„Společenství subjektů“: příroda jako živá, vnímavá a komunikativní

úterý 8. srpna – středa 9. srpna

V antropocénu se naše vědecké chápání života rychle mění. Zatímco v minulých staletích věda považovala lidi za jediné aktéry v jinak němém a předmětném vesmíru (včetně ostatních druhů), ekologická krize současné epochy ukazuje hlubokou provázanost lidí se všemi procesy biosféry, materiálními i psychologickými. Lidé jsou součástí živé planety a život na Zemi je mnohem více podoben naší vlastní zkušenosti, než jsme si ještě před deseti lety mysleli.

Na tomto pozadí představí biolog, filozof a mezinárodně uznávaný autor Andreas Weber svou práci o chápání života jako sdíleného, distribuovaného a pociťovaného procesu v sérii přednášek a workshopů, které budou probíhat po celé dva dny semináře. Nejnovější biologické poznatky vycházející z kognitivního výzkumu, biosémiotiky, ale také z široké škály studií jednotlivých druhů hub, rostlin a živočichů ukazují, že dnes můžeme chápat život jako proces ztělesněné subjektivity, jako vytváření individuálních postojů, pocitů a záměrů prostřednictvím vzájemně propojených těl organismů.

„Tajný život“ nejen rostlin, ale všech živých bytostí spočívá ve vytváření perspektivy vlastního já prostřednictvím intenzivního propojování a společného spolutvoření. V tomto obraze můžeme získat nové pochopení ekologie jako commons (společných statků) a jako sdíleného procesu porozumění a prožívání.

Úterý 8. srpna

od 9:00 do 11:30

Organismus jako já

45 min. přednáška, 30 minutový proces skupinového “držení”, přestávka, hodina otázek a odpovědí

Včely mohou být v euforii nebo trpět depresí. Mravenci si hrají. Pavouci sní, pravděpodobně stejným způsobem jako lidé. Lesní stromy pomáhají malým stromkům s potravou, a to i přes hranice druhů. Také bakteriální buňky jednají podle perspektivy svého vlastního já – a stejně tak desítky miliard buněk našeho těla. Biologové chápou živé bytosti stále více jako činitele, jako subjekty jednající z hlediska svého vlastního já a podle svého vlastního zájmu – jako mnohem více podobné lidem, než jsme si dosud představovali. Tato úvodní přednáška rozpracovává biologické, behaviorální a kognitivní základy pohledu na život jako na sdílenou subjektivitu.

od 13:00 do 17:30

Řekni, kdo jsem

Dvě hodiny přírodovědné dílny v rámci výletu

Subjektový charakter jiných než lidských bytostí lze prožít. Tato zkušenost je vlastně tím, co živí naši lidskou „lásku k přírodě“, i když tomu často není dobře rozuměno. Mnozí zahradníci a milovníci přírody vědí, jak se prakticky napojit na jiné bytosti, ale nemají k tomu žádný systém. Na tomto semináři rozšíříme prožitky všímavosti vůči jiným bytostem z nízkého prahu přístupu „lesní koupele“ k hlubší interakci s živými druhými.

od 19:00 do 21:30

Ekosystémy jako procesy vzájemné péče

45 min. přednáška, 30 min. meditace, 30 minutový proces skupinového “držení”, krátká přestávka, 30 min. otázky a odpovědi

Život znamená sebeutváření pocitové identity v neustále se měnícím těle. Postoj já – něco, co důvěrně známe jako centrum naší životní zkušenosti a pocitu, že žijeme – zůstává identický (nebo se spíše znovu a znovu kalibruje jako obnova jedné souvislé životní linie), ale základní tělo není vůbec stabilní. Na úrovni svého materiálního složení je na jedné straně v kontingentním rozkladu a na druhé straně se neustále znovuvytváří. Těla se kompostují v jiná těla. Život je distribuovaný proces. Ostatní bytosti jsou pro já nezbytné, já se skrze svůj dech neustále rozpouští a plodí další existence. Z této perspektivy můžeme zkoumat životní proces jako povinnou péči – život je organizován tak, že otevírá niky pro další život. Život je proces dávání života, je to dar, který je nutné dávat, aby vlastní existence mohla pokračovat. Z toho můžeme vyvodit základy ekologické distribuované etiky, na níž se lidé jako živé bytosti musí podílet.

