Kosmická procházka v MoonCourt v Blue Mountain, Austrálie – Glenys Livingston.

Tento rituál vytvořila v polovině 80. let minulého století sestra dominikánského řádu Miriam Theresa MacGillisová z farmy Genesis v Blairstownu v New Jersey; byla k němu inspirována „Novým příběhem“, jak ho vyprávěl ekoteolog a kosmolog Thomas Berry (1914-2009). Rituál je navržen tak, aby jeho účastníkům nabídl prožitek velkoleposti kosmického času a prostoru a kosmické tvořivosti. „Kosmická procházka“ nás uvádí do posloupnosti „příběhu vesmíru“, včetně procesu rozvoje Země a krátké historie lidstva; vyjadřuje jedinečnost každé životní události, jedinečnost každého projevu kosmického příběhu v rozvoji celku, na němž se podílí každý z nás.

Velká část textu tohoto příběhu je převzata z prologu ke knize Briana Swimma a Thomase Berryho The Universem Story: From Primordial Flaring Forth to the Ecozoic Era (New York, HarperCollins 1992). Události, které byly vybrány jako zastavení na této procházce jsou do určité míry náhodné. Můžete si zvolit jiné události, které chcete vyzvednout. Časovou osu historie vesmíru a Země lze najít v mnoha pramenech. Vedle zmíněné knihy The Universe Story také v knize A Walk through Time od Sydney Liebesové, Elizabeth Sahtourisové a Briana Swimma (1998) nebo v knize What is Life? od Lynn Margulisové a Doriona Sagana (1995).

„Kosmická procházka, kterou rozvinula dominikánská sestra Miriam Theresa MacGillisová z farmy Genesis představuje symbolickou rekonstrukci, která nám pomáhá prožitkově vstoupit do příběhu vesmíru. Účastníci rituálu kráčejí podél dlouhého provazu rozloženého do tvaru spirály, který představuje celý příběh vesmíru, včetně příběhu Země, a jeho postupného rozvíjení a diferenciace od počátku až do přítomnosti. Zpočátku se zdá, že jde o procházku podél časové osy, protože hlavní události v historii vesmíru a Země jsou na provaze vyznačeny malými svícemi v patřičných vzdálenostech. Například počátek života na Zemi je vyznačen jako první let ptáka. Ve skutečnosti však jde o mnohem víc než o časovou linii, protože nepozorujeme plynutí událostí jako objektivní pozorovatel, který se na něj dívá zvnějšku, ale vstupujeme do rozvoje svého vlastního bytí a spojujeme se s ním a tím s celou Zemí a s ekosystémy, kterých jsme součástí. Tím, že procházíme podél velmi dlouhé symbolické cesty a rozsvěcujeme svíce, aby se určité události zvýraznily, se pokoušíme sjednotit s naší historií. Konec konců náš přítomný svět představuje nové strukturování téže látky, která dříve v onom Věčném Teď představovala dlouhý sled jiných bytostí a vztahů. Procházka nám umožňuje oslavit ušlechtilé tvory Země, jak staré tak ty nové, ztotožnit se se Zemí a pochopit hloubku naší vzájemné závislosti a naše společenství s ní i s ostatními bytostmi, když od samého počátku společně participujeme na jejím rozvoji. Uvědomili jsme si, jak ohromující je být sama sebe si uvědomující, vědomou bytostí, současnou formou, která se stala Vesmírem a Zemí? Už víme, jakými pozoruhodnými tvory jsou naši bratři a sestry, zvířata a rostliny, každý se svou jedinečnou citlivostí a vnímavostí? V tomto čase velké nouze nám kosmická procházka pomáhá rozvinout transformované vědomí, jež nám dovoluje spojit se s velkým dílem, které vyvolává to, co Thomas Berry výstižně nazval ekozoickou érou.“

― Mary Conrow Coelho, autorka knihy Awakening Universe, Emerging Personhood / The Power of Contemplation in an Evolving Universe (2001)

Spirální galaxie M 81 s červenými body, místy zrodu hvězd (Hubbleův teleskop).

