Alena Malíková: Rozpomenutí se na naši intimní sounáležitost s půdou • Pilgrim

„Pokud člověk nedokáže najít způsob, jak zacházet s půdou tak, aby byl zachován tento zdroj života, a nebude jej schopen udržovat, musíme očekávat příchod doby, kdy náš lidský druh, poté co promrhá toto obrovské dědictví, zmizí z povrchu zemského …“
Evelyn Barbara Balfourová, britská průkopnice ekologického zemědělství (The Living Soil, 1943)

Alena Malíková vystudovala Vysokou školu zemědělskou v Brně. Pracovala v Bioinstitutu, o.p.s., Institutu pro ekologické zemědělství a udržitelný rozvoj krajiny v Olomouci. Je správkyní regionálního centra Moravská brána PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců v Příboře, v němž žije; založila zde mimo jiné družstvo VIKTORINA LOCA a bezobalový obchůdek s lokálními a bio potravinami. Podílela se na založení Asociace místních potravinových iniciativ v Praze. Je členkou Nadace pro půdu, spolku Pilgrim a české sekce Budapešťského klubu. Zabývá se tématem odpovědného zemědělského hospodaření člověka v krajině v nejrůznějších souvislostech. Je přesvědčena, že můžeme ekologicky produktivně hospodařit ve venkovské i městské krajině na bázi šetrné práce s půdou a vodou, na základě péče o staré a krajové odrůdy zeleniny, bylin a polních plodin a stará plemenná hospodářská zvířata a na základě rozvíjení úzkých vzájemných vztahů mezi zemědělci a spotřebiteli. Toto je text autorčiny přednášky, která byla přednesena na letošním šestém semináři Potulné univerzity přírody / PUP „Becoming Native aneb hledání domova“ (2.–8. 8. 2021) v Nových Hamrech; doprovodné fotografie k textu Jiří Zemánek.

Milí přátelé, srdečně Vás zdravím ze severu Moravy, z Příbora a děkuji tomu, kdo tento můj text na semináři čte. Nakonec se aspoň takto pokusím popsat, co mi napovídají mysl a intuice při rozpomenutí se na naši intimní sounáležitost s půdou. Celý letošní seminář a svým způsobem všechny semináře Potulné univerzity přírody jsou vlastně o tomtéž, o úžasné pestrosti a rozmanitosti forem Vesmíru, o porozumění vztahům – o uvědomění si, čeho všeho jsme součástí -, o naší vzájemné spolupráci i o naší kooperaci se světem přírody kolem nás a také o společném učení se vděčnosti.

Poté, kdy jsme se mohli přesvědčit o ničivosti tornáda na vlastní oči i u nás na jižní Moravě, jsem čekala zmínku – když už ne hlasité upozornění či přímo varování –, že děláme něco špatně. Nebo aspoň otázku: Není to i naše vina? A taky třeba i návrh: Pojďme zjistit, v čem je problém a dejme se novou cestou. Nevím, jestli se někde ve sdělovacích prostředcích tato otázka a touha po odpovědi objevily.

Ano, lidé projevili obrovskou solidaritu, darovali mnoho miliónů korun na obnovu bydlení rodinám, které byly postiženy tornádem, ale jedeme dál postaru. A tak jsme například přijali vyhlášku o tom, že zemědělci může odtéct ročně z jednoho hektaru „jen“ 9 tun půdy¹ Představme si, že například z třiceti hektarového pole může odtéct 270 tun půdy za rok!!! Půdu nevyrobíme, není to jen nějaká směs živé a neživé hmoty. Půda je síť vztahů, ekosystém, kterému nikdy zcela neporozumíme, půda je živá.

Ekologický zemědělec František Matoušek přednáší na semináři PUP „Půda a voda jako naši učitelé“.

Co je to půda?

Je to přece „jenom“ půda, hlína, … soil, dirt… o čem je tu řeč, kde začít? Klíčem k pochopení půdního světa je zaměřit pozornost na vztahy mezi rostlinným kořenem a živou a neživou složkou půdy. Díky daru energie Slunce² probíhá v zelených částech rostlin fotosyntéza, při níž se tvoří jednoduché cukry a následně mnohem složitější organické látky. Jak s těmito jednoduchými cukry rostlina nakládá? Část spotřebuje a část, až 80 %, jich proudí dolů, do kořenů, kde v rhizosféře, v bezprostřední vrstvičce půdy kolem kořenového vlášení, v této životem kypící oblasti, dochází k dalšímu zázraku. Rostlina daruje půdním organizmům jednoduché cukry, tzv. exudáty a tím je probouzí k životu. Dodává jim energii a na oplátku od nich dostává živiny, které by si sama neuměla obstarat, ať už je to dusík, fosfor a další prvky. A k zázraku vzájemné výměny se připojují tenoučká vlákna hub, která se této ekonomiky daru rovněž účastni.

Z výletu na semináři „Půda a voda jako naši učitelé“. Alena Malíková druhá zleva se svým manželem Janem Malíkem.

Když kráčíme po louce nebo lesem a když se díváme na pole, zkusme si uvědomit, co se děje pod zemí. Pod našima nohama se nachází neuvěřitelně důmyslné spojenectví mezi kořeny, mikroorganismy a vyššími organismy a houbami, které společně tvoří doslova podzemní síť, podzemní internet. Rostliny samy půdním organismům rozdávají a na oplátku od nich získávají a jsou vyživovány, navzájem spolu komunikují a pomáhají si; je zde neustálé propojení a pohyb. A půda je díky tomu zdravá, prospívá, její struktura je drobtovitá, umožňuje vodě se vsakovat a čistit, ochlazuje krajinu a celkově podporuje život. Zemědělec by se ve svém hospodaření měl zaměřit právě na to, aby přispíval k utváření vztahů mezi rostlinou a půdou. Měl by vysévat, vysazovat co nejvíce plodin, podporovat spolupráci mezi půdou a rostlinami, přičemž půda by měla být pokud možno stále rostlinami zakrytá.

