Májové máchovské putování a workshop „Naslouchání řeči země“

1. května až 5. května 2019

Pohled na Úštěk a horu Sedlo z barokní Kalvárie

Dovolujeme si vás srdečně pozvat na májové máchovské putování a workshop „Naslouchání řeči země“ – s Luďkem Čertíkem, Janou Kožnarovou a Jirkou Zemánkem – věnovaný ptákům, cvrčkům, kopcům, skalám, lesům, stromům a rybníkům západního Kokořínska a Máchova kraje. Inspirováno Davidem Abramem, básnířkou Mary Oliver a Davidem Haskellem. Putování a workshop proběhne od středy 1. května do neděle 5. května 2019.

Místa, jež navštívíme: Úštěk, Kalvárie, Helfenburk, Vlhošť, Holanské rybníky, Zahrádky, Novozámecký rybník, Provodínské kameny, Jestřebí, Dolský mlýn, Martinské stěny, Ronov, Úštěk (celkově 85 km).

„Ať jsi kdokoli, osamělý či nikoli,
svět se nabízí tvé obraznosti,
volá na tebe jako divoké husy, chraplavě a rozechvěle
a bez ustání ohlašuje tvé místo
v rodině jsoucích věcí.“

Mary OLIVER (Divoké husy)

Letošní květnové máchovské putování bude mít charakter workshopu, v němž se zaměříme na naslouchání poezii země západního Kokořínska a Máchova kraje a zvláště zpěvům ptáků. Náš putovní workshop se odehraje v krajině kolem tajemné hory Vlhošť, v oblasti Holanských rybníků, v Jestřebské kotlině s Novozámeckým rybníkem, který je významnou ornitologickou lokalitou, a v oblasti Provodínských kamenů. Vydáme se na něj tentokrát z Úštěka a druhý den se po zhruba dvaceti pěti kilometrech chůze usadíme v kempu Aero Holany u Milčanského rybníka, odkud budeme v následujících dnech podnikat výlety do okolí.

Inspirováni myšlenkami amerického ekofilosofa Davida Abrama si prostřednictvím smyslového vnímání a imaginace pokusíme uvědomit naší vzájemnost se světem okolní přírody. Pomocí vnímání vzduchu a dechu budeme evokovat, že žijeme spíš ponořeni uvnitř země, než na zemi: že země je stejně tak přítomná v nás jako my v ní; že jsme součástí promlouvajícího více než lidského světa, v němž není velký rozdíl mezi tím, kdy mluvíme my a kdy mluví stromy: tak jako ony i my k tomu používáme vítr. Budeme vnímat zpěvy ptáků, koncerty žab, šumění stromů a šplouchání potoka jako výrazovou řeč krajiny a připomeneme si Abramovu otázku, zda samotný náš lidský jazyk není původně zrozen ze země.

„Kvetoucí les melodií,
jásání a naříkání,
tón za tónem vzplane, tryskne
jako v noci, když se blýskne ,
to se míhá, stíhá, výskne,
splítá, vítá, vane, míjí,
zvonky drozda, flétna kosa,
v sny mé kane jako rosa
do lilijí.“

Jaroslav VRCHLICKÝ (Slavíci)

Pohled k Vlhošti z barokní Kalvárie u Úštěka

Připomeneme si v této souvislosti některé animistické orální kultury, které sdílely či dodnes sdílejí podobnou zkušenost oduševnělé promlouvající země a s ní spojeného rozšířeného chápání jazyka; a také si připomeneme některé básníky a umělce: Garyho Snydera, Jaroslava Vrchlického, Davida Rothenberga, Miloše Šejna. Luděk Čertík, filmař a básník, nás seznámí s poezií a životem americké básnířky Mary Oliver (1935-2019), s myšlenkami amerického biologa Davida Haskella, autora knihy The Songs of Trees (Písně stromů), a britského filosofa Timothy Mortona. Jako amatérský ornitolog nám bude průvodcem při pozorování ptáků; bude nás učit naslouchat jejich hlasům a rozpoznávat je, rozumět jim. Seznámí nás s povahou i funkcemi ptačího zpěvu, jak je chápe (nejen) současné vědecké bádání, a s některými zajímavými souvislostmi mezi lidskou řečí (eventuálně hudbou) a zpěvy ptáků. Doporučujeme vám vzít si na pozorování ptáků dalekohled.