PROLOG

Toužíme poznat: Co přišlo poprvé? Jaký byl začátek? Ta událost před všemi ostatním událostmi? Ten čas před všemi ostatními časy? Nevíme. Možná to poznat nemůžeme. A přesto jsme to pojmenovali: Sen, Tajemství, kvantové vakuum, Bůh …

1

Před 13,7 miliardami let z toho místa, které bylo ne-místem, z toho času, který byl ne-časem kosmos vzplál v tiché záři nepředstavitelné oslnivosti do existence. Všechna energie, která kdy existovala v celém rozsahu času vybuchla z jednoho bodu, jenž byl menší než zrnko písku. Nepředstavitelně ohromné množství elementárních částic, světla a samotného časoprostoru se rozvinulo a expandovalo z tohoto kvantového vakua, z této počáteční jednoty. Pokud v budoucnosti budou zářit hvězdy a ještěrky v jejich světle budou mžourat, budou tyto procesy umožněny toutéž numinózní energií, která vytryskla na úsvitu času.

2

O 300 000 let později – vesmír hustě napěchovaný energií se vzdouval a stoupal všemi směry; následkem toho se elementární částice ochlazovaly a stabilizovaly a umožnily vznik prvních atomických entit vodíku a helia. Tyto elementární atomy představovaly nová spojení, umožněná vesmírnými sílami přitažlivosti, přitahujícími jednoduché částice do spojených vztahů. Nikoli inertní nebo mrtvý ani pasivní, každý atom hřměl svou vlastní zvláštní aktivitou.

3

Jedna miliarda let nepřerušené noci umožnila vesmíru připravit se na svou další makroskopickou metamorfózu. Uvnitř hloubek svého ticha se vesmír otřásl nesmírnou kreativitou, jež byla nezbytná k vytvoření galaxií – včetně naší Mléčné dráhy –, celkem víc než stovky miliard galaxií.

Tyto gigantické struktury vířily prázdnotou vesmíru a shromažďovaly všechen vodík a helium do sebeorganizujících se systémů a shluků systémů a skupin shluků systémů. Každá galaxie představila vesmíru svou jedinečnou podobu. Každá zrodila na miliardy miliard prvotních hvězd. Nejzářivější hvězdy spěšně prošly přirozenou následností svých transformací a explodovaly jako kolosální supernovy, které se ve své zářivosti vyrovnaly miliardě hvězd a svůj hvězdný materiál chrlily po celé galaxii. Z materiálu, který vznikl v jaderných pecích těchto prvotních hvězd, se zformovaly nové hvězdy, hvězdy druhé generace. Tyto hvězdy byly bohatší, co do komplexity i co do možností, jelikož prvotní hvězdy vytvořily elementární entity uhlíku, dusíku, kyslíku a celé další stovky prvků.

Mocná exploze supernovy ASASSN 15lh (Hubbleův teleskop).

4

Před 5 miliardami let vznikla v naší spirální galaxii naše babička hvězda, matka našeho Slunce, Tiamat, která ve srovnáním se Sluncem byla obrovská. Ve svém ohnivém břichu spletla zázraky a pak se v explozi supernovy obětovala. Všemi směry byly rozprášeny nové elementární síly, takže vesmírné dobrodružství se mohlo prohloubit.

5

Před 4 miliardami a 600 miliony lety naše galaxie Mléčná dráha zatřásla pokojně unášeným mrakem pozůstatků hvězdy Tiamat a zrodila desetitisíce nových hvězd včetně naší vlastní hvězdy, Slunce. Hned jak Slunce vstoupilo do existence, projevilo své vlastní sebeorganizující schopnosti.

