„Königstein, Lilienstein, Pfaffenstein a potom Winterberg a za nimi ty ohromné hory Čech … byla to neuvěřitelná krása.“

Philipp Otto Runge po návštěvě Saského Švýcarska v květnu 1802

Pfaffenstein (435 m), jedna z plošně nejrozsáhlejších a nejvýraznějších stolových hor Saského Švýcarska, nacházející se na levém břehu Labe poblíž obcí Königstein a Pfaffendorf, je poněkud skryta našim pohledům za dominujícími stolovými horami Liliensteinem a Königsteinem, které se nacházejí v samém srdci této úžasné skalní krajiny. Na divoký členitý Pfaffenstein, na němž se nachází mnoho skalních útvarů, štěrbin a jeskyň, se vydáme z Königsteinu, kam dojedeme z Prahy vlakem. Pfaffenstein je díky své rozsáhlosti a rozmanitosti označován také jako „Saské Švýcarsko v miniatuře“. Není to vlastně hora, ale kilometr dlouhý horský masiv, jehož náhorní plošina byla osídlena již před více než 3 000 lety; nacházela se zde jedna z nejstarších opevněných lokalit lužické kultury. Okolo hlavního masivu hory se nachází řada izolovaných skalních útvarů, z nichž nejznámější a nejslavnější je skalní jehla Barberine na jeho jižním okraji, považovaná za jeden z hlavních symbolů Saského Švýcarska. Vedle Pfaffensteinu navštívíme na našem putování trojici dalších s ním spojených magických stolových hor: Gohrisch (448 m), Papststein (451 m) a Kleinhennersdorfer Stein (392 m).

V sobotu 17. října se sejdeme v 6:30 v Praze na hlavním nádraží, odkud se vydáme rychlíkem v 6:47 do Königsteinu (přes Děčín a Bad Schandau), kam dorazíme v 9:18 hod. Z nádraží půjdeme do centra Königsteinu a odtud se vydáme po zelené na rozcestí u Pfaffendorfu a z něj polní cestou dojdeme pod Pfaffenstein. Vyjdeme na jeho vrcholové plató, vydáme se k rozhledně a restauraci a od ní budeme pokračovat až k vrcholu hory a na její jižní vyhlídku se skalní jehlou Barberine. Barberine je vysoká 43 metrů a podle legendy představuje zakletou zkamenělou pannu; horolezci byla poprvé slezena v září 1905. Od Barberine je jedinečný výhled do Čech na Děčínský Sněžník, Růžák a Lužické hory. Průkopníkem turistiky na Pfaffensteinu a jeho velkým znalcem byl Carl Gottlob Jäckeln (1803–1882), nazývaný „Horský duch Pfaffensteinu“. Povíme si o něm a o historii Pfaffensteinu něco víc.

Z Pfaffensteinu sejdeme neznačenou cestou kolem lezecké skály Stiller Turm na okružní cestu Míšeň–Schmilka a budeme po ní pokračovat až ke skalnímu bloku Petrisch Felsen pod horou Gohrisch, která je rozsahem sice výrazně menší, ale o něco vyšší než Pfaffenstein. Obtížně přístupný vrchol hory byl zpřístupněn až o třicet let později než vrcholy okolních hor; jsou odtud nádherné výhledy do okolní krajiny. Původně tvořil Gohrisch se sousedním Papststeinem a Kleinhennersdorfer Steinem souvislou pískovcovou desku, která v průběhu svého vývoje erodovala do tří zbytkových masivů, které dnes tvoří zmíněné samostatné hory; tomuto mikroregionu se v Saském Švýcarsku také říká „oblast kamenů“.

„Nejprve je však třeba vystoupit na Papststein. Kdo na něj vyjde, najde vynikající výhled do okolí a také některé výhledy do dálky …“

Wilhelm Leberecht Götzinger, 1812

Vystoupíme na vrchol Gohrische, prohlédneme si zde Švédskou jeskyni, a od vyhlídky u Pavilonu sejdeme z hory dolů a budeme pokračovat dál kolem lezecké skály Muselmann až na vrchol sousední hory Papststein. Základ pro turistický zájem o Papststein položil saský princ (a pozdější saský král) Friedrich August svým výstupem na tuto horu v roce 1830. V roce 1863 zde byla postavena horská hospoda, která stojí dodnes. Horolezcům nabízí Papststein tři lezecké vrcholy: Große Hunskirche, Kleine Hunskirche a Papst, skýtající přes 120 lezeckých cest. Große Hunskirche a Kleine Hunskirche jsou krásně viditelné z vrcholu směrem na východ.

Sejdeme z vrcholu Papststeinu na rozcestí nad Papstdorfem a vydáme se odtud po žluté ke třem pseudokrasovým jeskyním na úpatí hory Kleinhennersdorfer Stein: Hampelhöhle (Hampelovy jeskyně), Eishöhle (Ledové jeskyně) a Lichterhöhle (Jeskyně světel), které jsou její hlavní atrakcí. Jeskyně překvapují svou velikostí; Lichterhöhle kdysi sloužila k těžbě písku a četné čajové svíčky zde tradičně slouží k večernímu osvětlení. Celá osamocená stolová hora, vzdálená ruchu turismu, je protkaná sítí neznačených stezek a vyzývá k volnému bloudění; vládne v ní prý naprostý klid. Sejdeme z jejího vrcholu na červeně značenou cestu, která vede pod lesem do obce Kleinhennersdorf. Budeme po ní pokračovat alejí přes pole a poté lesem až na komunikaci na levém břehu Labe, po níž dojdeme na vlakové nádraží v Bad Schandau, odkud se vrátíme vlakem do Prahy.

Spoje: sobota 17. října

Cesta tam:

• Praha hl. n., R20, odj. 6:47 – Děčín hl. n., příj. 8:33 → Děčín hl. n., odj. 8:41 – Bad Schandau, příj. 9:11 → Bad Schandau, odj. 9:14 – Königstein, příj. 9:18

Cesta zpátky:

• Bad Schandau, odj. 15:37 (rj 383 Berliner) – Praha hl. n., příj. 17:25
• Bad Schandau, odj. 16:48 (U28 / OS 28010) – Děčín hl. n., příj. 17:17 → Děčín hl. n., odj. 17:25 (R 20 / R 693 Labe) – Praha hl. n., příj. 19:10
• Bad Schandau, odj. 17:37 (rj 177 Berliner) – Praha-Holešovice, příj. 19:15

„Věřím, že hodně dobra by vzešlo ze změny postoje, kdyby se turisté opět stali poutníky.“

Rupert Sheldrake

Kontakty

• Jiří Zemánek, email: sarvanga1@seznam.cz, mobil: 777 117 466
• Tomáš Hrůza, email: tomashruza@gmail.com, mobil: 775 052 607
• Michaela Skalníková, email: michaela.skalnikova@gmail.com, mobil: 605 153 890