Kos

David Abram tvrdí, že chceme-li navázat důvěrnější rozhovor s živou zemí kolem nás, měli bychom přestat mluvit pouze „o“světě a začít mluvit „ke“ světu: „Křičet k větrům, šeptat k řekám a jelenům …“. Otevřít se performativnějším způsobem mluvy, jež nás dokáží vtáhnout do živého poetického dialogu s jinými bytostmi země. Procvičování vlastního hlasu v hlasové dílně Jany Kožnarové by nám mělo naznačit tento potenciál.

Vaši případnou účast na semináři nahlaste nejpozději do 15. dubna kvůli rezervaci ubytování.

Středa 1. 5.: Úštěk, Ostré, Kalvárie, Helfenburk, Včelí hrad, Malý Vlhošť (15 km)

Sejdeme se v Praze na hl. nádraží v 6:20, odkud pojedeme vlakem v 6:51 do Uštěka (viz spoje), kam přijedeme v 8:44. Projdeme se historickým jádrem města a budeme pokračovat po silnici do Ostrého až na návrší Kalvárie s poutním barokním areálem a křížovou cestou a kaplí Božího hrobu od Ottava Broggia; je odtud jedinečný pohled na Úštěk a horu Sedlo v Českém Středohoří a také směrem na Vlhošť do Kokořínska. Z Kalvárie se vydáme do Hrádeckého dolu a na zříceninu Máchova oblíbeného skalního hradu Helfenburk a odtud dojdeme do vesnice Skalka, kde poobědváme. Dál budeme pokračovat po červené a modré na Stříbrný vrch (400 m n.m.) a dál do Vlhošťského dolu a na Malý Vlhošť (440 m n.m.), kde přenocujeme.

„V určitém smyslu se my všichni musíme stát básníky.“

David ABRAM

Čtvrtek 2.5.: Vlhošť, Holany, Dolanský a Koňský rybník, Babylon, Miličanský rybník (15 km)

Druhý den ráno nejprve rituálně obejdeme mohutnou kupovitou znělcovou horu Vlhošť (613 m n.m.), nejvyšší horu celého Kokořínska. Nachází se zde přírodní rezervace se suťovými lesy (bučinami a reliktními bory) a hnízdí zde holub doupňák a sokol stěhovavý; budeme-li mít štěstí, možná zaslechneme jeho „rehk, rehk, rehk“. Z Vlhoště se pak vydáme po modré značce podél Dvorských kamenů až do Holan. Ubytujeme se v kempu Aero Holany u Milíčanského rybníka. Odpoledne se vydáme napříč soustavou Holanských rybníků (zbudovaných v době Karla IV) kolem největšího Dolanského rybníka až k Nebeskému rybníkuKoňskému rybníku s proslulou skálou Smrtka, kde si připomeneme příběh románu Miloše Urbana Hastrman; zaposloucháme se zde v podvečer do žabího koncertu. Dál budeme pokračovat Kozelskou roklíBabylonu a přes Hostíkovice a podél Milčanského rybníka se vrátíme do campu, kde přenocujeme.  

„Vnímání je základem všeho, protože nás učí téměř posedlému vztahu k bytí: je tu před námi a přece nás zasahuje z nitra.“

Maurice MERLEAU-PONTY

Pátek 3.5.: Holany, Zahrádky, Novozámecký rybník, Provodínské kameny, Jestřebí, Pruský kámen, Holany (20 km)

