Thomas Berry (1914-2009) byl americký kulturní historik, religionista, kosmolog, přední myslitel de chardinovské tradice a jeden z nejpodnětnějších ekologických myslitelů 20.století. Zevrubně analyzoval povahu odcizení kultury a spirituality Západu od Země. Abychom mohli jako jednotlivci i jako lidský druh podle Berryho uspět, musíme porozumět příběhu vesmíru. Společně s kosmologem Brianem Swimmem rozvinul Berry evoluční kosmologii „nového příběhu“, sjednocující vědu a spiritualitu, jež nahlíží lidstvo, Zemi a vesmír jako jedinou mnohotvárnou evoluční událost. Thomas Berry je autorem řady publikací: The New Story (1978), The Dream of the Earth (1988), The Universe Story (s Brianem Simmem, 1992), The Great Work – Our Way into the Future (1999), The Sacred Universe (2009) ad. Viz.: www.thomasberry.org.
- Vesmír, sluneční systém a planeta Země samy o sobě i ve svém evolučním vývoji ustavují pro lidské společenství primární zjevení toho nejzazšího tajemství, z něhož se všechny věci vynořují do bytí.
- Vesmír je jednotou, interaktivním a geneticky spřízněným společenstvím bytostí, které jsou spolu spojeny v nerozdělitelném vztahu v prostoru a čase. Jednota planety Země je zvláště zřejmá: každá její bytost je hluboce zapojena do života a fungování každé další bytosti.
- Za všudypřítomnou psychickou dimenzi vesmíru od jeho počátku je třeba pokládat schopnost jednotlivých bytostí pro uspořádané seberozvíjení, sebevyjádřování a důvěrné představování se ostatním modům bytí.
- Třemi základními zákony vesmíru ve všech rovinách skutečnosti jsou diferenciace, subjektivita a společenství. Tyto zákony určují realitu, hodnoty i směřování, jimiž se vesmír vyvíjí.
- Vesmír v sobě obsahuje násilný stejně jako harmonický aspekt, ale ve svém širším rozvoji je stále tvořivý.
- Země uvnitř slunečního systému je sebe emergentním, sebe rozmnožujícím se, sebe vyživujícím , sebe sama vzdělávajícím, sebe sama ovládajícím, sebe sama léčícím a sebe uskutečňujícím se společenstvím. Všechny jednotlivé životní systémy planety musí své bytí a své fungování integrovat uvnitř tohoto rozsáhlého komplexu vzájemně závislých pozemských systémů.
- Člověk se vyvíjí uvnitř živých systémů Země jako bytost, v níž vesmír reflektuje a oslavuje sám sebe ve zvláštním modu sebe si uvědomujícího vědomí. Člověk je geneticky kódován pro další kulturní kódování, díky kterému projevuje v různých oblastech Země své specificky lidské vlastnosi v pozoruhodné rozmanitosti.
- Domestikace: přechod k vesnickému životu a k větší kontrole nad silami přírody se odehrál v neolitické době, před 12 000 lety – počátky zemědělství, domestikace zvířat, tkaní, hrnčířství a výroba nových kamenných nástrojů.
- Klasická civilizace: progresivní odcizení člověka od přírodního světa. Vznik měst, rozvinutí náboženského výrazu v rituálech a v architektuře, rozvoj specializovaných společenských funkcí, vzrůst centralizované vlády, vynalezení písma a s tím spojených technologií.
- Vědecko-technologická, industriální fáze civilizace: v Evropě a Severní Americe začíná docházet k násilnému plundrování Země. Její fungování, co se týče chemické rovnováhy, biologických systémů i geologických struktur, se nesmírně proměňuje. Atmosféra i voda jsou v rozsáhlém měřítku znečišťovány, půda je erodována a dochází ke hromadění toxického odpadu. Mystika Země se vytrácí z lidského vědomí.
- Ekologický věk: je hledán nový intimní vztah s integrálním fungováním přírodního světa; destruktivní atropocentrismus je nahrazován ekocentrismem; od nadřazenosti lidského společenství se přechází k prvořadému významu integrálního společenství Země.
- Nově se rozvíjející ekologické společenství potřebuje mystiku exaltace a objevuje ji v obnově velké kosmické liturgie, která oslavuje nový příběh vesmíru a jeho vznik prostřednictvím evolučního procesu.
Text Thomase Berryho „Twelve Principles for Understanding the Universe and the Role of the Human in the Universe Process“ přeložil z anglického originálu Jiří Zemánek.