„Pokud lidé chtějí znovu objevit krásu přírody,
měli by chodit pěšky, …“

Nanao Sakaki

Po skončení semináře „Jít nalehko aneb Japonské inspirace“ se v neděli 23. srpna v poledne vydáme z kláštera v Broumově na putování, v němž propojíme bohatou skalní krajinu Broumovské vrchoviny s vysokohorskou krajinou Krkonoš po obou stranách státní hranice. Cílem našeho putování budou dva nádherné vodopády u Szklarské Poręby a vzývání životodárného horského ducha Krkonoš. Poté, co v místě Hvězdy přejdeme přes hřeben Broumovských stěn, prozkoumáme nejprve skalní bludiště na Ostaši a Kočičí skály u Police nad Metují. Pak se v Teplických skalách ponoříme do divokého tajemného labyrintu úzkých soutěsek a vysokých skalních věží a navštívíme zde proslulé Velké chrámové náměstí. Dál budeme pokračovat Cestou bratří Čapků přes Trutnov do jihovýchodní části Krkonoš: na Rýchorském hřbetě navštívíme kouzelný Dvorský les se zbytky bukového pralesa a u Horních Albeřic se seznámíme s oblastí Krkonošského krasu: s Bischofovým lomem a proslulou Albeřickou jeskyní. Poté se od Horní Malé Úpy projdeme po nejvyšším hraničním hřebeni Krkonošského národního parku – přes Svorovou horu, Sněžku, Wielki Staw, Mužské kameny, Vysoké kolo až ke Sněžným jamám. Zde pod Violíkem sejdeme do Szklarské Poręby, dnes největšího střediska klimatického lázeňství a turistiky v Dolním Slezsku, kde navštívíme proslulé vodopády Szklarki a Kamieńczyka a Muzeum spisovatelů Carla a Gerharta Hauptmannových. Odtud se nakonec vrátíme přes Szrenicu do Čech k Mumlavskému vodopádu a do Harrachova, kde naše putování ukončíme.

„V horách se dívám na hory
za deště poslouchám déšť
jaro léto podzim zima
včera mi bylo dobře
a zítra bude taky“

Santóka

První den, neděle 23. srpna

Broumov-Křinice-Hvězda-Hlavňov-Ostaš-Kočičí skály (17 km)

Ve 12 hodin vyrazíme z Broumovského kláštera po červené turistické značce Jiráskovou cestou do Křinice k Bráně času (dílu sochaře Petra Honzátka), které symbolizuje spojení lidí a krajiny Broumovska a polského Kladska. Odtud budeme pokračovat na vrch Hvězda, jeden z vrcholů Broumovských stěn, s nádhernou barokní kaplí Panny Marie Sněžné od architekta Kiliana I. Dienzenhofera (1731–1733); bývá řazena do tzv. Broumovské skupiny barokních kostelů. Je odtud jedinečný výhled do rozlehlé Broumovské kotliny a na pohraniční Javoří hory. Z Hvězdy sejdeme Hrubou roklí do Hlavňova a budeme pokračovat až na rozcestí pod stolovou horou Ostash (702 m). Projdeme nejprve Horní labyrint Ostaše se skalními útvary Mohyla smrti a Čertovo auto až na Frýdlantskou vyhlídku. A pak se vydáme do Dolního labyrintu do Kočičích skal, kde navštívíme Sluj českých bratří a Kočičí hrad. Přenocujeme na úpatí Ostaše na louce v Údolí Klučanky.

„Ticho –
zpěv cikád
proniká do skály“

Macua Bašó

Druhý den, pondělí 24. srpna

Ostaš-Dědov-Javor-Teplické skály-Radvanice-Jestřebí bouda-Německé louky (22 km)

Ráno se od Ostaše vydáme do Dědova a dál přes Javor až do půvabné romantické osady Skály se zříceninou stejnojmenného hradu a zámkem Bischofstein u Černého jezera. Odtud budeme pokračovat po zelené značce do Teplických skal, které jsou součástí Národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály. Vydáme se nejprve na vrch a rozhlednu Čáp (786 m) a dál Teplickým údolím až na rozcestí U Sekery, kde zabočíme doleva po modré na placený okruh, který nás dovede na Velké chrámové náměstí. Budeme pokračovat kolem vodopádu, Skalní koruny, Skalní věže Tsunami až na rozcestí u skalní věže Mákula, kde zabočíme na zelenou, která nás dovede ze skalního města ven k bývalé osadě Záboř.

