožňují jejich fungování. Aby lidé mohli „žít společně“, musí využívat svou inteligenci a moc k dosažení celkové harmonie ve společenství širokých zájmů. V rámci sumbiokracie musí vládci Země uvažovat o tom, jaký druh vývoje je uvnitř vzájemně prospěšných vztahů přípustný, aby umožnil společné soužití prostřednictvím odpovědí na následující otázky:
- Existuje plná recyklovatelnost všech vstupů a výstupů?
- Využíváme bezpečné a sociálně spravedlivé formy obnovitelné energie?
- Dochází k plné a harmonické integraci s biogeochemickými systémy na všech úrovních?
- Dosáhli jsme eliminace toxického odpadu ve všech aspektech tohoto podnikání?
- Jsou zohledněny zájmy všech druhů, velkých i malých?
- Dosáhli jsme harmonie nebo rovnováhy zájmů (homeostáze)?
Řízení vědecky i tradičně erudovanými lidmi (včetně občanské vědy) na všech místech a na všech rovinách určuje vzájemná spojení mezi prvky komplexních systémů dřív, než vykonají akci, která ovlivní zdraví systému. Musíme mít na paměti, že právě místo je pro účinnou sumbiokracii rozhodující, protože pouze ti, kdo mají úzká a důvěrná pouta ke konkrétním místům, jsou schopni své místo poznat a rozhodovat o jeho zdraví a vitalitě.
Sumbiokracie je forma vlády, v níž lidé vládnou všem vzájemným vztahům na Zemi ve všech měřítkách od místního po globální. V této nové formě vlády je přítomna organická forma (veškerá biodiverzita včetně člověka) a organický proces (pozemské systémy). Sumbiokracie je vláda pro Zemi – podle Země, abychom mohli žít všichni společně. Dnes máme velmi sofistikované znalosti o tom, jak funguje přírodní svět, a protože tu byl a fungoval ještě předtím, než se lidé vyvinuli jako Homo sapiens, jsme to my, kdo se musí přizpůsobit jeho procesům a jeho fungování. Chápat podmínky života, ale záměrně je ničit hromadou toxického odpadu, měnit klima k horšímu, činit dříve zdravé ekosystémy nevhodnými pro život, destruovat je a vyhlazovat druhy (šesté velké vymírání), tím vším dokazujeme, že jsme nejenom Homo non-sapiens, ale že jsme také jakýmsi patologickým morem pro všechny druhy na této Zemi. Ve skutečnosti jsme ale lepší než to.