Ráno se vydáme po modré značce krásnou lipovou Valdštejnskou alejí do obce Zahrádky a odtud budeme pokračovat po žluté k národní přírodní rezervaci Novozámecký rybník, evropsky významné ornitologické lokalitě, která je středem ptačí oblasti Českolipsko. Zde na ptačí pozorovatelně budeme s Luďkem Čertíkem sledovat vodní a mokřadní ptáky, poslouchat jejich hlasy a učit se je rozpoznávat. Byl zde zaznamenán například výskyt ohroženého jeřába popelavého nebo orla mořského. Dál budeme pokračovat podél břehu Novozámeckého rybníka do Provodína a odtud vystoupáme na Lysou skálu (Spící pannu, 419 m n.m.), dominantu Provodínských kamenů, pod níž na louce absolvujeme hlasový worskhop s Janou Kožnarovou. Poté sejdeme do Jestřebí a vystoupáme zde na zříceninu zdejšího skalního hradu. Dál se vydáme po červené na Pruský kámen (351 m n.m.) v Dlouhém hřebeni a odtud podél Novozámeckého rybníka až k Dolskému potokuLetohrádku a po modré se vrátíme do kempu u Milčanského rybníka, kde přespíme.

„Ač je to zvláštní, je pravdou, že osvojování si lidské řeči se v mnoha ohledech podobá tomu, jak si ptáci osvojují zpěv.“

Johan BOLHUIS

Sobota 4.5.: Holany–Dolský mlýn–Dřevčice–Martinské stěny–Malý Vlhošť-Holany (16 km)

Ráno se vydáme po zelené do Dolského údolí, jímž protéká Dolský potok a připomeneme si zdejší oboru Vřísek, kde se nachází stejnojmenný renesanční zámek, který navštívil a nakreslil si básník Karel Hynek Mácha. Budeme pokračovat Dolským údolím s řadou skalních útvarů k Dolskému mlýnu, do Čertovy rokle až do Dřevčic a na rozcestí Velká Řebčice, kde zahneme po červené na Husí cestu, která nás dovede do přírodní památky Martinské stěny, jež je výjimečnou ukázkou reliktního boru na pískovcových skalách a nacházejí se zde vzácná společenstva bezobratlých živočichů. Navštívíme dva skalní pískovcové převisy Krápník (dlouhý 47 m) a Tisícový kámen (dlouhý 30 m) a vyjdeme na pískovcovou plošinu a vrchol Husa (449 m n.m.) s jedinečným fragmentem pískovcových skal. Z Husy sejdeme opět na Malý Vlhosť (440 m n.m.) s nádhernými reliktními borovicemi a dál budeme pokračovat po modré a žluté do obce LoubíLoubským dolem do Dolského údolí, které nás dovede do kempu u Milčanského rybníka, kde přenocujeme.

…animistická zkušenost nesouvisí jen s vědomím, že všechno je živé, ale také s uvědoměním, že všechno promlouvá, že všechno je alespoň potencionálně nadáno schopností vyjadřování.“

David ABRAM

Neděle 5.5.: Koňský rybník–Stvolínky–Ronov–Blíževedly–Ostré–Kalvárie–Úštěk (18 km)

Ráno se vydáme po červené značce napříč Holanskými rybníky až ke Koňskému rybníku, kde vystoupáme na skálu Smrtka a rozloučíme se se zdejší krajinou. Obejdeme Koňský rybník po červené a dojdeme do obce Stvolínky, která se nachází na rozhraní Ralské pahorkatiny a Českého středohoří; navštívíme zdejší památnou lípu a starý modřín v bývalém zámeckém parku a odtud budeme pokračovat po červené značce na vrchol nádherného čedičového kuželu Ronov (552 m .n.) se zříceninou stejnojmenného gotického hradu. Z Ronova sejdeme do obce Blíževedly a navštívíme blízký skalní hrádek Hřídelík a dál budeme pokračovat po červené a žluté až na barokní KalváriiOstrého. V Ostrém se stavíme na oběd a pak sejdeme do Úštěka, odkud se vrátíme vlakem do Prahy.

„Proto jsem přišla na svět,
abych se dívala, naslouchala,
ztrácela ponětí o sobě samé
v srdci tohoto hebkého světa —“

Mary OLIVER (Poslouchej)

„Mysl není lidskou vlastností: je to kvalita země. … Je to země, která je skutečně inteligentní, nikoli izolované lidstvo. Společně s ostatními zvířaty, rostlinami a ženoucími se mraky jsme tělesně ponořeni v mysli tohoto žijícího světa.“

David Abram

„Zemi,… já s tebou, v tobě, na tobě žiji, já s tebou a v tobě cítím, jako ty ve mně.“

