„Představíme-li si umělce v jeho pocitech, které jím hýbaly jako člověkem z roviny a pobřeží, když se blížil k horám, pochopíme, jak se ho musel zmocnit rostoucí pohyb země.“

Günther Grundmann o C. D. Friedrichovi při jeho cestě do Krkonoš

V první polovině července roku 1810 podnikli dva němečtí malíři, přátelé Caspar David Friedrich a Georg Friedrich Kersting více než dvoutýdenní putování do Krkonoš, které trvalo přibližně od 2. nebo 3. do 18. července. Na cestu se vydali z Vansdorfu, ale vlastním východištěm jejich pouti byl Oybín, proslulé kultovní místo německých romantických umělců. My do Oybína doputujeme ze středu Českosaského Švýcarska z Vysoké Lípy přes Studenec a Luž a odtud pak budeme sledovat trasu cesty obou umělců do Hrádku nad Nisou a dál napříč celými Jizerskými horami a přes západní Krkonoše až k pramenům Labe; což byl jeden z hlavních cílů jejich cesty. Dál budeme putovat po hřebenech Krkonoš přes Sněžné jámy a Mužské kameny a kolem ledovcových jezer Wielki a Maly Staw do polské části Krkonoš. Navštívíme zde Karpacz, kde si prohlédneme unikátní památku norské středověké architektury kostel Wang, a městečko Kowary, kam oba malíři došli 13. 7. 1810 a poté se vraceli zpátky přes Polsko do Drážďan.

Caspar David Friedrich vytvořil během své krkonošské cesty přímo v terénu několik kreseb a akvarelů, včetně akvarelu „Pramen Labe“, a následně pak pod dojmem zážitků z putování v témže roce 1810 namaloval tři olejové obrazy: „Ráno v Krkonoších“, „Krkonoše“ a „Měsíc nad Krkonošemi“. Své zážitky z této cesty pak retrospektivně ztvárnil v dalších olejových obrazech, které vznikaly ve variacích v letech 1819-20, 1830 a 1835. Krkonošská cesta vnesla do Friedrichovy tvorby téma hor – „setkání s gigantickými horskými vlnami Krkonoš“. Günther Grundmann popisuje ve své knize Das Riesengenbirge in der Malerei der Romantik (1931), jak Friedrich a Kersting na své cestě žasli nad stoupajícími a vlnícími se horskými masivy, jejichž pohyb a moc se snažil Friedrich postihnout ve svých obrazech.

První den / neděle 21. srpna (25 km) / Pavlinino údolí, Studenec, Jedlovský rybník

Po skončení semináře „Chvála Zadní země“ vyrazíme v 10 hod z Vysoké Lípy na putování do Krkonoš. Vydáme se po silnici a pak po žluté značce do Jetřichovic; odtud budeme pokračovat po červené ke Grieselovu rybníku a Rusalčině jeskyni a dál potom podle toku Chřibské Kamenice Pavlininým údolím až do vesnice Studený. V celém Pavlinině údolí je patrný výskyt vzácné fauny a flóry, žije zde například vydra říční, ledňáček říční a čáp černý. Dál vystoupáme po červené na Studenec (737 m), druhý nejvyšší vrchol Lužických hor a navštívíme také sousední přírodní rezervaci Zlatý vrch (657 m), kde v bývalém lomu na čedič můžeme pozorovat dokonalou strukturu a mohutnost vyvřelých čedičových sloupců. Ze Studence budeme pokračovat po červené kolem Malého Javorníka (690 m) a Širokého kopce na rozcestí Křížový buk a dál kolem Malé a Velké Tisové až k Velkému Jedlovskému rybníku, kde přenocujeme.

Druhý den / pondělí 22. srpna (20 km) / Tolštejn, Luž, Carolafelsen, Jánské kameny

Od Velkého jedlového rybníka se ráno vydáme na zříceninu gotického hradu Tolštejn (674 m), která obepíná dva znělcové sopouchy. Tento výrazný vulkanický vrch s ruinou hradu zaujal řadu umělců, mimo jiných také vynikajícího švýcarského grafika Adriana Zingga, který ho zachytil na působivé grafice a pravděpodobně také C. D. Friedricha, jehož obraz „Ranní mlha v horách“ (1807) je často spojován s motivem Tolštejna.

