„Slova, jimiž mluvíte, se stávají domem, ve kterém žijete.“

Háfiz

Hlavní tezí přednášky je tvrzení, že to, jakými slovy mluvíme, určuje to, jak svět kolem sebe vnímáme, respektive, v jakém světě žijeme. Americký ekofilosof David Abram si pronikavě povšiml, že jedna z hlavních příčin, proč se naše vnímání tolik oddělilo od přírody, souvisí s rolí našeho jazyka; s určitým typem diskurzu, založeném na alfabetickém písmu, který výrazně proměnil naše vnímání světa kolem nás, včetně nás samých a našeho vztahu k posvátnému. Seznámíme se s Abramovým výkladem, jak používání alfabetického písma účinně zkratovalo naši původní bohatou smyslovou reciprocitu se smyslovou zemí a dovedlo nás k tomu, že se naše vědomí uzavřelo samo do sebe, do svých abstrakcí a začalo komunikovat jen se svými vlastním znaky a technologiemi.

Tato velmi riskantní situace nás dnes přivádí na pomezí ekologického a klimatického kolapsu, kdy svět přírody vnímáme pouze jako soubor inertních objektů a procesů, které se snažíme kontrolovat a ovládat, nicméně se necítíme být plně integrální součástí přírodního světa: součástí zvířat, rostlin, hor, lesů, řek, ptáků, nebe a hvězd, které dřívější kultury vnímali jako svébytné oduševnělé subjekty a považovaly je za svou větší rodinu. Druhou tezí přednášky je tudíž prohlášení, že dnes opět potřebujeme dát samy sobě novou kulturní formu, která bude koherentní s větším společenství života. Potřebujeme se znovu probudit do našich animistických smyslů a začít se učit, jak více než lidské zemi kolem nás opět hluboce naslouchat, jak s ní navázat rozhovor, jak znovu pocítit její oživující dotek, jak s ní ladit. Klíčovým locus této transformace je rozšířené pochopení jazyka, které do sebe dokáže zahrnout okolní živou zemi jako našeho mluvčího v dialogu. V tom nám mohou být velkou inspirací některé domorodé kultury a někteří básníci (Robinson Jeffers, Rainer Maria Rilke, Gary Snyder, Mary Oliver ad.). Dnes potřebujeme nikoliv v té míře mluvit o světě, ale především mluvit ke světu. „Křičet k větrům, šeptat k řekám a jelenům …“ (David Abram).

Jiří Zemánek, historik umění, kurátor, publicista a kulturní aktivista. Zajímají ho přesahy umění do oblasti ekologie, kosmologie a spirituality a formování nové integrální kultury. Založil občanské sdružení Pilgrim – Potulná univerzita přírody, které se věnuje péči o bezbariérovou krajinu a prohlubování vztahu člověka se zemí, a českou sekci Budapešťského klubu. Je překladatelem a editorem textů z oblasti hlubinné ekologie, kosmologie a širokého spektra holistického myšlení. Spolupracuje s časopisy Sedmá generace a Tvar.