6

Před 4 a půl miliardami let Slunce vystřelilo většinu mračen prvků, které se dosud kolem něj vznášejí, zatímco ostatních prvky stočilo do mnohopásmového disku hmoty, z něhož vznikl spojený sluneční planetární systém. Výbušné rané planety, bombardované kometami a meteory, se vařily jako roztavené a plynové materiály. Každá z nich vytvořila prostřednictví své geologické evoluce svůj vlastní příběh. Jedna z nich, Země, se zformovala způsobem, který byl mimořádně vhodný pro rozvoj nepřetržité tvořivosti, a to díky své pozici ve slunečním systému a díky přesné rovnováze svých vlastních vnitřních dynamik.

7

Během následující půl miliardy let, když se povrch Země uklidnil a ochladil se nad ním začala formovat atmosféra. Na Zemi spadly první deště a vznikly oceány a rozvinul se proces neustálé výměny vody mezi oceány a atmosférou. Hromadné otřesy zemské kůry zformovaly horské hřebeny a eroze vnesly do moře bohaté minerály. Tyto minerály společně s dalšími minerály, které vznikly vulkanickou činností v hlubinách moře, vytvořily kreativní chemické lůno a podmínky pro nový a radikálně odlišný stupeň v rozvoji vesmíru.

Velké bombardování Země kometami a meteority před 4,5 miliardami let.

8

Před 3 miliardami 900 miliony let toto vibrující plodné lůno zrodilo první živé buňky. Tyto prvotní bytosti měly schopnost samy sebe organizovat tak, jak to dělaly hvězdy a galaxie, ale měly také ohromující nové vlohy. Dokázaly si pamatovat podstatné informace, včetně vzorů, které byly nezbytné ke spojování nových živých buněk.

9

Během následujících 200 miliónů let buňky rozvinuly nový řád tvořivosti, protože se naučily zachycovat balíčky energie, které Slunce na Zem chrlilo rychlostí světla, a tato svítivá kvanta používaly jako potravu – tak vynalezly proces fotosyntézy.

Díky shromažďování vodíku z oceánů tyto sluncem se živící buňky ve svém ohromném množství uvolnily do pozemského systému kyslík, který pak víc než stovky tisíc let pomalu nasycoval zem, atmosféru a moře. Během dvou miliard let sluncem energetizované buňky bezděky zatlačily pozemský systém do situace, která překročila jeho vlastní schopnost takové podmínky snést. V důsledku toho ohromná většina raných buněčných společenství zahynula, poté co byly jejich jednotlivé buňky zevnitř zapáleny kyslíkem. Přesto z této krize, ohrožující samotnou životaschopnost živé planety, vznikly nové a radikálně pokročilé bytosti.

10

Před 2 miliardami let vznikly prostřednictvím vzájemného sloučení samostatných a odlišných živých entit první buňky s jádrem. Tyto nové, více komplexní bytosti měly schopnost nejen snášet kyslík, ale také využívat jeho nebezpečnou energii pro své vlastní účely. Proto doslova vřely tvořivostí.

11

Před 1 miliardou let díky pokračující inklinaci života ke spojení se tyto buňky naučily sexuálně se reprodukovat, čímž ohromným způsobem vzrostl tvořivý potenciál pro nový život.

12

Před 600 miliony lety podnikli jednobuněční tvorové odvážný krok, když sami sebe ponořili do větší mysli tím, že se jich bilióny spojili a vytvořili první mnohobuněčnou bytost. Na Zemi se úspěšně rozvinul raný zvířecí život, poté, co vznikli koráli, červi a pavouci, hlemýždi, škeble a hmyz. Objevily se oči a Země se díky nim poprvé uviděla.

13

Před 510 miliony let se pomocí svých tukových ploutví daly v oceánech do pohybu první ryby, které rozvinuly páteř k ochraně prvního pozemského nervového systému.

14

Před 460 miliony let vyplavily vlny moře na pobřeží mořské řasy. Jelikož řasy nebyly schopné se odplazit zpátky domů do moře, společně s hmyzem, který se k nim brzy připojil, se přizpůsobily životu na zemi a oživily dlouhé neúrodné kontinenty.