Dál budeme pokračovat do Lesné a přes Kozí hřbet na rozcestí Pod Ptačincem a pak po hřebenovce až na Luž (793), nejvyšší horu Lužických hor. Z Luže se vydáme po zelené na německou stranu na Holstein (551 m) a na skalní formaci Nonnenfelsen (537 m) a dál až na Krkavčí kameny. Pak budeme pokračovat přes Johnsdorfer Felsenstadt až na nádhernou vyhlídku na Carolafelsen nad Johnsdorfem a dál po zelené na hraniční přechod Krompach valy a odtud na Jánské kameny, kde přenocujeme.

Třetí den / úterý 23. srpna (24 km) / Oybín, Töpfer, Hrádek nad Nisou, Grabštejn

Z Jánských kamenů se ráno vydáme na vyhlídku Johannstein (602 m) a odtud přes Johanndorfer strasse po žluté na Thomasweg, po níž dojdeme k Thomasfelsen a po Ritterweg do ruiny hradu a kláštera v lázních Oybín. Navštívíme hradní kapli, klášterní kostel i slavné gotické okno, motivy, které si C. D. Friedrich na své cestě do Krkonoš kreslil a později je převedl do obrazů „Ruina Oybín“ (1812), „Huttenův hrob“ (1823), „Snílek“ (1818) ad. Projdeme si celý tento jedinečný umělecký areál, zakomponovaný do skalní krajiny, který se stal pro německé romantické umělce (Zingg, Friedrich, Carus, Oehme, Blechen) poutním místem.

Z Oybína se vydáme po červené do Žitavských hor do skalního města Töpfer (582 m) se skalní bránou a dál po žluté ke skalní jehle Scharfenstein (569 m). Odtud půjdeme po zelené na hraniční přechod Lví buk, pak na Popovu skálu (565 m) a odtud po modré do Hrádku nad Nisou. Z centra Hrádku se vydáme po zelené podél toku Lužické Nisy ke hradu Grabštejn. Přenocujeme u Grabštejnského rybníka nebo kousek dál u Václavické přehrady.

Čtvrtý den / středa 24. srpna (27 km) / Grabštejn, Jizerskohorské bučiny, Oldřichovský Špičák

Ráno se od Grabštejna či od Václavické přehrady vydáme po zelené značce hřebenovkou přes Václavice na kopec Výhledy, odkud je krásná vyhlídka do Polska na Jasnou Goru (kde se nachází geopark) a také na povrchový hnědouhelný důl Turów a tepelnou elektrárnu v Bogatyni, které zdejší krajinu setrvale ničí. Dále půjdeme přes Horní Vítkov až do Albrechtic u Frýdlantu, za nimiž vstoupíme do nejzápadnější a nejméně známé části CHKO Jizerské hory.

Budeme pokračovat lesem po zelené až pod Oldřichovský Špičák (724 m), kde vstoupíme do oblasti Jizerskohorských bučin. Jde o lokalitu světového významu, která je součástí přírodního a kulturního dědictví UNESCO; jedná se o plošně nejrozsáhlejší přírodě blízký les a o jednu z nejrozsáhlejších přírodních rezervací u nás (950 h). Kromě nádherných bukových lesů se zde nachazejí rozmanitá seskupení žulových skal a balvanů. Vystoupáme na Oldřichovský Špičák nebo projdeme Skalní branou a budeme pokračovat dál po zelené ke Skalnímu hradu až na Kopřivník (598 m) a do Oldřichovského sedla. Odtud sejdeme po modré značce po Staré poutní cestě před Hejnice, kde v lukách u Králova háje přenocujeme.