NPR Adršpašsko-teplické skály představují největší skalní město ve střední Evropě, které vzniklo před 89 miliony let. Začalo být objevováno až v průběhu 18. století; k jeho velkým obdivovatelům patřil v 90. letech 18. století německý básník Johann Wolfgang Goethe (jehož busta se nachází v Adršpašských skalách u Velkého vodopádu) a český grafik Antonín Balzer. Z Teplických skal budeme pokračovat po červené přes Janovice u Trutnova a Radvanice až k Jestřebí Boudě, kde se nachází ubytovna Klubu českých turistů. Přespíme buďto v ní anebo kilometr za ní na Německých loukách u Markoušovic.

„Bez peněz, bez věcí
a bez zubů
docela sám“

Santóka

Třetí den, úterý 25. srpna

Markoušovice-Lhota-Trutnov-Bučina-Tvrz Stachelberg-Dvorský les-Rýchorský kříž (23 km)

Ráno vyrazíme od Markoušovic po červené Cestou bratří Čapků do Lhoty a dál přes východní část Trutnova Poříčí, které projdeme k vlakovému nádraží Trutnov střed. Odtud budeme pokračovat po žluté na Bučinu (521 m), Vébrovku a Zámecký vrch až k dělostřelecké pevnosti Stachelberg, která byla budována na konci 30. let jako součást československého opevnění proti hitlerovskému Německu. Odtud se vydáme do tajuplného Dvorského lesa (1036 m), který je souvisle porostlý lesem s velmi cennými zbytky bukového pralesa – charakteristické jsou pro něj pokroucené kmeny porostlé mechem a kapradím. Dojdeme až na Kutnou (1002 m) k Rýchorské boudě, odkud jsou jedinečné výhledy, na východ směrem k Jeseníkům i na západ na vrcholové pásmo Krkonoš; přenocujeme buďto na Rýchorské boudě nebo na louce pod širákem u Rýchorského kříže, který je odtud vzdálený asi kilometr.

„Vím dobře,
že lidský život
je jen pěna na vodě,
a přece si přeji,
aby trval tisíc let.“

Ótomo no Jakamoči, Manjóšú IV.

„Je mi úzko
z těch dvou velkých moří,
života a smrti – toužím po horách,
kde není odliv ani příliv.“

Manjóšú IV.

Čtvrtý den, středa 26. srpna

Rýchorský kříž-Horní Albeřice-Lysečinská hora-Horní Malá Úpa-Sněžka-Luční bouda (23 km)

Ráno se vydáme po červené (Cestou bratří Čapků) pod Mravenečníkem (1005 m) po hraniční hřebenovce; přejdeme přes Čepel (912 m) a budeme postupně scházet do Horních Albeřic, do krasové oblasti s několika vápencovými lomy s jeskyněmi. Po cestě navštívíme Celní lom s Krakonošovou a Celní jeskyní a Krakonošův lom; Krakonošova jeskyně dosud nebyla prozkoumána a není tudíž přístupná. Dál budeme pokračovat k Muzeu Vápenka, za nímž se nachází Bischofův lom s proslulou Albeřickou jeskyní, ve které se skrývá největší podzemní jezero u nás.

Albeřická jeskyně je největší jeskyně Krkonošského krasu (měří 590 m), má nejhlubší šachty a 20 metrů hluboké jezero s rozsáhlým zaplaveným labyrintem chodeb, které podle všeho pokračují až do Polska; jeskyně, v níž od roku 1968 probíhá rozsáhlý průzkum, není bohužel přístupná. Z Horních Albeřic se vydáme na rozcestí Pod Lysečinskou boudu a pak po zelené na Lysečinskou horu (1188 m) a dál až do Horní Malé Úpy. Odtud budeme pokračovat po žluté na Svorovou horu (1411 m) a přes Czarny Grzbiet na vrchol Sněžky (1603 m). Z ní sejdeme po modré do Obřího sedla k polskému Slezskému domu; přenocujeme buďto ve Slezském domě anebo na Luční boudě, která je odtud vzdálená 2,3 km.

„Na pláni Akizu,
na hoře zvané Lidský svět,
kde nic dlouho netrvá,
zdálo se mi o modrém kosatci.“

Manjóšú II.