Co se děje, když použijeme průmyslová hnojiva?

Průmyslová hnojiva naruší ono spojenectví, které se utváří v oblasti rhizosféry, rostlina tím pádem není motivována k darům a v důsledku toho sama na oplátku nezískává od půdních organismů živiny. Jen je ve snadno dostupné formě pragmaticky přijímá z chemických hnojiv. Její kořenový systém se proto nerozvíjí a následně se netvoří ani drobtovitá struktura půdy. Půda se rozpadá, přestává žít a začíná být náchylná k erozi³. A jak je to s pesticidy? S látkami na „ochranu proti chorobám, škůdcům a plevelům“? V případě jejich použití se situace ještě víc zhoršuje. Ničí se půdní mikroorganismy: chvostoskoci, žížaly a další organismy vázané na půdu. Kořínky nemají s kým vytvářet vztahy a problém je tu – opět narušená struktura půdy s celou řadou konkrétních projevů, ať už je to eroze, neschopnost zadržet vodu nebo klesající biodiverzita. Krajina chřadne. Co se tedy v případě praktikování chemického zemědělství děje? Narušují a hroutí se vztahy. A zde je jádro problému – člověk s chladným rozumem, s chemickými berličkami a s těžkou mechanizací, který sám sebe chápe spíše jako diktátora než jako spolutvůrce procesů odehrávajících se v krajině, slepě dál prohlubuje ničení ekosystémů.

Naše úsilí o zachování a zvýšení půdní úrodnosti by tedy mělo být založeno na celistvosti a oblosti⁴, to znamená také více na citu a intuici a méně na analyzujícím a umrtvujícím rozumu. Jen tak se půda může pro nás opět začít stávat posvátnou. Bude to zúrodňující, léčivé a oživující pro ni, pro krajinu, pro potraviny i pro nás. Neboť my jsme půda.⁵

Seminář „Půda a voda jako naši učitelé“. Exkurze u soukromého ekologického farmáře Miroslava Kouby ve Lčovicích.

Jak konkrétně můžeme vyjádřit naše vědomé propojení s půdou? Každý z nás má možnost volby.

Co může zemědělec?

Může se rozhodnout, že se bude učit vnímat místo, kde hospodaří, že se na ně bude ladit, komunikovat a spolupracovat s ním, bez průmyslově vyrobených hnojiv a pesticidů.

Co může vlastník půdy?

Může se rozhodnout, komu a za jakých podmínek půdu pronajme. Může kvalitu hospodaření s půdou sledovat a může o něm se zemědělcem hovořit.

Co může ten, kdo si obstarává jídlo?

Jelikož slovo spotřebitel je velmi vágní označení pro toho, kdo nakupuje potraviny. Může se rozhodnout, od koho si jídlo koupí na základě toho, jakým způsobem zemědělec hospodaří (ekologicky, biodynamicky, konvenčně), jak daleká byla cesta jídla, zda a jakým způsobem byly potraviny zpracované, zda a jak jsou zabalené, jestli jsou opravdové, nebo je v nich spousta dochucovadel, konzervantů, barviv atd.

Záleží na každém z nás, jakou půdu, vodu, krajinu a klima budeme mít.

Jako nejdůležitější mi přijde, jestli si dokážeme uvědomovat to, že půda, voda, krajina nejsou „věci“ mimo nás, ale že jsme to my sami. A to si můžeme připomínat každým okamžikem, když dýcháme, když pijeme vodu nebo když jíme…Jak píše velký zen-buddhistický učitel Thich Nhat Hanh:„Veškeré naše jídlo přichází jako dar od Matky Země. Když si ukousnete chleba, měli byste si uvědomovat, co právě děláte. Vaše mysl by se neměla toulat nikde jinde. Neměli byste myslet na svou práci nebo spřádat plány pro budoucnost. Dokážete-li pohlédnout do podstaty chleba, uvidíte pšeničná pole a nádherné krajiny kolem nich. Uvědomíte si práci farmáře, mlynáře a pekaře. Chléb nevznikl z ničeho. Vznikl ze zrní, deště, slunce, půdy a z tvrdé práce mnoha lidí. Celý vesmír vám přinesl tenhle malý kousek chleba. Zastavíte-li mysl a pozorně se podíváte na kousek chleba, během několika vteřin se dokážete soustředit a uvidíte, že ten chléb je skutečný zázrak. Je poslem celého vesmíru. Pokud budete jíst chléb, aniž byste si plně uvědomovali, co děláte, získáte z něj trochu živin. Jestliže se ale onoho chleba svou myslí skutečně dotknete, bude vás vyživovat celý vesmír. V každém soustu jídla, které sníte, přijímáte celý vesmír. Jaká krása!“⁶

Dokud nebudeme každým okamžikem vnímat zázrak, který se neustále odehrává v nás a současně před našima očima, dokud neporozumíme sobě samým, nebudeme schopní o Zemi pečovat. Půda je síť vztahů, ekosystém, kterému nikdy zcela neporozumíme, půda je živá a jeden kubický centimetr půdy se tvoří sto až tisíc let. Co tedy pro půdu můžeme udělat? Můžeme jí být vděční, protože když jsme někomu vděční, nemůžeme mu přece ubližovat.