Pátý den / čtvrtek 25. srpna (23 km) / Hejnice, Paličník, Jizerka

Ráno se vydáme přes Hejnice kolem barokního kláštera františkánů s kostelem Navštívení Panny Marie, který jeho autor architekt Antonín Haffenecker jedinečně zasadil do krajiny Jizerských hor. Z Hejnic budeme pokračovat po žluté značce přes Bílý Potok a pak dál Jizerskohorským bučinami až na Paličník (944 m), odkud je jedinečný výhled na celé Frýdlantsko a na protější vrchol Jizery. Z Paličníku půjdeme hřebenovkou po modré a pak po červené podél rašelinišť řeky Jizery až na Pytlácké kameny (975 m) a na Jelení stráň (1018 m), odkud sejdeme do osady Jizerka pod vrcholem hory Bukovec (1005 m).

Osada Jizerka je nejvyše položenou obcí v České republice (850 m); byla pojmenovaná po hoře Jizera. V 16. století byla sídlem čihařů, lovců, kteří zpravidla lovili zpěvné ptáky; později ji osídlili dřevorubci a sběrači drahých kamenů. V 19. století zde byly založeny dvě sklářské huti, z nichž jedna slouží dodnes. Dominanta Jizerky vrch Bukovec je jednou z nejvyšších čedičových vyvřelin ve střední Evropě. Přímo v obci se nachází přísně chráněná upolínová louka a rašeliniště řeky Jizery. Přespíme pod vrcholem Bukovce.

Šestý den / pátek 26. srpna (25 km) / Owce Skaly, Szrenica, Česká budka, pramen Labe

Od Bukovce se můžeme ráno vydat k pramenům Labe v Krkonoších dvěma alternativními trasami. Buďto můžeme jít kratší cestou přes Polsko, odkud nepochybně směřoval do Krkonoš C. D. Friedrich; vede přes Owce Skaly až na hraniční přechod Szrenica a pak přes Českou budku a k prameni Labe; délka 17 km. Nebo můžeme jít po české straně podél řeky Jizery do Martinského údolí, zde Jizeru přejít a pokračovat přes Harrachov a dál údolím Mumlavy až k prameni Labe; tato trasa má délku 23 km. Přenocujeme ve Vosecké boudě, vzdálené od Labské louky 2,5 km, kde je ubytování nejlevnější (450 kč za noc ve vlastním spacáku).

Caspar David Friedrich dorazil se svým přítelem Georgem Kerstingem k pramenům Labe 10.7.1810, jak to dokládá Friedrichova tužková kresba (dnes v Museu v Essenu), na jejímž základě vytvořil v témže roce akvarel téhož motivu (viz reprodukce). První plán tohoto obrazu zabírá rozlehlá zelená Labská louka, v jejímž pravém dolním rohu se nachází pramen Labe, nad nímž se sklání postava meditujícího polosedícího poutníka v městských šatech a s kloboukem, který se opírá o hůl. Za loukou v pozadí se zvedá zvlněná šedavá hradba krkonošských hor (z níž vlevo vzadu vystupuje vrchol Sněžky). Hory jsou lehce ojíněné bělavým závojem stoupající ranní mlhy. Jde o čas před východem slunce, jehož první paprsky se nesměle dotýkají některých míst horských svahů v pozadí. Tento motiv umělec pozdějí varioval ve dvou obrazech „Mlha stoupá v Krkonoších“ (1820) a „Vzpomínka na Krkonoše“ (1835), v nichž se dominantním stal motiv zamlžených hor v zadním plánu, který umělec tvarově a především barevně výrazně zdramatizoval. U prvního obrazu první plán louky s labským pramenem Friedrich zúžil, vypustil postavu poutníka a do její levé části nakupil několik balvanů, které si zaznamenal na jednom z akvarelů během putování.