Karel Hynek MÁCHA

Ubytování

Od 2. do 5. května budeme ubytováni v kempu Aero Holany u Milčanského rybníka v chatkách. Cena za jednu noc se snídaní formou švédského stolu činí 310,-Kč. Je možné také zajistit vegetariánskou večeři za 100,-Kč, což doporučujeme (v chatkách se nedá totiž vařit a v bezprostředním okolí není obchod). Ubytování a stravu je potřeba dopředu objednat do poloviny dubna. Zájemci, prosím, obracejte se na Tomáše Hrůzu – tomashruza@gmail.com, mobil: 775 052 607. Vaši případnou účast na semináři nahlaste nejpozději do 15. dubna kvůli rezervaci ubytování.

Spoje

Praha – Úštěk ve středu 1. května (vlak)

odjezd z Prahy hl. nádraží: odjezd z Prahy v 6:51 – přestup Lovosice / příjezd 7:57, odjezd 8:01 – příjezd do Úštěka v 8:44
odjezd z Prahy v 8:51 – přestup Lovosice / příjezd 9:57, odjezd 10:01 – příjezd do Úštěka v 10:44

Úštěk – Praha v sobotu 5. května (vlak)

odjezd z Úštěka v 13:12 – přestup Lovosice / příj.13:55, odj. 13:59 – příjezd do Prahy hl.n. 15:10
odjezd z Úštěka v 15:12 – přestup Lovosice / příj.15:55, odj. 15:59 – příjezd do Prahy Holešovic 16:59

Kontakt a další informace

Jiří Zemánek

sarvanga@centrum.cz
777 117 466

Tomáš Hrůza

tomashruza@gmail.com
775 052 607

Luděk Čertík

certik.ludek@gmail.com
723 037 847

Barbora Kinkalová

B.KINKALOVA@seznam.cz
776 123 969

„Věřím, že hodně dobra by vzešlo ze změny postoje, kdyby se turisté opět stali poutníky.“

Rupert SHELDRAKE

Aktéři

Luděk Čertík

(nar. 1989) Absolvent katedry filmových studií FF UK v Praze a katedry environmentálních studií FSS MU v Brně, programový dramaturg Festivalu krátkých filmů Praha, nadšený chodec a pozorovatel, obhájce a přítel všeho zeleného, divokého, cítícího. Žije a tvoří v Českých Budějovicích. Příležitostně píše a přednáší o filmu – ponejvíce o tvorbě amerického rodáka Terrence Malicka, ale také o (uměleckých) přírodopisných filmech. Film také sám tvoří. Překládá a píše vlastní poezii, případně statě věnované širším environmentálním tématům i výrazným osobnostem z umělecké sféry, jejichž dílo má environmentální přesah. V současnosti připravuje svou první básnickou sbírku a reprezentativní výběr z poezie nedávno zesnulé americké básnířky Mary Oliverové. Spolupracuje se spolkem Pilgrim a také s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary. Publikoval v časopisech Film a Doba, Sedmá generace, Universum a pravidelně přispívá do českobudějovického kulturního časopisu Milk & Honey.

Jiří Zemánek

(nar. 1953) Historik umění a kulturní aktivista. Vystudoval dějiny umění a etnografii na Masarykově univerzitě v Brně a působil jako odborný pracovník v několika státních galeriích. Od roku 2000 je svobodným kurátorem: uspořádal výstavy Divočina – příroda, duše, jazyk (Galerie Klatovy-Klenová 2002), Od země, přes kopec do nebe … (SG Litoměřice, 2005) ad. Zajímají ho přesahy umění do oblasti ekologie a spirituality; jako kulturní aktivista se věnuje otázce evoluce kultury a vzniku nového integrálního pohledu na svět. Je autorem textů s eko-filosofickou a holistickou tématikou, překladatelem a editorem publikací: Geomancie a integrální kultura (2008); David Abram, Procitnutí do živé země (2009); David Abram, Kouzlo smyslů (2013) ad. Založil s přáteli spolek PILGRIM – Potulná univerzita přírody, který hledá kreativní způsoby jak lidskou kulturu znovu zakotvit v přírodě.