15

Před 425 miliony let rozvinuly rostliny dřevité buňky a naučily se stát vzpřímeně; nejprve žily podél pobřeží oceánů a řek a pak se proměnily ve stromy, které byly schopny pokrýt životem celé kontinenty.

16

Před 395 miliony let hmyz, který byl schopen se sám ochlazovat díky odvívání horka ze svých těl, nečekaně vzlétl a stal se tak prvním tvorem, který zabydlel nebe.

17

Před 370 miliony let ryby následovaly v přesunu na zem rostliny a hmyz a brzy se kontinenty vlnily obojživelníky a plazy.

Největší druh dinosaura titanosaurus, objevený v Patagonii.

18

Před 235 miliony let se napříč Zemí rozšířili dinosauři ve vší své nádherné rozmanitosti forem, rozměrů i životních způsobů. Někteří z nich, natahující se do sluncem zalitých nebes, dosáhli tělesné výšky nepřekonané žádným z dalších pozemských tvorů.

19

Před 215 miliony let se ze skupiny plazů vynořili savci, kteří do pozemského společenství života přinesli emocionální vnímavost; uvnitř svého nervového systému rozvinuli novou schopnost pro pociťování univerza. Jejich rozvinutá rodičovská péče o vlastní potomky dnes vyústila v naší hlubokou starost o budoucí generace všech druhů.

20

Před 150 miliony let vylétli ze skupiny dinosaurů ptáci a následovali hmyz do ohromného prostoru nebeské klenby.

21

Před 120 miliony let se ve spoustě nejrůznějších barev a forem objevily květiny, vyzývající nebeské tvory, své partnery, k neutuchající tvořivosti – do nového tance.

22

Před 65 miliony let změnila astronomická kolize pozemskou atmosféru a klima takovým způsobem, že v důsledku toho se musely téměř všechny formy zvířecího života přetvořit nebo zaniknout. Mnoho zvířat následovalo v procesu hromadného vyhynutí dinosaury. Tato destrukce však otevřela také nové možnosti, jichž se chopili ptáci, savci a další tvorové, kteří se po tomto neštěstí rozšířili.

23

Před 20 miliony let zrodila zemská krusta ve své ustavičné neklidné tvořivosti nová pohoří: Sierru Nevada, Himaláje a Alpy.

24

Před 4 miliony let se naši raní předkové postavili na obě nohy a vynořili se ze svého lesního domova a začali prozkoumávat africké pláně.

25

Před 3 miliony let Země s příchodem poslední doby ledové vstoupila do cyklu transformační změny.

26

Před 2 miliony let raní lidé použili své ruce, aby zformovali pozemské materiály do podoby nástrojů a tak otevřeli další dveře nekonečným možnostem tvořivosti.

27

O půl milionu let později začali lidé ovládat oheň a využívat sluneční energii k tomu, aby podporovala jejich vlastní plány.

Paleolitické malby v jeskyni v Lascaux ve Francii (15 000 let př.n.l.).

28

Před 50 000 lety se v procesu rozvíjení života vynořil Homo sapiens. Skrze člověka vesmír uskutečňuje svůj potenciál pro vědomé sebeuvědomování.

29

Před 35 000 lety lidé migrují přes Beringovu zemskou šíji a dolů Severní a Jižní Amerikou. Jako by už nebyli sto potlačit svůj údiv z existence, začali rozvíjet novou úroveň oslavy, zachycenou na četných jeskynních malbách; byla spojená s vytvářením hudby a se svátky, které se zformovaly do podoby obřadů kolem smrti přátel a kolem proměn ročních dob. Ve svém uměleckém zobrazení zvířat v jeskynních malbách, nacházejících se hluboko v nitru země, lidé vyjádřily něco z krásy, jež se zmocňovala hlubin jejich srdce a mysli.