Kresby z putování: Friedrich a Kersting se na svou cestu vydali z Vansdorfu přes Lužické hory. 2. nebo 3. července překročili česko-saskou hranici u Waltersdorfu a přes Jonsdorf došli 4. 7. do Oybína, kde strávili dva dny. Z Oybína až do Krkonoš dokumentuje jejich pouť několik Friedrichových kreseb a akvarelů a také jedna kresba Kerstingova. Dokládají, že vyšli z Oybína 5. 7.; 6. 7. si Friedrich zakreslil od Hrádku nad Nisou pohled na Jizerské hory; 8. 7. jsou datovány dvě jeho kresby z výstupu zalesněnými svahy Krkonoš a 10. 7., jak už víme, dospěli oba poutníci k pramenům Labe. 11. 7. je datovaná Friedrichova tužková kresba pohledu na krkonošské hřebeny, motiv, který umělec ztvárnil ve svém obraze „Ráno v Krkonoších“ (1810). 12. 7. si naskicoval dvě, respektive tři akvarelové kresby krkonošských balvanů (viz níže). A 13. 7. je datovaná tužková kresba pohledu na Krkonoše z polské strany od městečka Kowary s postavou poutníka (kterou převedl do barevného akvarelu). 17. 7. vznikla kresba poutníka sedícího na skupině balvanů u lesa (viz níže), scenérie, která už pravděpodobně nepochází z Krkonoš. Kerstingův krásný barevný akvarel z 18. 7., zobrazující putujícího C. D. Friedricha (viz níže), zdá se celé společné krkonošské putování obou přátel bilancuje a uzavírá.

Sedmý den / sobota 27. srpna (26 km) / Sněžné jámy, Velký a Malý rybník, Karpacz

Od Vosecké boudy se vydáme k Labskému vodopádu nad Labským dolem a pak po žluté přes Vysokou pláň (1497 m) ke Sněžným jamám. Dál budeme pokračovat po červené pod Vysokým kolem (1509) na Velký Šišák (1410) a přes Mužské kameny (1417) a Dívčí kameny (1414) až na Petrovku.

Výrazné formace žulových balvanů na hřebenech Krkonoš, zejména Mužské kameny, stejně jako hluboký ledovcový kar Sněžných jam Friedricha velmi zaujaly a jejich motivy vnesl do dvou svých symbolických obrazů, jimiž Krkonoše oslavil. V obraze „Ráno v Krkonoších“ (1810) umístil před výjev zamlžených široce odstupňovaných horských hřebenů v přicházejícím ranním slunci – které C. G. Carus přirovnal k „jemně zvednutým hřbetům klidně plynoucích mořských vln“ – motiv vysoké zubaté skály s krucifixem a dvojicí muže a ženy, kteří se k němu vzpínají. Obraz vyjadřuje duchovní transcendenci, nesenou celou probouzející se krajinou. Obdobné napětí pozorujeme v obraze „Ráno v horách“ (1823), v jehož prvním plánu se otevírá průhled do hluboké propasti mezi dvěma ostrými skalními výběžky, který do idylické scény se dvěma pasáčky, jež autor umístil na vrcholek jedné ze skal, vnáší moment typicky romantické kontradikce, znejistění existence. Tento motiv Friedrich plně rozvinul v obraze„Křídové útesy na Rujáně“ (1818).

Z Petrovky se dál vydáme po červené přes Slezské sedlo až k Poledním kamenům pod Stříbrným hřbetem (1489 m) a k ledovcovými jezerům Velký rybník a Malý rybník (Wielki a Maly stav). Velký rybník je největším ledovcovým jezerm v Krkonoších o rozloze 8,3 hektaru a hloubce až 24 metrů. Oba rybníky shora obejdeme a sejdeme k Malému rybníku, od něhož budeme pokračovat dolů po modré a žluté do polského lázeňského města a turistického centra Karpacz, kde přenocujeme v turistické ubytovně nebo na louce v lese.

Malý rybník (Maly stav) ztvárnil v roce 1839 v půvabném romantickém obraze „Jezero v Krkonoších“ Friedrichův drážďanský kolega a přítel malíř Adrian Ludwig Richter (1803-1884). Později jej zpodobnili ve svých obrazech a grafikách také čeští malíři konce 19. století Julius Mařák a Otakar Lebeda. Friedrichův obraz z roku 1821 „Táhnoucí mraky“ s motivem horského oka evokuje dojem krkonošské krajiny, do níž bývá také většinou historiků umění situován. Charakter zobrazené horské krajiny, jejíž terén výrazně klesá, připomíná Krkonoše; avšak poloha jezera na otevřené zelené louce bezprostředně k situaci Malého rybníku neodkazuje. Nicméně mohlo by jít o evokativní obraz, který v sobě, jak je to pro Friedricha příznačné, spojuje motivy ze dvou krajin.