Středa 9. srpna

od 9:00 do 10:45

Světlo v očích vlka

45 min. přednáška, 30 minutový proces skupinového “držení”, 30 minut otázek a odpovědí

Proč láska k přírodě? Proč hluboká fascinace jinými druhy, konkrétními nelidskými jedinci? Co přitahuje lidi světem k více než lidskému světu, jak o tom svědčí statisíce let rituální a umělecké praxe soustředěné kolem jiných zvířat? I když se lidé dnes aktivně podílejí na šestém masovém vymírání v dějinách Země, jsou také jediným druhem, o němž lze říci, že vždy vyhledává blízkost jiných druhů. Homo sapiens by mohl být přejmenován na Homo biophilos. Zapojení do procesů pospolitosti, ekologické péče, sdílení dechu a vytváření vlastní identity s hlubinami jiných bytostí formuje naši lidskou psychiku. Uvnitř jsme „divocí“ – sami sobě můžeme skutečně porozumět jen tehdy, když se vztahujeme k životu v tělech jiných bytostí. O přírodě a jejím rozměru jako duši.

od 13:00 do 17:30

Odpolední výlet s workshopem

od 19:00 do 21:00

„Práva přírody“ a přírodní společenství

45 min přednáška, 30 minutový proces skupinového “držení”, přestávka, 30 minut otázek a odpovědí.

Abychom mohli posoudit hnutí za „práva přírody“, které v posledních letech získává na síle, je slibné se podívat na kultury, které nikdy neměly problémy s přiznáním práv přírodě, protože viděly lidský druh a ostatní jiné než lidské druhy na stejné úrovni a žily v rovnostářské „společnosti bytí“. Tradiční „animistické“ společnosti nejsou antropocentrické, ale biocentrické, všechny bytosti podle nich slouží životu podle pravidel zakódovaných v příkázáních předků, jak správně žít. Zatímco v současných západních kulturách se o právech ve spojitosti s přírodou uvažuje podle římského pojetí práva, jako o určitých vlastnických právech, tedy jako o majetku, který lidé mohou vlastnit, v tradičních společnostech je příroda chápána jako něco, co se nachází mimo vlastnictví. Tyto kultury považují realitu za společnou věc (commons), za volně plynoucí zdroj, který všechny živí a který musí být všemi živen. Zajímavé je, že pokud se podíváme na proces distribuovaného života, který tvoří ekosystém a dokonce celou biosféru, můžeme v něm také najít procesy společného sdílení. Tato přednáška se bude zabývat právy přírody z pohledu ztělesněného společného vlastnictví (commons).

Andreas Weber je biolog, filozof a spisovatel o přírodě. Zaměřuje se na přehodnocení našeho chápání živého. Navrhuje všechny organismy nahlížet – a zacházet s nimi – jako se subjekty a tedy i s biosférou jako s významotvornou poetickou realitou. Andreas vyučuje na Univerzitě umění v Berlíně a na Bard College Berlin. Je hostujícím profesorem na UNISG v italském Pollenzu. Přispívá do významných německých novin a časopisů. Vydal více než tucet knih, naposledy v angličtině Enlivenment. A Poetics for the Anthropocene (MIT Press, 2019) a Sharing Life. The Ecopolitics of Reciprocity (Boell Foundation, 2020). V češtině Cítí, tedy je (Malvern, 2022).

Cyklus přednášek a workshopů Andrease Webera byl podpořen grantem Česko-německého fondu budoucnosti.

Kontakty pro další informace

• Jiří Zemánek, sarvanga@centrum.cz, 777 117 466
• Alena Malíková, alena.malikova@bioinstitut.cz, 604 905 611
• Tomáš Hrůza, tomashruza@gmail.com, 775 052 607