Pátý den, čtvrtek 27. srpna

Luční bouda-Polední kameny-Velký Šišák-Sněžné jámy-Lysa Góra-Vodopád Szklarki (23 km)

Ráno se vydáme z Luční boudy po žluté (Jantarovou cestou) přes státní hranici na rozcestí Rovina pod Sněžkou a odtud budeme pokračovat po červené (Cestě česko-polského přátelství) nad kotlem Malého stawu k Boudě prince Jindřicha nad Wielkym Stavem až k nádhernému Polednímu kameni. Odtud pak na Slezské sedlo a hřebenovkou přes Petrovku, Dívčí kameny (1414 m), Mužské kameny (1417 m), Velký Šišák (1410 m) a kolem Vysokého kola (1509 m) až ke Sněžným jamám; od Sněžných jam je jedinečný výhled do Polska k jezerům u Jeleniej Góry. Dál půjdeme k Čáblově kazatelně a pak pod Violíkem sejdeme dolů Labským kotlem až na rozcestí Pod Labským szczytem a odtud budeme pokračovat do údolí kolem Lysé Góry (673 m) až na východní okraj Szklarské Poręby. Dojdeme k vodopádu Szklarki, který se nachází v lese u stejnojmenné říčky a kousek za vodopádem u Žoltych skal přenocujeme.

Vodopád Szklarki se nachází v enklávě Krkonošského národního parku a je jeho druhým nejvyšším vodopádem. Je vysoký přes 13 metrů a vyznačuje se jedinečnou kaskádou vody, která se spirálovitě stáčí dolů a která fascinovala už mnoho umělců. Jeden z prvních obrazů tohoto vodopádu vytvořil český grafik Antonín Balzer (asi 1794). V roce 1800 jej obdivoval pozdější prezident Spojených států John Quincy Adams. 17. července 1810 ho navštívil Caspar David Friedrich, který si na skalním bloku u vodopádu nakreslil postavu svého přítele G. F. Kerstinga. 15. srpna 1824 si jej na své cestě do Krkonoš naskicoval také norský malíř Johan Christian Dahl a zobrazili ho mnozí další grafici jako například Carl Theodor Mattis, Ludwig A. Richter či F. Kosek.

„Mé srdce přetéká láskou
jak vzedmuté vlny vodopádu
jenž běží po skalinách, můj drahý!“

Manjóšú III.

„Poezie vyvolává ze slov ozvěnu prapůvodního světa.“

Gerhart Hauptmann

Szklarska Poręba a umělecká kolonie kolem bratří Carla a Gerharta Hauptmannových

Historie Szklarské Poręby (původně německy Schreiberhau), ležící v údolí na úpatí Krkonoš mezi svahy Szrenice a Wysokim Kamieniem, sahá až do 13. století, kdy se tento kraj stal centrem hledačů drahokamů a vzácných rud, kteří sem přicházeli z dalekého Valonska, Harzu, Saska či z Krušných hor. Od 14. století je spjata též s rozvojem sklářství – až do 19. století zde působily významné sklářské hutě, které Szklarskou Porębu proslavily jako hlavní centrum sklářství ve Slezsku. Od 19. století se stala obec také důležitým turistickým centrem; dnes je největším letoviskem a střediskem turistiky a zimních sportů v Polsku a nacházejí se v ní vynikající klimatické lázně.

Nicméně Szklarska Poręba se stala též důležitým centrem uměleckého života. Z okruhu intelektuálů kolem bratří spisovatelů Carla a Gerharta Hauptmannových, kteří se ve Szklarské Porębě usadili v r. 1890 na statku v „Údolí sedmi domů“, zde vznikla kolem roku 1900 početná umělecká kolonie. Sešla se v ní řada malířů, spisovatelů a hudebníků a dům bratří Hauptmannů se stal místem jejich setkávání; všechny je spojovala láska k přírodě, k horám a krajině a k venkovskému životu v Krkonoších. Oba bratři se velmi inspirovali krkonošským folklórem. Carl Hauptmann napsal proslulou Knihu o Rübezahlovi (Krakonošovi) a mýtický duch Krkonoš prostupuje též dramaty Gerharta Hauptmanna. Jak zjistil japanolog Antonín Líman, slavné neoromantické drama Gerharta Hauptmanna Potopený zvon (1896) ovlivnilo – zejména v motivu „potopeného zvonu“ – dokonce významného japonského romantika Izumi Kjóku, který napsal podobnou hru Zakleté jezero a navíc Hauptmannovo drama přeložil do japonštiny. Kjókovo drama pojednává o hledání kompromisu lidského a přírodního světa a ukazuje, že soužití lidí a přírody je možné, když lidé ctí základní zákon vesmíru – lásku a respekt k přírodě – a nezapomenou na dávné dorozumívací rituály předků.