Osmý den / neděle 28. srpna (28 km) / Karpaczs, Kowary, Horní Maršov

V Karpaczi si prohlédneme unikátní památku skandinávské sakrální architektury z 12. století, která byla do Karpacze přemístěn v roce 1842 z Norska. Jedná se o tzv. stavkirke, celodřevěný sloupový původem vikingský kostel, který se nacházel v rybářské vesnici Vang na jihu Norska; odtud jeho dnešní název Wang. V roce 1841 ho zde zachránil před likvidací významný norský malíř Johan Christian Dahl, profesor na drážďanské akademii a přítel a žák Caspara Davida Friedricha. Dahl s podporou pruského krále Friedricha Viléma IV. zajistil odkoupení, rozebrání a pečlivou dokumentaci všech částí stavby a usiloval o její přemístění do Osla; když tento jeho záměr selhal, zajistil převoz stavby do Berlína. Na prosbu hraběnky Friederiky Karoliny von Reden z Bukowce nakonec král věnoval kostel krkonošské obci Karpacz, kde byla nově postavená a rekonstruovaná stavba vysvěcena v roce 1844; od té doby slouží evengelíkům až dodnes.

Tzv. stavkirke, sloupový kostel, je takový typ stavby, jehož krov nenesou obvodové zdi, ale vysoké sloupy. Kdysi bylo takových staveb v Norsku tisíce, ale dodnes se jich dochovalo jen třicet. Pro Norsko jde o památky prvořadého významu. Budova kostela je postavena z norské borovice a nejsou v ní použity žádné hřebíky. Uvnitř je zachováno několik původních dřevěných prvků: 4 nárožní sloupy, 4 vnitřní sloupy, 2 sloupy u vchodu do kůru a portály, které jsou bohatě zdobené květinovými a zvířecími motivy a runovým písmem. Vedle kostela se nachází žulová věž, která dřevěnou budovu chrání před poryvy horského větru. Kostel Wang je také známý jako kostel šťastných manželství.

Po prohlídce kostela Wang se vydáme po zelené a žluté značce do sousední obce Kowary, kam během svého putování Krkonošemi došli malíři Caspar David Friedrich a Georg Friedrich Kersting. Z těchto míst budeme moci uvidět Krkonoše ze vzdálenější perspektivy, z níž je zobrazil Friedrich na některých svých posledních kresbách a obrazech z této cesty. Tedy jako hradbu vzdouvajících se mohutných hor s dominantou vrcholu Sněžky.

Z Kowarů se vydáme po zelené a po žluté na Pomezní boudy a odtud dál do Malé Úpy a přes Horní a Dolní Lysečiny do Horního Maršova, odkud se vrátíme autobusem do Prahy. (Alternativní trasa: po žluté do Krkonošského parku Narodového a pak po modré hřebenovkou až na Svorovou horu. Z ní dojdeme přes Obří hřeben na Sněžku a pak po žluté přes Růžovou horu na Růžovohorky a dál po zelené do Pece pod Sněžkou. A odtud návrat do Prahy autobusem.

Spoje z Horního Maršova do Prahy 28. 8.

• Horní Maršov, most: 16:21 – Praha, Černý Most: 18:50
• Horní Maršov, most: 17:11 – Praha, Černý Most: 19:35
• Horní Maršov, most: 18:23 – Praha, Černý Most: 21:18

Kontakty

• Jiří Zemánek, sarvanga@centrum.cz, 777 117 466
• Karel Čtveráček, ctv@seznam.cz, 603 355 072
• Tomáš Hrůza, tomashruza@gmail.com, 775 052 607

„Věřím, že hodně dobra by vzešlo ze změny postoje, kdyby se turisté opět stali poutníky.“

Rupert Sheldrake