30

Před 10 000 lety lidé začali vědomě dávat formu aktivitám a vzorcům přírody prostřednictvím domestikace rostlin a zvířat. Zabezpečení zásob potravin umožnilo prudce zvýšit úroveň populace. Po celé planetě vznikly malé vesnice a hrnčířské dílny, rozvinulo se tkaní a architektura a objevily se kalendáře zobrazující kosmické rytmy. Rituály a svatyně pro božstvo Velké Matky nahradily uctívání totemických zvířat.

31

Před 5 000 lety se rozvinuly městské civilizace s narůstajícím počtem obyvatel a na ochranu koncentrované moci a bohatství vznikl vojenský systém.

32

Před 3 500 lety začala vznikat klasická náboženství; nejprve náboženství založené na učení Mojžíše a později další náboženství, založená na učeních Buddhy, Lao´ceho a Konfucia. Rozkvetla mayská civilizace. Ještě o něco později pak život a učení Ježíše a život a učení proroka Mohameda vedly ke vzniku křesťanství a islámu.

Velký Buddha, Gal Viharaya / Srí Lanka, 12. stol.

33

Před 300 lety západní přírodovědecky zaměření filosofové začali tři století trvající skok do hmoty; heroické pátrání po tom, jak empiricky objevit povahu kosmu – od pohybů planet a stáří Země až po nejvnitřnější fungování živých tvorů.

34

Před 104 lety nám Einsteinovy rovnice obecné relativity odhalily možnost, že vesmír není statickým místem, ale spíš ustavičně se rozvíjející entitou, která vznikla v některém vzdáleném okamžiku v čase a jednoho dne asi zemře. Brzy nato Hubbleova pozorování vzdálených galaxií potvrdila, že se vesmír skutečně rozšiřuje.

35

Před 57 lety kniha Rachel Carsonové Tiché jaro (Silent Spring) vyznačila počátek ekologického hnutí i úsvit poznání, že my lidé s naší nesmírně expandující populací a našimi ohromnými požadavky na tělo Země si nárokujeme pro sebe v pozemském společenství života tolik prostoru, že naši příbuzní ve všech dalších rodech a čeledích života mizejí větší rychlostí, než tomu kdy bylo od kolize Země s asteroidem před 65 miliony let.

36

Před 54 lety vědci Robert Wilson a Arno Penzias zaslechli ozvěny zrodu vesmíru skrze své přístroje dostatečně citlivé na to, aby byly schopny detekovat záření, které se stále ještě šíří vesmírem od jeho prvotního vyzáření před čtrnácti miliardami let.

37

Před 50 lety lidé poprvé stanuli na Měsíci a byli svědky východu Země nad jeho obzorem, zatím co Země se stala do té míry komplexní, aby mohla poprvé podat svědectví o své vlastní integrální kráse.

38

Dnes objevujeme významuplný příběh vesmíru a oslavujeme posvátnost celé Země a celého lidského společenství. Dnes zkoumáme jakou roli má lidské vědomí v naší právě probíhající evoluci i v evoluci vesmíru. Dnes se těšíme krásou Země, která se zrodila z téměř čtrnácti miliard let rozpětí času. A největším darem pro nás je, že sen Země, ve skutečnosti sen vesmíru, se dál rozvíjí, a my se radujeme, že jsme součástí tohoto vývoje.

Východ Země  / 23.12.1968 / foto posádky Apolla 8

Vybral a přeložil: Jiří Zemánek

Jde o překlad původního scénáře „The Cosmic Walk“ od Miriam Therese MacGillisové z polovony 80. let 20. století – viz https://www.scribd.com/document/163105716/Cosmic-Walk. Některé jeho pasáže (například body 4, 6 a 12) byly doplněny s přihlédnutím k prologu knihy Briana Swimma a Thomase Berryho The Universe Story (1992). Úvodní motto od Mary Conrow Coelho (z autorčiny knihy Awakening Universe, Emerging Personhood / The Power of Contemplation in an Evolving Universe, Wyndham Hall Press, 2001) je převzato z webu http://www.rainforestinfo.org.au/deep-eco/cosmic.htm.