Šestý den, pátek 28. srpna

Muzeum Země-Vodopád Kamieńczyka-Szrenica-Mumlavský vodopád-Harrachov (22 km)

Ráno se vydáme od Žoltych skal po zelené do Muzea Země (Juno) se zajímavou mineralogickou expozicí a odtud k Domu Carla a Gerharta Hauptmannových, který si zevrubně prohlédneme, včetně Parku horského ducha. Odtud budeme pokračovat přes centrum Szklarské Poręby podél říčky Kamienna až k vodopádu Kamieńczyka, jenž se nachází na potoku Kamieńczyk a padá z výšky 27 metrů ve třech kaskádách do hluboké rokle. Od vodopádu se budeme po červené vracet do Čech přes Szrenicu, Svinské kameny a pak po žluté na Harrachovu cestu a podél Mumlavy k Mumlavskému vodopádu a do Harrachova. Z Harrachova se vrátíme autobusem do Prahy.

„Abychom se příliš neunavili, rozhodli jsme se toho dne spokojit s výletem k vodopádu Kamieńczyka. Jeho poloha je stejně divoká a romantická jako u vodopádu Szklarki, ale je třikrát vyšší, měří sto padesát stop. Zdá se zde, stejně jako na mnoha místech v tomto okolí, že nějaký prudký otřes roztrhal balvany a vytvořil tyto gigantické propasti, zívající mezi skalami.“

John Quincy Adams, Dopisy o Slezsku, 1. srpna 1800

Vodopád Kamieńczyka (Zakelský vodopád)

Vodopád Kamieńczyka je v Krkonoších jedním z nejpůsobivějších. Jeho voda se divoce a hlučně řítí ve třech kaskádách do skalní kotliny, která se otevírá směrem do údolí, a shromažďuje se v malém horském jezeře. Jeho krásu objevili v 18. století umělci jako Anton Balzer, obdivoval ho John Quincy Adams, široce známým ho učinil preromantik Christoph Nathe (1753–1806). V roce 1810 šel v Natheho stopách C. D. Friedrich, který o rok později namaloval olejový obraz vodopádu Kamieńczyka (dnes bohužel nezvěstný). V srpnu 1824 si vodopád na své cestě Krkonošemi naskicoval také norský malíř Johan Ch. Dahl a jeho slávu šířili četní lokální němečtí grafici jako například skvělý Carl Theodor Mattis a F. A. Tittel ad.

„Jak nestálý
je náš pomíjivý svět
a přece a přece …“

Kobajaši Issa

Na putování se musíte osobně přihlásit přes mailovou adresu nebo telefon jednoho ze tří níže uvedených organizátorů – viz „kontakty“. Na putování je každý svobodný a ručí sám za sebe. Můžete se zúčastnit celého putování nebo s námi putovat jen jeden nebo dva dny. Maximální počet účastníků je 15 osob.

Chcete-li finančně podpořit kulturní aktivity spolku PILGRIM, můžete tak učinit na čísle účtu u Fio banky, a.s.: 2901522796/2010. Předem vám za to děkujeme.

"I believe that a lot of good would come from a change in attitude if tourists became pilgrims again."

Rupert Sheldrake

Contacts

• Jiří Zemanek, email: sarvanga1@seznam.cz, mobile: 777 117 466
• Tomas Hruza, email: tomashruza@gmail.com, mobile: 775 052 607
• Michaela Skalníková, email: michaela.skalnikova@gmail.com, mobil: 603 361 751

Zpáteční spoje v pátek 28. srpna

Harrachov – Praha

AUTOBUS:

• odj. Harrachov 14:57 – příj. Jablonec n. Nisou 15:56; odj. Jablonec n. Nisou 16:21 – příj. Praha, Černý Most 17:20
• odj. Harrachov 15:15 – příj. Praha, Černý Most 17:30
• odj. Harrachov 16:15 – příj. Jablonec n. Nisou 17:17; odj. Jablonec n. Nisou 17:20 – příj. Praha, Černý Most 18:45
• odj. Harrachov 17:15 – příj. Praha, Černý Most 19:45