Jana Kožnarová

je lektorkou hlasových dílen pro pedagogy,lektory i širokou veřejnost. Specializuje se na cvičení, předcházející hlasovým poruchám, pro uvolnění hlasu a posílení výrazu a dynamiky hlasového projevu. Čerpá z vlastních zkušeností ze sborového i sólového zpěvu a z lektorských dovedností získaných jako lektorka ekologických vzdělávacích programů na Toulcově dvoře. V současné době vede hlavně hlasové dílny pro lektory Středisek environmentální výchovy. Pracuje v organizacích asociace AMPI, KOKOZA, EnviraTEREZA na tématech městského komunitního pěstování a kompostování, komunitou podporované zemědělství (KPZko), organické hospodaření a environmentální vzdělávání.

Příloha pozvánky

David Abram

(nar. 1957) je americký ekofilosof, vypravěč příběhů a trikový kouzelník, zakladatel a kreativní ředitel Alliance for Wild Ethics (AWE). Je autorem dvou klíčových knih ekologické filosofie: The Spell of the Sensuous (1996; česky Kouzlo smyslů, DharmaGaia 2013) a Becoming Animal (2010). Myšlenky obou těchto revolučních prací, v nichž odhaluje hlubokou provázanost člověka s „více než lidským světem“ přírody, inspirovaly vznik filmového eseje Becoming Animal (Emma Davie, Peter Mettler / 2018). Pro Abramovo filosofického myšlení měla zásadní význam fenomenologie vnímání Maurice Merleau-Pontyho a osobní zkušenost a poučení, kterých se mu dostalo u domorodých orálních kultur Asie a Severní a Jižní Ameriky. Abram zkoumá nové možností ekologie vnímání a etiky jazyka; chápe současnou ekologickou krizi jako krizi našeho vnímání světa a evokuje zapomenutý prožitek okouzleného bytí uvnitř živé, oduševnělé země: snaží se vzkřísit pozemskou kosmologii. V češtině kromě knihy Kouzlo smyslů vyšla antologie autorových šesti esejů Procitnutí do živé země (OPS Nymburk, 2009) a další jeho texty byly publikovány v časopisech Sedmá generace, Ekolist, Proměny, revue Prostor, týdeník A2.

„Jakým mystériem je vzduch, jaká je to záhada pro naše smysly! Na jedné straně je vzduch tou nejpronikavější přítomností, kterou vůbec mohu zmínit – obklopuje mě, objímá a laská zároveň uvnitř i vně, vlní se podél mojí kůže, proudí mezi mými prsty, víří kolem mých paží a stehen, vine se ve vírech podél patra mých úst: nepřetržitě plyne mým hrdlem i mou průdušnicí a plní moje plíce, vyživuje mou krev, moje srdce i mě samotného. Bez účasti tohoto fluidního živlu se nemohu pohnout, promluvit ba ani pomyslet jedinou myšlenku. Jsem v jeho hlubinách ponořen právě tak samozřejmě jako ryba v moři. (…) A právě toto neviditelné enigma je skutečným mystériem, které životu umožňuje, aby byl žit. …  Mohli bychom říci, že vzduch je duší viditelné krajiny, tajemnou říší, odkud všechny bytosti čerpají svou výživu. Jakožto skutečné mystérium živé přítomnosti je tou nejintimnější nepřítomností, z níž ona přítomná prezence kolem nás vystupuje, a tedy oním ztraceným klíčem k zapomenuté přítomnosti Země.“

David Abram, Kouzlo smyslů (DharmaGaia, 2013, str. 271-272 překlad: Michaela Melechovská a Jiří Zemánek)

„… důležitější než obsah toho, co říkáme je styl našeho mluvení, forma naší řeči, rytmus našeho rapu. Hudba a textura naší řeči musí nějak nést význam, v každém bodě musí odpovídat významu. Náš nejhlubší záměr činí sám sebe pociťovatelný v kadenci, rytmu a melodii naší řeči. Pokud ve skutečnosti nejsme netělesnými myslemi, které se vznášejí mimo svět, ale vnímavými a cítícími zvířaty – tělesnými bytostmi hmatatelně vnořenými do dýchajícího těla světa – pak jazyk je nejprve a především výrazovou věcí, jsou to strukturované zvuky jimiž naše těla volají na jiná těla, ať už je to měsíc, nebo husy, které kejhají nad naší hlavou, nebo jiný člověk. Je to skutečně druh zpěvu. Dokonce i ta nejbombastičtější a nejabstraktnější řeč je stále druhem zpěvu, způsobem vyzpívávání světa. (… )V určitém smyslu se my všichni musíme stát básníky. To neznamená, že bychom měli psát básně pro básnické antologie – nikoli.( …) Musíme si všímat hudby v naší řeči. (…) nemluvíme jen jako netělesné mysli k jiným abstraktním myslím, ale jako vnímaví a cítící tvorové oslovujeme jiné smyslové tvory, takže naše zvířecí těla jsou pohnuta a jsou vnášena do konverzace takže ani jiná zvířata nejsou z této konverzace vyloučena. Cítíme jejich přítomnost blízko nás a tak dáváme pozor, abychom neznásilňovali naší solidaritu s nimi a se živou oduševnělou zemí.“

David Abram v rozhovoru Derrickem Jensenem (červenec 2000 / překlad: Jiří Zemánek)

Mary Oliverová

(1935-2019) byla přední americká básnířka. Ve své tvorbě navazovala na dílo dvou velkých klasiků americké poezie: Roberta Frosta a Walta Whitmana. Mnohé její básně však nesou též výraznou pečeť mystické poezie Rúmího a veršů anglického romantického básníka a vizionáře Williama Blakea. Je autorkou oduševnělé přírodní lyriky – své básně psala s přesvědčením, že přírodní svět je prazákladním zdrojem poezie. Jejím básním je vlastní minimalistický výraz, uměřenost v básnických obrazech a uvolněný, takřka konverzační civilní tón. Modelovým čtenářem nebyli pro Oliverovou jiní básníci, ale jeden každý z nás. Báseň nechápala jako hlavolam, ale jako prostor pro cítění: jako dýchající zelenou věc. Poezie Mary Oliverové je bytostně prosvětlená, slunečná. Jedná se o poezii úsvitu, poezii slunovratnou ( jitro je v jejích básních stálou přítomností), také však poezii bytostně chodeckou, nezastřešenou a milostnou. Předmětem Oliverové zájmu však není ani tak láska mezi mužem a ženou (nebo jinými pohlavími), ale láska ke světu jako takovému – ona nejzazší meta básnického výrazu. Jak sama Oliverová říká v jedné ze svých slavných básní: Mou prací je milovat svět. Svými svůdně jednoduchými verši nás učí, jak se opět stát pozornými dětmi – jak vzdávat vděk, jak doufat, jak nacházet radost a potěšení v prostém a nenásilném, jak objevovat (odraz) sebe sama v okolním světě.

Divoké husy
Mary Oliver

Nemusíš být vzorem ctnosti.
Nemusíš se stovky mil, kolena samý šrám,
plahočit pouští jako kajícník.
Popusť však uzdu hebkému zvířeti svého těla,
nech milovat jej, po čem zatouží.
Svěř se mi se svým soužením, já vyjevím ti své.
Svět mezitím půjde dál svou cestou.
Slunce a průzračné oblázky deště
mezitím potáhnou napříč krajinami,
prériemi a hlubokými hvozdy,
horami a řekami.
A divoké husy, tam vysoko na jasné modré obloze,
mezitím opětovně zamíří k domovu.
Ať jsi kdokoli, osamělý či nikoli,
svět se nabízí tvé obraznosti,
volá na tebe jako divoké husy, chraplavě a rozechvěle —
a bez ustání ohlašuje tvé místo
v rodině jsoucích věcí.

(překlad: Luděk Čertík)

Volavka šedá

Privacy Settings
We use cookies to enhance your experience while using our website. If you are using our Services via a browser you can restrict, block or remove cookies through your web browser settings. We also use content and scripts from third parties that may use tracking technologies. You can selectively provide your consent below to allow such third party embeds. For complete information about the cookies we use, data we collect and how we process them, please check our Privacy Policy
Youtube
Consent to display content from Youtube
Vimeo
Consent to display content from Vimeo
Google Maps
Consent to display content from Google